Druhá střelba Jaroslava Soukupa v biatlonovém sprintu: Nula, znovu nula! Český biatlonista vede o čtyři vteřiny.
"Jo! Pojď, pojď, Jaroušku pojď!" promlouvá sám k sobě kouč Ondřej Rybář a do vysílačky hlásí: "Jarda vede po druhé."
Věří už kouč? V medaili? Nebo snad dokonce....
"Zlato? Neříkám, že to udrží. Ole tam jel výborně. A nejen on."
Na trati má Rybář dalších šest členů svého týmu. "Jarouš kolem mě jede výborně," ozývá se ve vysílačce jeho asistent Marek Lejsek.
Areál Laura Cross Country při závodu biatlonistů na 10 kilometrů. (8. února 2014)
"Tak ať tak jede dál!" křičí Rybář.
Jan Matouš, vicemistr světa z roku 1990 sedí u počítače a sleduje odstupy. Teď oznamuje: "Jarda furt vede! O 1,2."
Ale po chvíli přidává: "Šipulin letí jak hovado."
Rybář vyzývá vysílačkou Jiřího Hamzu, dalšího z pomocníků: "Nahlaš mu to Juro, že vede o 1,2 vteřiny."
Vzápětí éterem posílá vzkaz také fyzioterapeutce Ireně Česnekové: "Irčo, jestli tam jsi, houkni na Jardu, že je to o vteřinách."
Česneková: "Jo, jsem tady, houknu."
Matouš do vysílačky glosuje: "Ony jsou to desetiny, ne vteřiny."
Soukup mezitím ukrajuje poslední desítky metrů do cíle.
"Jarouškuuuuu," úpí Rybář.
Ne, na nezmara Björndalena ani na Rakušana Landertingera to stačit nebude.
"Teď je Jarda v cíli třetí o 5,7 vteřiny," sděluje ostatním Rybář. "Do prd..," ozve se ve vysílačce.
Přicháží Václav Fiřtík, šéf svazu. "Ondro, dík," podává ruku trenérovi. Ať už to dopadne jakkoliv.
STUPNĚ VÍTĚZŮ. Český biatlonista Jaroslav Soukup (vpravo) vybojoval v závodu na 10 kilometrů bronzovou olympijskou medaili.
Také kouč Slovinců Tomáš Kos, který má na střelnici stanoviště hned vedle Rybáře, gratuluje: "I Fourcada porazil. Je to borec."
Jenže bude to medaile? Rybář stále nevěří. Ještě dlouho nebude věřit. "Jsou tam Šipulin, Garaničev, Hofer," vypočítává. Ozývá se Matouš: "Šipulin na Jardu ztrácí 4,5 vteřiny. Mohlo by to dopadnout."
Nedlouho poté poopravuje: "Už jsou to jen tři vteřiny."
Rybář trne: "To neni moc... zaváháš, blbě odšlápneš a je to pryč."
Stadion skanduje: "Rasija, Rasija." Celé Rusko žene svého borce proti času prozatím bronzového Čecha. Ale nedožene ho.
"Ufff," vydechne kouč, jakmile Šipulin protne cíl. "Sedm desetin pro Jardu."
"Je tam ještě někdo?" zazní dotaz z vysílačky.
"Jo, Hofer. A taky J.P. Zrovna teď tady dal druhou nulu," pozoruje Rybář Kanaďana J.P. Le Geulleka. "Jarda má na něj 6 vteřin."
Jaký asi má v tuto chvíli kouč tep? Jen zakoulí očima. Sám netuší.
Hofer poslední ránu míjí.
"Jak jede ten J.P.?" chce vědět Rybář.
Ve vysílačce uslyší jen nezřetelné zvuky, ztrácející se v šramotu.
"Kdo to slyšel?"
"Na 8. kilometru na něj Jarda měl 8 vteřin."
"Hmmm. Tak teď se všichni modleme."
Mačká pěsti, bouchne si nervózně do hrazení, modlí se. Kanaďan už vjíždí na stadion. "Takže teď," hlesne kouč.
Vteřiny na tabuli utíkají. Soukupův čas je 24:39,2. Stále u jména českého biatlonisty svítí výsledková trojka. Kanaďanovi naskakuje 37... 38... 39 vteřin. A potom už všichni vidí, že to Le Guellec nestihne: 24:43,2 zastaví se mu časomíra.
"Tak snad jo," povídá Fiřtík a utopí Rybáře v hlubokém objetí.
"Určitě jo! Už Jardu nikdo nedá," ujišťuje Kos. "To ustojí."
Má pravdu. Jaroslav Soukup vybojoval olympijský bronz!
Rybář dělá dřepy. Nepraští to s ním? "Snad ne," pousměje se.
Pak už se směje na plnou pusu: "Když jsi u těch historických mezníků, je to nádhera."
Český biatlon právě získal historicky první medaili na olympijských hrách.
