Pobíhal po stadionu, jásal a mával fanouškům s českými vlajkami. Jednašedesátiletý Petr Novák právě dosáhl trenérského vrcholu. "Vůbec jsem nevěděl, co dělám. Viděl jsem v hledišti tolik vlajek, že jsem za nima prostě chtěl běžet," rozplýval se.
Splnil si sen a zároveń slib, který dal před 12 lety rodičům Martiny Sáblíkové. A to ten, že jejich dcera jednou získá olympijskou medaili.
Nervozita z medailového výsledku z něho spadla před poslední rozjížďkou. "To už bylo jasné, že je Martina nejhůře bronzová. Protože medaile je medaile. A to, že byla zlatá, už jsem ani nevnímal."
Přiznal však, že jeho svěřenkyně v týdnu před závodem nebyla úplně fit. "Řešili jsme svalový problém. Proto netrénovala, jak jsme chtěli. Ale poslední dva dny už se sval neozýval. Takže dneska mohla podat výkon takový, jaký nakonec podala."
Když česká reprezentantka rozjela zlatou jízdu za 20,4 sekundy, už předpokládal, že by mohlo jít v cíli o vítězný čas. "Tušil jsem, že jede na 4:02. A poslední dvě kola jsem si to vážně užíval."
Nezatrnulo mu ani při poslední rozjížďce, v níž Nizozemka Wüstová i Němka Anschüzová byly ještě tři kola před cílem lepší než Sáblíková. "Rozjely to rychle, jenže ten led byl hodně těžký. A Martině jsem hned říkal: Tohle nemůžou vydržet. Ale my se spíš báli Grovesové a Hughsové."
Sáblíkovou nyní zřejmě čeká start na 1500 metrů a hry zakončí pětkou, která je její nejsilnější disciplínou. Bude tedy další zlato? "Kdyby nebylo, nebyl bych zklamaný. Teď jsem spokojen, stačí mi to."
Vzápětí se zamyslel. "Pokud bude Martina zdravá, pro druhou medaili si pojede," usmál se.