Norka Sonja Henie napsala svým životem příběh do pohádky. Stala se trojnásobnou olympijskou vítězkou a desetinásobnou mistryní světa. Později jednou z nejbohatších žen světa. Její šperky prý vážily víc než ona sama.
Měla talent, měla intuici. Jasnozřivě vytušila, že krasobruslařské figury by měla spojit s tancem. Vynalezla tak moderní volnou jízdu. Už jako dítě se chodila učit tančit k baletnímu mistrovi, jenž byl i učitelem proslulé ruské baleríny Anny Pavlovny Pavlovové. Později ji spatřila na vlastní oči v Londýně, rok před olympiádou ve Svatém Mořici, kde poprvé v roce 1928 zvítězila. "A tanec ve mně zaplál novým plamenem," vzpomněla. "Program, který je sestaven jen ze skoků a piruet, je hloupý."
Na zimních hrách excelovala později i v Lake Placid 1932 a v Garmisch-Partenkirchenu potřetí. Jak se chovala, jak vyhlížela? V Lake Placid se do ní zamilují i čeští lyžaři, vědí to dobře... "Když po tréninku usoudí, že je dost podpisování, vklouzne do kožichu, napudruje nosánek, upraví koketní kadeře, rozhodí hrst úsměvů a krokem laňky odcupitá s rodiči." Zírali na ni, jak v pusince převaluje žvýkačku. "I Soňa žvýká gumu, ovšemže roztomileji než ramenáři z Kanady při hockeyových zápasech."
Z olympijských referátů se dá vyčíst, že "její přeskoky, závratné točení, špičkové zvláštnosti uváděly v úžas". Co skákala? Všechny skoky, tenkrát ovšem jednoduché. O jednoduchém axelpaulsenu, skoku s půldruhou obrátkou, řekla: "Stane se vrcholným bodem jízdy, když bude čistě proveden."
Šuškalo se, že ještě jako olympijská vítězka přestala být amatérkou. Její otec byl zdatným manažerem, ředitelé sportovních paláců museli platit obrovské gáže. Tajně. Účty nebyly spojovány s jejím jménem, nesly jiná data, než ve kterých vystupovala.
Už po prvním olympijském vítězství ve Svatém Mořici se jí mění život. "Od toho večera jsem překročila práh do jiného světa, světa neustálé rivality a žárlivosti, tisíců nových známostí a málo pevných přátelství, do světa rychlíků a parníků, plesů, slavností a přepychových toalet."
Po olympijské kariéře ji čeká první turné v Americe, ve velkoměstech má vyprodané domy. Pak Hollywood a jeden film za druhým. Její herecké umění je chatrné, ale kdo by je vyžadoval. Nepředpokládá se, že by se stala druhou Gretou Garbo. Některé bruslařské scény z jejích filmů se musely natáčet až třicetkrát. Kameramani nebyli zvyklí na proměnlivou ohniskovou vzdálenost a ona se těžko udržovala ve vymezeném prostoru.
Od roku 1936, za deset příštích let, získá v Americe v revue, filmech a podnikáním dvanáct milionů dolarů. Podle Davida Marka z Patria Finance je to dnes vzhledem k inflaci 147,6 milionu, tedy 5 miliard 564 milionů korun. Její nohy jsou u Lloyda pojištěny na padesát tisíc dolarů, víc nechce pojišťovna dát.
Má i svou vlastní revue. Po premiérách pospíchá od potlesku do kanceláře, aby zkontrolovala tržbu. Nikdy nedává v hotelech spropitné. "Žena, od které by se mohl Rockefeller učit," říkalo se o ní v Ame rice. Všem následným generacím zanechává své krédo: "Můžete-li na ledě vyhlížet šťastně nebo cítíte-li se skutečně šťastni, získáte sympatie diváků i rozhodčích."
 Garmisch-Partenkirschen 1936: Stříbrný švýcarský čtyřbob |
 Norská krasobruslařka Sonja Henie při závodě krouží povinné cviky. |
 Sonja Henie se stala jednou z nejpopulárnějších sportovkyň prvních ročníků zimní olympiády, přízni fanoušků se těšila i v Garmisch-Partenkirchenu. |
 Slavnostní zahájení her v Garmisch-Partenkirchenu |
