Po celý týden to byla spíše Nikola Zdráhalová, kdo v Kangnungu uklidňoval nejistou Martinu Sáblíkovou: „Ty to zvládneš.“
V sobotním odpoledni se ve vesnici sportovců role otáčejí. Tíha olympijské premiéry dopadne na 21letou Zdráhalovou.
„Nechceš mě radši zavázat, hodit do kouta a zakrýt mě tu věcma,“ povídá před odchodem z pokoje Sáblíkové.
„Jo a já si tam vlezu s tebou,“ opáčí se smíchem ta klidnější. Kouč Petr Novák je pozoruje a všímá si: „Martina vypadá vyrovnaně.“ Tentokrát žádný stres před vrcholným závodem, jaký už tolikrát předvedla.
Autem je odvážejí k olympijskému oválu. Zdráhalová ani nechce z auta ven. „Já tam vůbec nepůjdu. Je tam moc lidí,“ ohrazuje se.
Půl hodiny do startu. Nikola Zdráhalová už se rozklusává v olympijské hale. Ve druhé rozjížďce závodu na 3000 metrů změří síly s Číňankou Liu. https://t.co/uQlSjJF5Rl
Rozklusá se kolem pěti kruhů a v okamžiku, kdy stojí na startu své druhé rozjížďky, odmrští vlastní nervozitu, unikne Číňance Liu a bruslí si pro dobré umístění, které bude po závodě označeno číslicí 15.
„Těžký led, tuhnou nohy,“ předává informace.
A MÁM TO ZA SEBOU. Nikola Zdráhalová a její olympijský debut.
První páry jsou předehrou k velké hře mocných.
A ta začne nečekaně brzy.
“Proč by měla vyhrát Ireen Wüstová?“ položil si řečnickou otázku nizozemský list Volkskrant a hned odpověděl: „Protože je to Ireen Wüstová. Bojovnice, která ze sebe v rozhodujících okamžicích vyždímá víc, než mnozí předpokládají.“
Bojovnice prozatím hlásí: „Už jsem spala před závody i hůř než dneska.“ S Antoinette de Jongovou má stvořit útočné nizozemské duo.
A pak je tu ještě jedna žena v kombinéze oranjes. Ta třetí vzadu.
Osmadvacetiletá, přesto poprvé na hrách. V sezoně ve Světovém poháru na této trati nejlépe jedenáctá.
Nezmiňovali ji mezi největšími favoritkami, jenže ona říká: „Chci být olympijským překvapením. Už několikrát jsem dokázala úžasné věci právě jako outsider.“
Nemá dost bodů z poháru, proto nastupuje už v páté rozjížďce z dvanácti, tedy ještě v „prvním poločase“ před úpravou ledu.
Tribuny brzy začínají žasnout. Ne, tohle nebude tuctový čas. Tohle je útok na medaili. A světe div se, tohle je útok přímo na zlato.
Protne cíl za 3:59,21. S pusou otevřenou nevěřícně hledí na tabuli, zatíná radostně pěsti. Na nížinných drahách si zlepšila své maximum o čtyři vteřiny!
CO JSEM TO PŘEDVEDLA? Carlijn Achtereekteová jásá, zajela úžasný čas.
Copak je dnes ta dráha tak ďábelsky rychlá? Nebo Achtereekteová tak úžasně vyladěná? Vzpomenu si, jak nám Martina Sáblíková o dva dny dříve vykládala: „Tohle je olympiáda, tady vždycky někomu škubne v šišce a zčistajasna zajede úžasný čas.“
Přesně to se nyní děje.
„Je to Holanďanka. S každou Holanďankou musíte počítat,“ říká Zdráhalová.
Novák ubezpečuje rozhýbávající se Sáblíkovou: „Na tohle máš taky.“ Přikývne. Ví, že na to má. Loni při mistrovství světa tu trojku za 3:59 zvládla také.
Rolby oživí led a začíná rozhodující poločas, s těmi papírově lepšími. Ireen Wüstová při představování vymrští na startu ruce do vzduchu, gestem si dodává sebevědomí, věrna svému mottu „Bojuj, nebo zemři“. Tak vletí do závodu, razantně, nekompromisně, naladěna do módu vítězství.
Velká nizozemská dáma světového rychlobruslení jede svoji poslední olympijskou trojku. Oznámila, že po sezoně končí. Pojmenovali po ní už ledový ovál v Tilburgu, vyznamenali ji Rytířským řádem Holandského lva, má doma čtyři zlaté olympijské medaile.
A chce pátou. Na všech mezičasech Achtereekteovou poráží. I na tom posledním, kolo před cílem vede o 1,04 vteřiny.
Pak ucítí, že dál nemá kde brát. Uvadá. „Jela jsem podle zlatého plánu, ale poslední kolo bylo tak moc tvrdé,“ řekne po závodě.
Čas zběsile letí. Na samém konci chybí Wüstové titěrných osm setin.
Její kouč Rutger Tijssen vztekle bouchne do hrazení, načež se chytí za hlavu. Jac Orie, trenér Achtereekteové, se naopak se svojí svěřenkou dál usmívá. Nizozemky, ženy z různých klubů ledové velmoci číslo 1, bojují nejen pospolu, nýbrž také - a často především - proti sobě.
Zilveren Wüst baalt van 'man met de hamer' https://t.co/Ssm6IbNLLD https://t.co/sMOZctgByu
Ještě tři páry. Sáblíková se rozjíždí. Zatímco svoji jízdu dokončuje předposlední dvojice, sundá si z obličeje šátek, napije se, mrkne na tabuli. Mladičká Antoinette de Jongová právě poráží favorizovanou Miho Takagiovou a v čase 4:00,02 doplňuje nizozemský triumvirát na virtuálních stupních vítězů.
4:00,02. Tam visí medaile. Češka se na startu usmívá. Tak je to tady. Ta chvíle, na kterou čtyři roky čekala, znovu nadešla. Jak že to napsal server americké NBC: „Sáblíkovou zpomalilo v sezoně zranění zad, ale pokud je zdravá, bude patřit mezi kandidátky na medaile.“
Pokud... Pro všechny soupeřky je její forma otazníkem. Achtereekteová nervózně poposedává. „To čekání bylo drsné,“ přizná posléze.
Natalija Voroninová z Ruska, pardon, vlastně z týmu OAR, vyrazí do souboje se Sáblíkovou rychleji. „Bojuj, jdi za ní,“ křičí na kamarádku od hrazení Zdráhalová, která radši odkvačila z vnitřku oválu na tribunu, protože uvnitř je pod hrozbou diskvalifikace hlasité povzbuzování zakázáno.
Ve druhém kole se Sáblíková posouvá před Voroninovou. Ale po tom třetím za 31,2 vteřiny zpomalí v kole čtvrtém nečekaně na 31,8. Co se s ní děje, má snad křeče, hned se lekne Novák.
Těch šest desetin bude později osudných.
JEŠTĚ TO ZKUS! Kouč Petr Novák podporuje svoji svěřenkyni.
Sáblíková opět nachází své vyrovnané tempo a Rusce výrazně ujíždí. To není dobré, přemítá kouč, potřebovala by soupeřku, se kterou by se mydlila, aby ji vytáhla k ještě lepšímu výkonu. Na mezičase je průběžně pátá, půldruhé vteřiny za bronzovým postem.
Novák si připustí: Asi to nedopadne. Při průjezdu do posledního kola zaostává za třetí de Jongovou o 1,1 vteřiny. Přesto na ni křičí: „Můžeš jet na čtyři minuty.“
Sáblíková se snaží ždímat, co to dá. Dej do toho naprosto všechno, nabádá sama sebe. Stahuje ztrátu. Výraz hovoří za vše. Zuby zaťaté, rysy zvýrazněné. „Víc už to nešlo,“ poví pak.
Protne fotobuňku, pohlédne na čas. 4:00,54. Čtvrtá. Dvaapadesát setin chybělo na de Jongovou.
Novák si s ní plácne, tak jako vždy po povedeném závodě, ovšem jí není ani trochu do smíchu. Obkrouží vyjížděcí kolo, vydýchává se, v obličeji grimasu obrovského vyčerpání. Záda snad zase bolí? „Ne, to čtvrté místo bolí.“
Přijede k Novákovi, kouč ji chce povzbudit slovy útěchy. Ale nechce je slyšet. „Chvilku na mě nemluv. Musím si to srovnat v hlavě,“ požádá.
Vše je relativní. Ještě před půldruhým měsícem, kdy klesala nálada v jejím týmu k bodu mrazu, by čas 4:00 brala okamžitě.
ZKLAMÁNÍ A TRPKÝ ÚSMĚV. Bezprostředně po dojetí trojky.
Teď má slzy na krajíčku a není sama. Petr Novák mladší, trenérův syn, spolukomentoval závod pro Českou televizi a spontánně vypráví: „Ty vole, já jsem se rozbrečel, ta holka si tohle nezaslouží.“
Holka, či spíše žena, o které mluví, přichází do novinářské mixzóny, neusmívá se, hlavu má skloněnou, v hlase tunu zklamání: „Radši nemluvit. S tímhle se mi srovnává těžko. I když to byla má nejpovedenější trojka v sezoně. Ale já si tu placku tak moc chtěla vybojovat.“
Tři rychlobruslařky ze země tulipánů kráčejí ke květinovému ceremoniálu. Byla nastolena vláda jedné strany. „Škoda, že jsme jim tu oranžovou nerozčísli. Byla by tam hezká i ta naše barva,“ prohodí Novák starší.
Enklává fanoušků oranjes na tribuně křepčí a Nizozemky na oválu jakbysmet. Vlastně jak která. Ta zlatá a bronzová slaví náramně.
Zato ta stříbrná...
„Začala jsem tak moc silně,“ bilancuje Ireen Wüstová. „Jela jsem si pro zlato, nejela jsem si pro stříbro nebo pro bronz. Bolí to. Chtěla jsem vyhrát na čtyřech různých olympiádách, to byl můj sen a byla jsem k jeho naplnění blízko. Ještě mám šanci v pondělí na patnáctistovce.“
Devátou medailí z her vyrovnává historický rekord Němky Pechsteinové. Ale jméno vítězky je jiné. Tak nečekané.
Olympijská šampionka Carlijn Achtereekteová!
Kdo by tomu před závodem věřil. Experti NBC ji nezmiňovali ani mezi sedmi největšími favoritkami. V sezoně neskončila ve Světovém poháru na této trati lépe než jedenáctá, pokud ji Nizozemci vůbec nominovali.
Nicméně Sáblíková připomíná: „V Calgary si v téhle sezoně zajela osobák, sledovala jsem ji. Až tak velké překvapení to pro mě není. A tohle je olympiáda. Tady se dějí věci. Rozhoduje i psychika. Podívejte se na Japonku Takagiovou. Pro mě byla největší favoritkou - a je až pátá.“
Dobře, co tedy víme o zlaté Nizozemce? Bruslit začala v devíti, na popud otce. Studovala na univerzitě psychomotorickou terapii. Závodí s přívěškem, na kterém má portrét své nevlastní matky.
„Ireen tak dlouho na mezičasech zůstávala pod mým časem,“ líčí reportérům. „Ale v posledním kole se skrývá má síla. Ireen rychle odstartovala a ke konci jí docházely síly. Já jela vyrovnaný závod. Zlato je fantastický, neskutečný pocit. Nemohu tomu uvěřit. Byl to nejlepší závod mého života.“
Medailistky se ještě vyzpovídávají, Sáblíkovou odvádí komisařka na antidopingový test.
Jedna byla spokojená s časem, ale tak moc zklamaná ze 4. místa. U druhé to bylo opačně: čas chtěla lepší, ale z 15. místa při svém olympijském debutu měla radost. Martina Sáblíková a Nikola Zdráhalová. https://t.co/25PZbugcbh
„Pak si trochu pobrečím a potom uvidíme, co bude dál,“ říká třicetiletá Češka.
Co bude? No přece olympijská pětka.
„Teď vím, že Martina má na to, aby na pětce měla medaili. A aby jela i o zlato,“ tvrdí Novák. „Kdyby ji dnes dělily tři vteřiny od první, bylo by to horší. Ale vteřina a kousek není nic.“
Před závodem oznámil, že do Českého domu zajde jedině tehdy, když se urodí medaile. Teď však usoudí: „Přece jen tam dneska zajdu. Potřebuju si dát panáka slivovice.“
Na žal - i na naději.
