"Chtěla jsem tenis nebo plavání, ale to víte, profesionální deformace." Právě ona se stala prvním českým zástupcem na hrách, už minulý týden byla čtvrtou rozhodčí při zápase ženského turnaje, v sobotu stála v půlkruhu s píšťalkou. Dočkala se.
"Byl to docela nářez, ty holky se mydlily." Pískala zápas Brazílie versus USA. Ty týmy se nesnášejí. "Po pěti minutách jsem měla jasno: strkání, simulování, prostě herečky."
Jako by se ani nehrál ženský fotbal. "Řezaly se jako chlapi." Před přestávkou nařídila penaltu proti Brazilkám a legendární střelkyně Mia Hammová ji proměnila.
"Před zápasem jsem si říkala: Jestli zapískáš pětku, musí to být milionové." A bylo.
Když se Damková vrátila ze Soluně, čekaly ji pochvaly. A taky sklenička likéru. "Holky zrovna otevřely lahvinku," říkala. Bydlí v hotelu daleko od sportovců, do centra Atén to má metrem 45 minut, zato na letišti je za minutu.
Fotbalový turnaj není zrovna středem olympiády, přesto si ho Damková užívá. „Je to vrchol mé kariéry.“ V Česku píská mužskou ligu. Těšila se na slavnostní zahájení, ale musela letět do Soluně. Podruhé. Tentokrát vynechala výlet centrem, zato se prospala a napsala třináct pohledů.
Když vyvedla hráčky z tunelu, uviděla v hledišti vlajku Viktorie Plzeň. Odtud Damková pochází. "Po zápase jsem těm lidem zamávala, bylo to překvápko." Pak se vrátila do Atén a zjistila, že si irská spolubydlící zvrtla kotník.
Co Damková dělá, když nepíská? Od osmi do jedenácti trénuje. Nejdřív 90 minut technická sekce. Ženy nacvičují, jak se chovat na hřišti. Asistenti běhají s praporkem, hlavní s píšťalou a kartami v kapse. Některé rozhodčí se promění v hráčky, padají a faulují. "Trochu komedie."
Pak je na řadě fyzička. "Má nás na starosti stejný trenér, který cepuje chlapy na mistrovství Evropy." Ve středu ráno by se měla dozvědět, zůstaneli na turnaji i pro vyřazovací boje. "Můj sen? Zůstat tu co nejdéle." Finále se hraje 26. srpna.
 Nekompromisní. Rozhodčí Dagmar Damková odmítá odmlouvání a chystá si žlutou kartu. |
