Půjdeme s vlajkou vesnicí

12 2004
Markopoulo - (Od zvláštního zpravodaje MF DNES) - Kateřina Kůrková, první česká medailová naděje na olympiádě. Střílet bude už v sobotu dopoledne. „Vím, že nejsem perfektní,“ říká s úsměvem mistryně světa i Evropy: „Když ta placka nepřijde, žádná katastrofa.“

Vy nesníte o olympijské medaili?
Fakt na to nemyslím. Přišla jsem dneska na trénink a vidím, jak skvěle střílí Korejka vedle mě. Říkám si: To je dobrý. Ona je robůtek, co tady zmůžu já? Ale závod může být jiný. Nervózní určitě nejsem.

Po příletu jste trénovala poprvé. Během prvních čtrnácti ran jste čtyřikrát minula desítku.
Byla jsem z toho všeho kolem roztěkaná. Autobus přijel pozdě, čekala jsem na zbraň, vedro, je tady spousta lidí... Ale když jsem si na to zvykla, zlepšovalo se to, ne?

Vedro vám v tak těžké výstroji nebylo?
Bylo mi tak akorát. Ale když trefím devítku, je mi zatracený vedro.

Vy jste si z Atén vlastně jen odskočila na čtyři dny. Předtím jste tvrdila, že všechno je tady vynikající.
Pořád jsem spokojená, jen dneska to chvíli nešlo. Někdy sundám vestu, rozepnu těžké střelecké kalhoty a čekám, dokud si to nesedne.

Co v tu chvíli děláte? Nadáváte?
Znám ten pocit. Můžete se postavit na hlavu a nic. Prostě se perete. Chce to trpělivost, hlavně trpělivost. Víte, potřebovala jsem, aby mi flinta nelítala ani do jedné strany, ale udělala jen malý hup nahoru.

Proto jste si vzduchovku i sama štelovala?
Měla jsem pocit, že mířím moc pod terč. Postupně se tělo usadilo.

Poplašná siréna vám během tréninku nevadila?
Ne, já jen slyšela, jak něco píská. Věnovala jsem se sama sobě.

Už jste nafasovala i startovní číslo - 1309. Doléhá na vás atmosféra závodu?
Ne, to až v sobotu vstanu. Ale to číslo musím hned dát do kufříku, na ztrácení jsem expert. Absolvovala jsem už tři závody na svěťáku, kdy mi museli číslo namalovat na záda. Startovka zůstala na pokoji. Nebo tahle akreditační kartička: nejlíp ji připnout na krk, spát a koupat se s ní, aby nikde nezůstala ležet.

Olympijská střelnice vám vyhovuje?
Určitě, působí pěkně, mám ráda, když je všude dřevo. Možná osvětlení shora je trochu ostřejší a podlaha laminátová, ale není to žádný problém.

Podlaha se houpe, nějaký vztekloun vedle vás může rozhodit.
Když se neuklidní, asi ho praštím. Ale vážně - to musíte upozornit rozhodčí, ti ho zklidní.

Do závodu zbývají dva dny. To znamená i dva tréninky?
Nevím. Jeden určitě. Obvykle trénink den před závodem vynechávám. Ale uvidím, jestli ho nebudu potřebovat, abych se cítila jistější.

Slavnostní zahájení bude bez vás?
Bohužel. Nešlo by být do noci na ceremoniálu a ráno střílet. Ale vymýšlíme s tátou kulišárnu. Martin Tenk měl nést vlajku, ale střílí taky v sobotu. Nechceme ho ochudit, tak až naši vykročí na stadionu, my půjdeme olympijskou vesnicí.

To myslíte vážně?
Jasně, rovnou po bulváru.

Kateřina Kůrková při střeleckém tréninku.

Autor:


Nejčtenější

Další česká medaile na olympiádě mládeže, oštěpař Florian má bronz

JEDINÝ POKUS. Oštěpařka Barbora Špotáková se na MS v Tegu připravuje na svůj

Třináctou medaili získala česká výprava na olympijských hrách mládeže, oštěpař Martin Florian...

Další z rubriky

Šebrle: Jsem línej na to, co mě nebaví


Atény Přišel neoholený, kruhy pod očima, v obyčejném triku. Mžoural a chraptěl. Skoro nespal. Nejradši by...

Největší vítězové umlčeli válku


Atény Nezískali medaili, přesto jsou vůbec největšími hrdiny her. Podařilo se jim mnohem víc, takřka...

Nejdokonalejší plavecké tělo na světě


Atény Firma Speedo mu slíbila milion dolarů, pokud vyloví z olympijského bazénu v Aténách sedm zlatých...

Feel Eco – Přírodní produkty nejvyšší kvality pro péči o tělo i domácnost
Feel Eco – Přírodní produkty nejvyšší kvality pro péči o tělo i domácnost

Děti jsou to nejdůležitější, co v životě máme. Pro mnohé z nás se staly motivací pro odpovědnější jednání. Jak napsal autor Malého prince, Antoine de Saint-Exupéry „Zemi nedědíme po předcích, ale vypůjčujeme si ji od našich dětí.“ Nadčasový citát krásně vystihuje základní principy, kterými se řídí břeclavská značka Feel Eco.



Najdete na iDNES.cz