Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


  • Úterý 17. října 2017 Hedvika

Z frustrace zahodil hůl a pak Bank litoval: Hezký den s hořkým koncem

Český lyžař Ondřej Bank po slalomové části olympijské superkombinace. (14. února 2014) | foto:  Michal Sváček, MAFRA

14 2014
Roza Chutor (Od našeho zpravodaje) - Čtyři hodiny musel žít s pocitem, že drží druhé místo v olympijské superkombinaci a že má v Soči velkou naději na životní výsledek. Ještě na startu slalomu se sjezdař Ondřej Bank přesvědčoval: Olympijská medaile není k ničemu, buď v klidu. Dávka nervozity v kombinaci s nižším tréninkovým objemem ve slalomu Bankův sen zničily. "Nepovedlo se mi to," litoval pak.

Jaké pocity se ve vás mísí?
Motá se ve mně všechno dohromady. Sedmé místo je pěkné, byl to hezký den, ale s hořkým koncem. Jakou větší šanci už bych si měl vytvořit. Věděl jsem, že boj o medaili nebude snadný.

Jaký byl ten slalom?
Strašně špatně se tam chytal rytmus, protože trať od Kosteliče rytmus nikdy nemá. Nevěřil jsem si. Jak jsem si věřil na sjezd a byl přesvědčený, že když vše udělám, jak mám, budu rychlý, na slalomu jsem byl v přesně opačném rozpoložení. Moje slalomová forma v posledním týdnu je špatná, necítil jsem lyže. A tlak momentu se taky trošku podepsal.

Co vám mezi závody létalo hlavou?
Medaile byla blízko, ale mám hodně zkušeností, abych věděl, že je to dlouhá cesta. Tady stačila průměrná jízda na medaili, ale ta moje nebyla ani průměrná.

Pak jste z frustrace zahodil hůlku.
A málem jsem zabil ženu Bodieho Millera. Hned jsem se šel omluvit a přestal jsem být naštvaný. Spíš jsem se začal stydět. Chtěl jsem trefil žíněnku, jenže se hůlka chytla za palec a letěla nahoru.

Tak silné bylo naštvání?
V cíli určitě. Chtěl jsem si ulevit.

Fotogalerie

Je to životní zklamání?
Jasně, dělám sport kvůli výsledkům. Ale po všech věcech, jimiž jsem si prošel, mám celkem nadhled. Říkal jsem si, že olympijská medaile je mi k ničemu, že ji vůbec nemám řešit, ale nepomohlo to.

Přes nadhled jste ztratil hlavu?
Samozřejmě mě ta atmosféra pohltila.

Už na trati jste věděl, že je zle?
Věděl jsem, že nejedu dobře. Dole jsem se snažil jet ještě hodně čistě. Viděl jsem, že kdo nejel aktivně, měl velkou ztrátu. A kdo byl aktivní, často vypadával. Ale dalo se jet rychle. Čtrnáct dnů zpátky jsem jezdil slalom na zlato. Teď to nešlo.

Vydržíte dál čekat na svůj sen?
Dokud mě to bude bavit. Sedmé místo je super, ráno bych byl za ně spokojený. Aspoň půl dne se mě báli ti kluci, zdravili mě a byl jsem zase jejich kámoš.

Je sport spravedlivý?
Cítil jsem, že kapitola je nedokončená a tady jsem ji mohl uzavřít. Cítil jsem, že jsem v lyžování neukázal, co jsem měl. A to zůstává. Za rok je mistrovství světa v Beaver Creeku, tam musím počkat. Ale i dnes to byl hezký den, jen měl zvláštní konec. Hořký konec.

Autor:






Najdete na iDNES.cz



mobilní verze