Slalom sice po chybě v prvním kole nedokončil, i tak je ale s kompletní medailovou sbírkou jednou z největších postav vancouverské olympiády.
Miller se narodil v americkém Eastonu a s rodiči, pravověrnými hippies, vyrůstal v malé komunitě ve Franconii nedaleko vyhlášených lyžařských středisek státu New Hampshire. Na lyže se poprvé postavil ve třech letech a údajně už tehdy bylo jeho jedinou starostí na kopci jak sjet dolů co nejrychleji.
"On prostě nemá žádné limity, nepřemýšlí nad tratí ani nad dalšími okolnostmi," charakterizoval Millera o několik let později norský sjezdař Kjetil Andre Aamodt.
Jako správný potomek hippies si nade vše cení svobody a vrozenou neúctu k autoritám považuje za svou přednost. Provokuje způsobem života, který se liší od obvykle přísně asketických návyků ostatních sportovců. Nevyhýbá se večírkům, alkoholu, hájí marihuanu. Před důležitým závodem se klidně opije, přiznává, že nejednou závodil pod vlivem zbytkového alkoholu. Prostě si dělá, co chce.
Americký lyžař Bode Miller míjí branku obřího slalomu a vypadává po prvním kole.
Zklamaný Miller po nepovedené jízdě olympijského slalomu.
Na start závodu Světového poháru se poprvé postavil krátce po svých dvacátých narozeninách v listopadu 1997, o několik měsíců později již sjížděl olympijské svahy v Naganu. Množství pádů a neprojetých branek provázelo jeho divoké jízdy v následujících třech letech. Na stupně vítězů se prosadil poprvé v prosinci 2000, kdy dojel třetí v obřím slalomu ve Val d'Isere.
Na stejném místě slavil o rok později také první vítězství ve Světovém poháru a na domácí olympiádě v Salt Lake City již coby jeden z favoritů vybojoval stříbrné medaile v kombinaci a obřím slalomu. Na mistrovství světa ve Svatém Mořici 2003 v obou disciplínách poskočil až na zlatý stupínek, navíc přidal stříbro v superobřím slalomu a dokonale vypálil rybník favorizovaným Rakušanům.
Zatím posledními Millerovými medailemi ze světových šampionátů jsou dvě zlata z Bormia 2005, tentokrát ze superobřího slalomu a sjezdu. Pouhé dva šampionáty mu tak stačily k tomu, aby se stal mistrem světa ve čtyřech různých disciplínách. V témže roce poprvé celkově vyhrál Světový pohár a byl lyžařským králem.
Olympijské hry v Turíně 2006 tak měly patřit právě jemu, očekával se dokonce útok na medaile ve všech pěti závodech. S nesmírným a podle jeho slov také nemístným tlakem se vyrovnával po svém.
Bode Miller si v superobřím slalomu dojel pro stříbrnou medaili.
Bode Miller z USA projíždí první část kombinace na ZOH ve Vancouveru.
"Medaile ode mě chtějí jiní lidé. Stříbra, která jsem vyhrál v Salt Lake City, mi vůbec nic nedala," říkal a šel z jedné párty do druhé. A na svahu to nebylo ono. Tři závody nedokončil a ve zbylých dvou vyšel naprázdno - byl pátý ve sjezdu a šestý v obřím slalomu.
Hry si prý ale užil tak, jak chtěl. "Můj způsob života je pro mě prioritou. Chci si užívat, chci se bavit, chci zažít olympijskou atmosféru a ne být jenom zavřený ve svém pokoji," říkal s tím, že se závodním lyžováním asi skončí. Nakonec v následujícím roce alespoň opustil americkou reprezentaci. Vadilo mu, že musí spát s ostatními v hotelu a ne ve svém karavanu Bodemobile, s nímž už několik let objížděl závody.
Změna mu nejprve šla k duhu, v roce 2008 vyhrál šest závodů Světového poháru a podruhé celkově ovládl hodnocení SP. Jenže poté jakoby vyhořel. Nebavily ho tréninky, na závody se soustředil ještě méně než kdy předtím, většinu jich nedokončil. Loni v SP po osmi letech nevyhrál žádný závod. Na mistrovství světa ve Val d'Isere 2009 dojel do cíle jen dvakrát z pěti pokusů, osmé a 12. místo byly zklamáním. Poté znovu ohlásil možný konec se závoděním.
Naštěstí si jej rozmyslel a do této sezony se vrátil ve velkém stylu. V půlce ledna si vítězstvím v superkombinaci ve Wengenu připsal 32. triumf v SP. A ve Vancouveru se zařadil mezi velikány alpského lyžování olympijské historie.
