Takže od posledního setkání po 15 letech je vše při starém?
Přesně tak. Dělám jen to, co mě baví. Chodím třeba na ryby. Syny to baví, tak si užijeme legraci.
Synové hrajou hokej jako táta?
Oba hráli, ale už toho nechali. Mladší skončil před dvěma lety.
A vy?
Já už nebyl na bruslích sedm let. Vlastně od té doby, co jsem ukončil kariéru. A jelikož skončila většina mých bývalých spoluhráčů, tak hokej nějak extra ani nesleduju.
Nebaví vás?
Dneska se z hokeje dělá až moc velká věda. Přípravu samozřejmě potřebujete, ale v daný okamžik musí hráč udělat takové rozhodnutí, které považuje za nejlepší. Množství informací dneska zpomaluje hru, protože hráč přemýšlí, co by měl dělat, než aby předváděl svou přirozenou hru.
Rád asi vzpomínáte na trenéra Hlinku a jeho volnější přístup, viďte?
Pozor: ono to na dálku vypadalo, že nic neřeší, ale úplně to tak nebylo. Ivan chtěl vždycky vyhrát. Byl z generace, která si za tím šla tvrdě. Nebál se na vás zařvat, byť po výkonu nezakazoval pivo. Ale když se šlo na trénink nebo na zápas, tak panoval pevný režim. Žádný: tak se nic neděje, vyhrajeme příště. To v žádném případě. Nedělal z hokeje vědu, což hodně kluků uvolnilo do takové míry, že předváděli lepší výkony.
Jak vůbec s odstupem dvaceti let vzpomínáte na Nagano?
Bylo fajn zase vidět sestřihy, které člověk jinak vůbec nevidí. Je hezké si zavzpomínat. Člověk si uvědomí, jak moc se hokej za tu dobu změnil. Za tehdejší zákroky bychom dnes dostali doživotí. Ale jiné je to i systémově. Dneska je to jenom nahoru dolů, zatímco dřív byl hokej daleko víc kombinační.
Na koho jste se nejvíc těšil?
Udržuju kontakt s klukama z Litvínova a s Hašanem (Dominikem Haškem). Ale člověk se těší i na kluky, které dlouho neviděl, třeba na Richarda Šmehlíka a kluky z Česka. Je hezké je vidět aspoň jednou za pět let.
Jak se těšíte na letošní olympiádu a jak vidíte šance českého týmu?
Doufám, že to klukům půjde. Je výhoda, že na olympiádě nebudou hráči z NHL, protože je to větší oslabení pro Kanadu a jiné země než pro nás. Kluci mají dobrou šanci.
Co říkáte na to, že se jeden olympijský vítěz pořád snaží hrát?
Jarda... Já mu držím palce, ať mu to vyjde. Když to vezmu podle sebe, tak mě ranní vstávání bolí. Jestli na to ale ještě má, tak ať hraje. Proč ne?
Myslíte, že nebýt zranění, tak by Jágr pořád mohl být v NHL?
To je těžké posuzovat. NHL se zrychlila, dneska je to jenom o rychlosti. Styl, kterým Jarda dřív hrával, bylo udržet si puk a protihráče od těla. Fyzicky na tom byl vždycky velice dobře, uměl vyjet z obležení a vystřelit nebo nahrát. Dneska se jenom honí puk.
Vy jste skončil dřív. Nemrzí vás, že jste nedosáhl na tisícovku zápasů v NHL?
Hele, to jsou čísla. Vím, že mi chybělo jen jedenáct zápasů, ale každému záleží na něčem jiném. Mně to bylo vcelku jedno.
Neláká vás vrátit se k hokeji v jiné než hráčské pozici?
Ne, vůbec. Je to jiná generace, mě by to nebavilo. Dělat agenta? To vůbec ne. Člověk má představu, jakým stylem by se mělo hrát a trénovat, ale to už dneska nefunguje. Je to moc přes videa, přes techniku, analyzovat všechno od rána do večera. Já nevím, mě by nebavilo.
Zlatí hokejisté z olympiády v Naganu se sešli po 20 letech:
