Od loňského podzimu si historicky nejúspěšnější český triatlonista píše ke jménu: reprezentační trenér českého týmu.
V této roli slavil v uplynulých dnech další úspěch – syna Jakuba dovedl v kategorii dorostenců na Hrách VII. letní olympiády dětí a mládeže ke zlaté medaili. „Povedený závod,“ liboval si Jakub Řehula. Věřím, že ve spolupráci s tátou v roli trenéra se adekvátně připravíme na vrcholy sezony.“
Pro nadějného triatlonistu může být příběh otce hnacím motorem. Řehula v roce 2000 v parném Sydney vybojoval v triatlonu bronzovou medaili a i díky tomuto úspěchu se mu Austrálie stala druhým domovem.
Po olympijských hrách Řehulovi slibně rozjetou kariéru přerušilo zranění po nepříjemném pádu z kola a do triatlonového kolotoče se vrátil po dvou letech. Tenkrát však dal přednost delším tratím. O start v Aténách 2004 a možnost obhájit olympijský bronz přišel po další nepříjemné nehodě s automobilem, kde se mu zasekl převodník do lýtkového svalu.
Pak ale přišel zvrat kariéry – dostal nabídku na pozici trenéra u korejské reprezentace. A přijal. Byť nástrah místní kultury nebylo málo.
Pral se s korejštinou. Zvykal si na asijskou kuchyni, protože Korejci jsou vyhlášení milovníci plodů moře. „Ochutnal jsem chobotnice, které kuchaři rozsekají na kousky, zalejí je sezamovým olejem se solí a na talíři se ta pochoutka ještě hýbe. Jindy jsem okusil maso bílé barvy připomínající jehněčí, ale záhy jsem se dozvěděl, že jsem zkonzumoval maso psa.“
V Koreji ale Řehula poznal také vysokou úroveň sportovní infrastruktury, většina malých měst vlastní tréninkové zázemí, střediska, areály. Časová vytíženost byla v pozici trenéra opravdu intenzivní, i přesto ještě v roce 2009 skončil čtvrtý na mistrovství světa v dlouhém triatlonu. Vedle toho navíc dodělával vysokou v Praze a v Soulu na univerzitě učil sportovní odvětví: atletiku, plavání a cyklistiku.
Po asijské štaci se triatlonový světoběžník vrátil zpět do Austrálie, kde se stal skautem a pečoval o talentované mladíky. Časem se dostal k olympijskému týmu, kde měl větší výběr talentů než v Koreji, a několik jeho svěřenců teď jezdí v TOP 10 ve Světové sérii.
„Kromě talentů jsem v Austrálii ulovil i rejnoka, z čehož měli moji synové, kteří za mnou přijeli na návštěvu, obrovskou radost,“ chlubí se Řehula parádním úlovkem ze země klokanů.
Loni však Řehula udělal zásadní změnu - pobyt v cizině vyměnil za návrat domů a od listopadu působí v pozici trenéra reprezentace. „Ale musím přiznat, že po příchodu k týmu jsem poznal, jak je úroveň triatlonu u nás průměrná. Naší snahou proto bude tento sport zvednout výkonnostně, strukturálně i mediálně. Ale každá oblast s sebou samozřejmě nese obrovské penzum práce.“
Cíl je jasný: víc provázat trenéry atletiky, cyklistiky, plavání a dalších oborů, například fyzioterapie a rehabilitace. Vychovat co nejvíce triatlonistů pro start na olympijských hrách v roce 2020 a vybudovat národní tréninkové centrum triatlonu.
„Hlavním heslem bude: nový systém, tvrdší výběr talentů, potřebná výkonnost a práce s nejlepšími,“ naznačil Řehula. „Nové tréninkové centrum, které by mělo pomoct sportovcům dosahovat nejlepších výkonů na světové úrovni, vznikne s ohledem na načasování někdy za patnáct měsíců. A byl bych moc rád, kdyby centrum mohlo vzniknout v Plzni.“
