"Do Moskvy jsme letěli s tím, že to zkusíme," přiznal Kubala, který vyhrál anketu o nejlepšího plážového volejbalistu republiky. A vyšlo to.
Ač Petr Beneš nemohl pořádně chodit, česká dvojice se probila na deváté místo. Postup na olympiádu definitivně stvrdila o víkendu v Římě vynikající pátou příčkou, když přešla přes Cunhu a olympijského vítěze z roku 2004 Ricarda 21:17, 25:23.
V boji o semifinále Češi prohráli s Američany Fuerbringerem a Lucenou 1:2, ale srazilo je pro změnu zranění Kubaly. "Ve druhém setu jsem se pod sítí srazil s protihráčem a hnul jsem si s kolenem," řekl Přemysl Kubala. "Ale postoupili jsme na olympiádu, a tak si ten úspěch vychutnáme."
Budete slavit?
Lehce. Od prosince jsem neměl ani pivo, absolutně nic, protože jsem si dal osobní cíl - olympiádu.
Splnil se vám sen?
Samozřejmě. Mám obrovskou radost. Je to turnaj, na kterém jsem nikdy nebyl, takže jsem ho chtěl zažít. V šestkovém volejbale se mi nikdy na olympijské hry nepodařilo probojovat. Tam je kvalifikace ohromně náročná. Naposledy, když jsem ji hrál v roce 2000 v Polsku, tak postoupil jen vítěz. Byli to Srbové, kteří pak olympiádu vyhráli.
Takže, když to nešlo v klasickém volejbale, zaměřil jste se na beach?
To byl také jeden z důvodů, ale spíš jsem komplexní hráč, takže mohu na písku hrát i na té nejvyšší úrovni. Nechtěl jsem být jako spousta kluků, kteří si odehrají šestkovou sezonu a pak mají tři měsíce volno, to by mě nebavilo. Tím, že jsem mohl hrát i přes léto a jezdit po světových turnajích, tak byl beach jasná volba.
Na písku se ukáže univerzálnost volejbalistů, že?
To určitě. V šestkách je velká specializace na jednotlivé posty, činnosti. Hodně dobrých šestkařů zkoušelo beach hrát, ale neuspěli, protože to není jen o útoku, o nahrávce, o blokování. Tam musíte umět všechno, jinak se v té obrovské konkurenci neprosadíte.
Světová elita hraje na písku celý rok. Vy jen v létě, protože se věnujete klasickému volejbalu. Je hodně těžké zvykat si na jinou hru?
Každou sezonu začínáme s handicapem, než se do toho znovu dostaneme. I letos se to projevilo. Na úvodních dvou turnajích v Číně jsme měli slabší začátek. Než naskočíme do potřebných obrátek, tak to nějakou dobu trvá. Pořádně začínáme hrát až v půlce sezony.
A v tu dobu vás letos čeká olympiáda...
Po této stránce by nám mohlo vyhovovat, že se v Londýně hraje až v srpnu. Akorát by byla smůla, kdybychom dojeli na to, že si Petr poranil nohu. Snad se dá úplně dohromady.
Porazili jste nejlepší světové dvojice, takže můžete v Londýně myslet i na víc než jen na samotnou účast?
To ano, je pravda, že jsme porazili i ty nejlepší hráče, jako jsou Alison či Dalhauser. Ale nejsme schopni je porážet dlouhodobě. Věříme, že můžeme překvapit. Když budeme zdraví, můžeme hrát s každým. To je výhoda jednoho turnaje. Z dlouhodobého hlediska jsou samozřejmě týmy z první desítky světového žebříčku malinko lepší. Ale když jde o jeden turnaj, tak je možné všechno.
Takže dáte si za cíl překonat dosud nejlepší české umístění mužů na olympijských hrách? Tím je 13. místo Michala Palinka a Marka Pakosty v Atlantě 1996.
Pokusíme se o to. V konkurenci, jaká bude na olympiádě, jsme už byli čtvrtí, pátí, sedmí, takže jsme schopni dostat se do desítky. Jenže všechny dvojice jsou pořádně vyrovnané. Je to o momentální formě. Hlavně doufáme, že budeme v takové pohodě, abychom hráli bez výkyvů. Zatím jsou zápasy z naší strany hodně o chybách, nemáme ještě potřebnou úderovou jistotu, chybujeme v nahrávce, a na to doplácíme ve vyrovnaných koncovkách.
V klasickém volejbale je základem tvrdé podání. Platí to i na písku?
Podáním se už tolik netlačí. Pokud vyloženě nefouká, tak hráči dávají spíše plachty. Hlavní je přihrávka a nahrávka. My doplácíme na to, že si kolikrát ideálně nepřihrajeme, a tím trpí i nahrávka. Snažíme se si to co nejvíce usnadnit.
Plážovému volejbalu se věnujete už skoro dvacet let. Jak se za tu dobu změnil?
Hlavně se změnila pravidla, rozměry kurtu. Hřiště je oproti tomu klasickému volejbalovému o metr kratší i užší. A to je hodně znát. Dříve nebylo třeba tak tvrdě smečovat, protože dobří techničtí hráči dokázali míče uhrát. Dnes už to je více o smečování. Složitější jsou i pravidla nahrávky prstama, rozhodčí přísněji posuzují nečistou hru.
Tudíž i na písku začíná převládat tvrdost?
Pořád to je více technická záležitost, ale hráči musejí být při svých úderech mnohem přesnější, když je hřiště menší. A museli přitvrdit. Zaútočit na menším dvorci proti dobré obraně je o hodně složitější, než tomu bylo na větším kurtu. Útoky musíte mít razantnější a přesnější.
Plážový volejbal se poprvé dostal na olympiádu v roce 1996, první mistrovství světa bylo roku 1987 a dva roky nato se rozjela Světová série. Dá se beach, byť jeho začátky sahají do dvacátých let minulého století, stále ještě brát za relativně nový sport?
Už ne, to už zdaleka neplatí. Našel si své příznivce. Ale všechno je hlavně o pořadatelích, aby přitáhli ty nejlepší světové hráče. Pak budou i plné tribuny, jako tomu bylo například v Ostravě, když jsme v ní v klasickém volejbale hráli Světovou ligu. To byla hala nabitá a byla výborná atmosféra jako teď v květnu při Světové sérii na písku v Praze.
