Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


  • Středa 18. října 2017 Lukáš

Flegmatička a trochu cholerik. Čeští mistři světa už ochutnávají Rio

Kateřina Kudějová a Jiří Prskavec na tréninku v Riu | foto:  Michal Sváček, MAFRA

1 2016
Rio de Janeiro (Od našeho zpravodaje) - Nad olympijským areálem vodních slalomářů v Deodoru každou chvíli přeletí vojenský vrtulník. „Jsme hlídaní i ze vzduchu. Demonstrace vojenské síly je tu při olympiádě obrovská,“ říká kouč Jiří Prskavec starší a na tablet natáčí tréninkové jízdy svých dvou svěřenců.

Pak k nim sejde do cíle, vleze do vody, položí jim tablet na kajak a ukazuje, co ještě mohou vylepšit.

Dva mistry světa přivezl do Ria. Pro Jiřího Prskavce mladšího a Kateřinu Kudějovou jde zároveň o jejich premiéru na hrách. „Připravení jsou dobře. Teď jen potřebují trochu toho štěstí,“ říká kouč.

„On je samozřejmě mnohem nervóznější než my,“ pousměje se syn.

Je vaše první olympiáda právě taková, jak jste si ji představovali?
Kudějová:
Je. Všechno je tu takové strašně velké a hezké. Akorát mě trochu překvapil pokoj v olympijské vesnici: jen plastová postel a látková skříň.
Prskavec mladší: Mně se líbí. Jsou to nové apartmány, v Evropě by je asi udělali lepší, ale nečekal jsem, že tu bude kdovíjaké hotelové bydlení. A už tam mám i čisto.

Předtím jste neměl?
Prskavec:
Když jsem přijel, musel jsem nejdřív instruovat uklízečky, kde všude mají uklidit. A pak jsem si musel ještě jednou vytřít sám.
Kudějová: Já měla vykopnuté dveře. A kdosi tam přede mnou bydlel.

Kateřina Kudějová na tréninku v Riu

Nějaký stavbař?
Kudějová:
No v koši jsem měla různé věci. Všimla jsem si toho, až když kolem začaly létat mušky. A než mi ty dveře opravili a šly zase zamknout, trvalo to Brazilcům čtyři dny. Ale ony si tam stejně uklízečky chodí, kdykoli chtějí, tak je zamykání možná zbytečné.

Za poslední rok jste byli v Riu třikrát na soustředění. Hodně se od loňska proměnilo?
Prskavec:
Na Brazilcích je pozoruhodné, že si pořád říkají: Máme dost času. Až když jim opravdu hodně teče do bot, tak zaberou. Když jsme přiletěli (24. července - pozn. red.), byli pořád v klídku. Ale jakmile pár výprav, včetně Australanů, stav vesnice v médiích kritizovalo, začali se snažit. Každý den se teď ptají, co potřebujeme.

Aklimatizaci jste zvládli?
Prskavec:
Pořád jsem se probouzel v noci. Až dneska jsem cítil, že začínám žít normálně, že bych klidně mohl spát i do devíti.
Kudějová: To já spala od prvního dne dobře. Ale přes den cítím, že jsem taková unavená.

Také jste předtím onemocněla.
Kudějová:
Měla jsem zánět dutin. Teď se trochu bojím, aby se mi to nevrátilo, večer jsem měla plný nos. Snad se to nerozjede. Jsem vystresovaná z té jejich klimatizace.
Prskavec: Jo, ta lítá na plné pecky.
Kudějová: Já vytáhla v autobuse zimní bundu. To jsem nečekala, že budu v Brazílii potřebovat.

Jiří Prskavec během tréninku v Riu

A co oblíbené téma komáři?
Prskavec:
Viděl jsem jen jediného. Byl mrtvý.
Kudějová: Něco mě pokousalo na nohách. To mě nezabije. Kdybych tu měla něco chytnout, už jsem to během našich kempů dávno chytla.

Kanál vám vyhovuje?
Kudějová:
Na podzim mi ještě připadal takový malý, ale už se mnohem víc podobá tomu olympijskému v Londýně (na něm se oba stali mistry světa - pozn. red.). Není až tak strmý, ale voda rozhodně není lehká. Bude snadné minout bránu.
Prskavec: Pokud na něm postaví technickou trať, může to být ještě těžší závod než v Londýně.

A vy chcete co nejtěžší trať?
Kudějová:
Rozhodně.

Z čeho budete mít radost? A neříkejte, že z dobře zajeté jízdy.
Prskavec:
Tak z té určitě. Ale co si budeme povídat, radost mi udělá medaile. I když záleží na situaci. Když skončím stříbrný jen proto, že jsem někde jízdu pojistil, budu taky zklamaný.
Kudějová: Já ji i pojistím. Mezi holkami je nejdůležitější nechybovat. Vabank nejezdím. Když zajedu bez chyb, můžu mít medaili. Hlavně to musím unést psychicky.

Kateřina Kudějová při tréninku v Riu
Kateřina Kudějová při tréninku v Riu

Kdo z vás je nervóznější?
Prskavec:
No já, jasně. Já jsem vždycky nervóznější. Podívejte se na Kaču, té je to jedno.
Kudějová: To teda není. Jsem flegmatička, ale určitě nervózní budu. Zatím si nepřipouštím, jak moc je to důležitý závod, aby mě to nesvazovalo. Tak si namlouvám, že není.

Vy jste flegmatik - a co je Jirka?
Kudějová:
Trošku i cholerik.
Prskavec: To nejsem!
Kudějová: Občas si na tréninku rozčileně bouchne do branky. To je pak znamení, že už musí skončit.

Už dávno patříte oba do jedné tréninkové skupiny Jiřího Prskavce staršího...
Kudějová:
... jo, to byl Jířa ještě úplně malinkej, když jsem tam přišla.
Prskavec: Mně bylo deset a tobě čtrnáct.

Jak si sami sebe z té doby pamatujete?
Prskavec:
Já byl věkem teprve žák, Kača už juniorka.
Kudějová: A v tu dobu jsem vůbec nemluvila. Vůbec! Všichni ve skupině kromě Jíři byli starší a já se strašně styděla. Ale to se stydím dodnes, i když už to není tolik vidět.
Prskavec: Jo, stydí se. Nerada dělá rozhovory v angličtině, tak jsem ji do jednoho dotlačil.

ÚSMĚV, PROSÍM. Jiří Prskavec a Kateřina Kudějová během tréninku v Riu

ÚSMĚV, PROSÍM. Jiří Prskavec a Kateřina Kudějová během tréninku v Riu

Dotlačil?
Prskavec:
Hned po příjezdu do vesnice nás odchytil holandský reportér, jestli můžeme udělat rozhovor. A já říkám: No jasně, můžeme, ona půjde. Jen ať se otrkává.

Což Jirka nepotřebuje, že?
Kudějová:
To fakt ne. Zakřiknutej nikdy nebyl, ani jako malej kluk.

Jaký je teď?
Prskavec:
Važ slova.
Kudějová: Hmm... Nechová se jako mistr světa, přestože jím ve skutečnosti je.
Prskavec: Kača je furt stejná, jen není tak zamlklá jako dřív. Protože když já se rozkecám, musí se občas projevit i hlasitěji, jinak by ji nikdo neslyšel.
Kudějová: To je pravda. Naučila jsem se, že když nebudu mluvit, nikdo si mě nevšimne. Začala jsem se měnit před třemi lety po návratu z Nového Zélandu. Oni jsou Zélanďané hodně sdílní. Tehdy jsem neuměla anglicky, jenže oni na mě pořád mluvili. Díky tomu jsem se potom naučila víc mluvit i v češtině.

Fotogalerie

Připadá vám po tolika letech tak trochu bláznivé, že jste to společně dotáhli i na olympiádu?
Prskavec:
Zase až tolik ne. Vyhrál jsem mistrovství Evropy, pak mistrovství světa do 23 let a potom i šampionát dospělých. Kača sbírala medaile podobně jako já. Vlastně je docela přirozené, že teď jsme spolu poprvé taky na olympiádě.
Kudějová: Já si po každém úspěchu říkala, že šlo o náhodu a že už se to příště nestane. Což se mě pořád drží.

Váš trenér, Jiří Prskavec starší, sám jako závodník olympiádu zažil. Co vám radí?
Kudějová:
Už dřív nám říkal, ať se připravíme na to, že olympiáda bude obrovská.
Prskavec: Oběma nám radí trochu jinak, protože jsme každý jiný. Mě spíš uklidňuje. Říká mi: Ber ten závod jako každý jiný. Tak mu odpovídám: To nejde, ale neboj, já si ho užiju. Zato s Kačou psychiku moc neřeší. Spíš s ní důkladně rozebírá, jak má správně najíždět jednotlivé brány.
Kudějová: Mně nepomáhá, když se mě někdo snaží psychicky srovnat nebo kdovíjak burcovat. To pak vyjedu do závodu a ošťouchám každou bránu. Spíš se uklidňuju sama.

Máte na to recept?
Kudějová:
Říkám si - sjedu to dolů a budu mít konečně klid.
Prskavec: A mě uklidňuje ona sama. Kouknu se na ni a pomůže mi to.

Autor:






Najdete na iDNES.cz



mobilní verze