V rozhodujícím zápase finálové skupiny mu československý tým podlehl 0:2 a bral stříbro.
"Dostali jsme gól od červené a nastřelili dvě tyčky. Ale jako neštěstí jsme to nebrali," tvrdí Richter.
Československo přitom v základní skupině porazilo olympijské obhájce z USA i statné Kanaďany. Až do zápasu se "sbornou" neztratilo jediný bod. I proto nešťastná porážka lidem doma u obrazovek připomínala další politické rozhodnutí.
"Nic takového. Šli jsme do toho naplno, skoro jsme jim zlámali kosti," říká s úsměvem Richter.
Dokonce i Antonín Himl, tehdejší předseda ČSTV, přišel po utkání do kabiny se smutnou tváří. Tolik toužil po olympijském zlatu. "Stříbro se bralo jako samozřejmost."
Jenže legendární tým vedený diktátorem Tichonovem a hvězdnou řadou Makarov, Larionov, Krutov byl stále neporazitelný. "Ale možná to bylo varování," tvrdí Richter.
O rok později totiž tahle mašinerie padla. V Praze jí světový titul sebralo právě Českoskolovensko a ze sarajevského týmu si na šampionátu zahrálo celkem 14 hokejistů.
Už v Jugoslávii se tahle zlatá parta tvořila. Hráči spolu trávili spoustu času, před olympiádou měli i 40denní soustředění. "Pořád jsme nacvičovali přesilovku a pak žádnou nemohli dát. Přijeli Kanaďani a bez tréninku jich dali pět," směje se Richter.
Soudržnost československý tým prokázal i ve volných chvílích, vyrazil třeba na ženskou štafetu, kde krajanky získaly senzační stříbro. "Když Květa Jeriová předbíhala tu neporazitelnou Finku, tak jsme tam v kotli všichni strašně řvali," vzpomíná útočník. Vidíte, ani na tuhle olympiádu se nedá zapomenout.
