Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


  • Sobota 21. října 2017 Brigita

Přišlo jich 51. Ale medailisté jen dva

29 2006
Praha - Byl listopad 1956, ale na jižní polokouli vonělo jaro. Hry XVI. olympiády v Melbourne se pokusily uklidnit divoký tep tehdy rozbouřeného světa. Padesát let poté se jejich pamětníci sešli ve Valdštejnském paláci v Praze. Český olympijský výbor sem pozval 54 žijících účastníků her v Melbourne a zimní olympiády 1956 v Cortině. Dorazilo jich 51.

Nejdelší cestu vážila zlatá diskařka Olga Fikotová. Až z Kalifornie. „Su ráda Olino, žes zvedla kotvy a přišla. Ciť se tu mezi náma jako dřív,“ vybídla ji Dana Zátopková.

Z melbournských medailistů přišel už jen stříbrný střelec Otakar Hořínek a hned vzpomínal: „Kdyby těsně před závodem nezměnili pravidla, měl bych za stejný výkon zlato.“

Cyklista Machek, který by údajně nebyl mezi kolegy vítán, se omluvil. Gymnastka Bosáková, koulař Skobla i další cyklista Fouček zemřeli před  lety. „Škoda, že mezi námi už tolik lidí není. Krásná Evča Bosáková, Jirka Skobla, Torma, můj Emil. Ale to je život,“ pronesla Zátopková.

Atleta Josefa Trousila přivezla manželka na vozíčku, jen s obtížemi mluvil. Jeho kolega Pavel Kantorek špatně slyší. Zato statný gymnasta Jiří Růžička, jenž zažil i hry v Londýně 1948, prozradil recept na dlouhověkost: „Slivovice. Ale málo.“

Další hovořili o pohnuté době roku 1956. Před zahájením her otřásl světem izraelský útok na Suez i krvavě potlačené povstání v Maďarsku. „Cenzura byla tak dokonalá, že nikdo z nás nevěděl, že se v Budapešti odehrálo něco tak tragického,“ líčil cyklista Jaroslav Cihlář. „Teprve v Melbourne jsem viděl film, který se jmenoval Agonie Budapešti. Tehdy jsem si říkal: U nás to taky nedopadne dobře.“

Cihlář daroval všem aktérům včerejší slavnosti vytištěný deník, který si na olympiádě i při cestě domů psal. „Chtěl jsem připomenout tu zvláštní dobu. Což o to, my sportovci měli dobré podmínky, ale jiní trpěli za nic.“ Prezident ČOV Milan Jirásek přitakával: „Byl to protichůdný čas. Trochu Kafky, trochu Švejka a trochu Orwella.“

Také historické omyly se ve Valdštejnském paláci opravovaly. „Novináři napsali, že jsem v silničním závodě dojel 45., a já přitom vůbec nenastoupil,“ říkal cyklista-dráhař Jiří Opavský. Vrhačka Jiřina Vobořilová-Němcová, matka basketbalistky Evy Němcové, popisovala, proč kromě disku startovala i ve výšce. „Poslali mě tam, aby Olga Modrachová nebyla na hřišti při výšce sama.“

Většina olympioniků se však shodla: největším zážitkem se stala dobrodružná cesta domů. Zátopková vyprávěla: „Se Sovětama jsme na lodi chvíli nemluvili,  protože dostávali víc salámu než my. Ale můj Emil to nevydržel dlouho a zase byla družba.“

SETKÁNÍ PO LETECH

Tak ahoj, ty starý mechu

Naposledy se viděly na olympiádě v Římě 1960. Teprve včera, v pražském Senátu, se opět objaly dvě české olympijské vítězky. „Tak ahoj, ty starý mechu,“ povídá Dana Zátopková. „Tak čau, ty krásko,“ odvětí Olga Fikotová-Connollyová. „Povídej, Olino, jak se máš?“ „Mám po operaci kolena.“ „No vidíš a já zas měla zlomenou nohu.“

Manželé Zátopkovi šli v roce 1957 za svědky novomanželům Connollyovým. Později se však v knize 100 let atletiky psalo, že jejich vztahy ochladly.

„To je hroznej nesmysl! Dana je ohromná holka. A podívejte se, jak je pořád čiperná, tělesně i spirituálně,“ říká nyní Fikotová.

„Bylo to až dojemné setkání. Potajmu jsme si utíraly slzy,“ přiznává Zátopková.

Fikotová pak při oficiálním proslovu pláče doopravdy. „Děkuju Československu, děkuju Americe i všem olympijským přátelům. Thank you,“ říká mezi slzami.

Za rok se chce do Prahy vrátit. „Uděláme konferenci o fyzické kondici. A vy všichni přijdete cvičit!“

OH Melbourne 1956

Účast: 3528 sportovců ze 72 zemí.
Počet sportů: 17 ( jezdecké soutěže se kvůli karanténě uskutečnily ve Stockholmu).
Nejúspěšnější země (medaile): 1. SSSR 37-29-32, 2. USA 32-25-17, 3. Austrálie 13-8-14... 14. ČSR 1-4-1.
Československá bilance, zlato: Fikotová (disk). Stříbro: Hořínek (střelba, malorážka 3x40), Fouček (cyklistika, 1 km), Fouček-Machek (cyklistika, tandemy), Bosáková (gymnastika, kladina). Bronz: Skobla (koule).
Hrdinové her: Gymnastky Latyninová (SSSR) a Keletiová (Maď.) – 4 zlaté, atletka Cuthbertová (Aus.) – 3 zlaté, atlet Kuc (SSSR) – vítěz na 5000 a  10 000 m, atlet Mimoun (Fr.) – vítěz maratonu, plavkyně Fraserová (Aus.) – dvě zlaté.
Politické krize před zahájením her: Izraelská anexe Suezského průplavu (na protest nepřijely na hry Egypt, Irák a Libanon), sovětská okupace Maďarska.
Aféra her: Utkání ve vodním pólu mezi Maďarskem a SSSR bylo za stavu 4:0 pro rvačku předčasně ukončeno. Po hrách se 45 členů maďarské výpravy odmítlo vrátit do okupované vlasti.
Zajímavosti : Rozdělené Německo reprezentoval poprvé společný tým. Plavecké soutěže se poprvé konaly v krytém bazénu. Američanka McCormicková vyhrála skoky do vody 5 měsíců po porodu.

Autor:






Najdete na iDNES.cz



mobilní verze