Před startem je jako obvykle pesimisticky naladěná.
Nevadí. Už jsme si zvykli: předstartovní pesimismus Evy Vrabcové je zárukou skvělého výsledku.
"Jenže tentokrát mám k němu vážně důvod," tvrdí.
Ve čtvrtek byla běhat. Špatně došlápla. Píchlo ji v noze. Noha od té doby bolí. Hlavně vnitřní strana kotníku. Dokonce vyslovili doktoři a fyzioterapeuti podezření na natržený vaz.
Zkusila v pátek lyžovat - a šlo to. Zkusila na suchu běhat - a nešlo to.
"Copak nebudu startovat?" napadlo ji v pátečním odpoledni. Ne, to ne. Okamžitě takovou myšlenku zahnala. Musím jet. Prostě musím.
Léčili kotník laserem. Protahovali ho. Přes noc ho zaledovali. V sobotu si vzala ibalgin. Ranní proklusnutí, kterým se pokaždé dostává do pohody, ale radši vynechala.
A teď je na startu. V červené skupině elitních běžkyň, už nikoliv jméno z davu. O.K., jdeme na to. Snad si s tím kotníkem nic neudělám.
Olympijský závod běžkyň na lyžích na 30 kilometrů volnou technikou. V pravé části snímku je s číslem 13 česká závodnice Eva Vrabcová-Nývltová. (22. února 2014)
Norky napálí tempo. Hned v prvním kole se dlouhý had začíná trhat. Přemýšlí: Jestli takhle pojedeme 30 kilometrů, tak to chci vidět. Nebo spíš: To radši nechci vidět.
Po druhém pětikilometrovém kole sjíždí čelní skupina na stadion, Vrabcová je v první desítce. S koučem se před závodem domluvila, že po každých 10 kilometrech vymění lyže. Jenže teď na ni servismani křičí: "Neměň, když se ti jede dobře! Nikdo nemění! Neměň!"
V extázi je neslyší. Zabočí do boxů pro přezutí. Takřka nikdo ji nenásleduje. Najednou ztrácí na skupinu 20 vteřin.
Ještě že balík je docela dlouhý - a že nové lyže jedou. Metr za metrem zaceluje díru k poslední ženě v přední skupině. Když ji dojíždí, mihne se kolem Charlotte Kallaové. Švédka má zaťaté zuby a ve tváři výraz zbitého zvířete. Olympijská vítězka ze štafety, dvakrát stříbrná, to jistě - ale dnes jen trpící žena, které za chvíli nenávratně ujede vlak.
Vystřídej! Jenže... ony nechtějí jet. Přece nebudu patnáctá?
Polka Kowalczyková, kterou taky bolí noha, vzdává. Bez energie jsou Finka Saarinenová i Ruska Čekalevová. Zato Vrabcová se opět probíjí do popředí hlavní skupiny. Před tou už v tu chvíli šlapou tři norské kombinézy: Björgenová, Johaugová, Steiraová. Cyklistický tým Sky v lyžařské podobě aneb týmová časovka na běžkách.
Za Norkami modročervená česká kombinéza tahá skupinu, závodící o titul "nejlepší ženy zbytku světa". Vrabcová je v euforii a euforie přebíjí bolest. Takže: Jaká bolest? Jsem silná, chce se mi závodit, tak jedu.
Hlasatel na stadionu se překonává. Už žádná Vrabkova. A už ani Nyv-eh-tl-h-ova jako při štafetě. Asi si hlasatel uložil domácí úkol. Pěkně plynně pronáší, že ta žena, plná energie, se jmenuje "Vrabcova-Nyvltova". Už to jméno umí. Pochopil, že nebude pouze náhodným zjevem mezi nejlepšími.
Jen kdyby tolik netahala špici, strachujeme se a vzpomínáme, jak se v této roli několikrát utavil Lukáš Bauer. Také ji to napadá. Nabádá se: Vystřídej!
Ale jakmile vystřídá, hned přemítá: Ony ty ostatní zase tak moc jet nechtějí. Je nás patnáct, radši to zkusím roztrhat a budu devátá, než abychom přijely všechny do finiše a já pak byla patnáctá.
Na kopci občas někoho nechá tahat, jenže z kopce jí lyže frčí, tak soupeřky předjede - a zase tahá špici.
Rtuť teploměru už opět šplhá k dvacítce, obloha je kýčovitě modrá. Řada závodnic si kombinézy zkrátila na krátké rukávy. Američanka Brooksová si z horní části kombinézy udělala tílko, obnažila svá ramena.
Po 25 kilometrech předjíždí Brooksová o kolo Australanku Watsonovou, usilovně "hájící" poslední místo. Australanka rukávy má, ztěžka se pohybuje a možná si právě teď říká: Proč nejsem radši teď v Sydney, na pláži Bondi, kde máme u moře třicítky.
Olympijský závod běžkyň na lyžích na 30 kilometrů volnou technikou ovládly Norky. Zvítězila vyhrála Marit Björgenová (uprostřed) před Therese Johaugovou (vlevo) a Kristin Störmer Steiraovou. (22. února 2014)
A je tu poslední kilometr. Steiraová odpadá z bitvy o zlato, Johaugová útočí, ovšem mazák Björgenová tentokrát té blonďaté norské "motorové myši" zlato z třicítky nenechá. O šampionce není sporu. Ani o norském hattricku. To by Steirová v zatáčce na posledním kopci musela jet ze srázu rovně.
Nás však zajímá bitva o 4. místo. Francouzka Jeanová si pro ně ujíždí, ale tuhne. Vrabcová ji stíhá, už ji má, už ji předjíždí. A pak se zezadu vynoří Niskanenová, a je to Finka, kdo je v cíli čtvrtý. Vrabcová hned za ní.
Češka padá na břicho, dlouze tak leží před fotoreportéry, nohy s lyžemi zvednuté do vzduchu. Má toho plné zuby. A zároveň je jí nádherně.
Nebudeme brečet po takovém výsledku, ne?
Je pátá na olympiádě. Nebo také: je stříbrná v závodě zbytku světa. Norky jsou z jiné dimenze, ty se nepočítají. "To tedy jsou," vychutnává si své umístění. "Tomuhle bych rozhodně nevěřila. Obzvlášť dneska ráno ne. Pro mě je to neskutečný výsledek."
Kulhá, když schází po kovových schodech od komentátorských stanovišť, ale pořád se směje. "No, bolí to. Natržený to snad neni. Nebudeme přece brečet po takovém výsledku, ne?"
Kulhá dál, po sněhu k buňkám, a současně plánuje, jak ve čtvrtek odletí do Lahti na další Světové poháry, noha-nenoha. "Mě teď to závodění hrozně baví. Už se těším. Tahle olympiáda mě vážně nabila."
