Naštěstí ne. "Byla to docela rána. Ale byly to jen naraženiny, nic zlomeného. Zato jako tenisáky. Přesto jsem to psychicky nesl špatně, takové zranění mě dokáže složit. Devět dnů jsem nemohl na kolo a to je hrozný," říká 22letý závodník ze západočeského Stupna.
Zlé má za sebou, v sobotu už válčil v Peci pod Sněžkou o republikový titul mezi "eliťáky". Dojel čtvrtý, nejlépe z trojice českých borců pro olympijský závod v cross country na horských kolech. Kulhavého srazil defekt, Škarnitzla pád.
Nepříjemné vzpomínky na pád v Kanadě, kvůli kterému jste vynechal i další závod Světového poháru v USA, jsou už tedy pryč?
Teď po mistráku v Peci už se cítím dobře. Poslední dvě kola mi to sice trošku "sekalo" a ztratil jsem šanci na medaili, ale před třemi týdny jsem začal ladit formu na olympijské hry a na mistrovství světa. Cítím, že to jde nahoru, a snad se brzy vrátím tam, kde jsem byl.
Přiznal jste, že zářijové mistrovství světa v Rakousku je pro vás důležitější než olympijský závod. Není to trochu kacířská myšlenka? Vždyť na olympiádu se člověk může dostat jednou za život?
Je to na stejné rovině. Byl můj sen se na olympiádu vůbec dostat. Ten se mi splnil, teď tam můžu jen překvapit. Z hlediska výsledku je však pro mě důležitější světový šampionát. Je to můj poslední závod v kategorii do 23 let a na mistrovství Evropy jsem si dokázal, že můžu bojovat o titul. Chci se rozloučit co nejlépe.
Co znamená překvapit v Londýně tak, abyste i tam byl spokojený s výsledkem?
Chtěl bych skončit v polovině olympijského startovního pole, tedy do 25. místa. A pokud se procpu do dvacítky, budu to brát jako super výsledek.
Olympijský závod v Hadleigh Farm v Essexu se jede 12. srpna, až poslední den her. Kdy odjíždíte do Londýna?
Týden předtím, 6. srpna. To by mělo stačit, i když tam chci co nejvíce potrénovat.
Ondřej CinkNarodil se 7. prosince 1990 v západočeském Stupně, svobodný. V Author teamu Stupno mu dal základy kouč František Raboň st., před dvěma lety se talentovaný biker Cink přesunul do brněnského týmu Merida Biking - díky skvělé sezoně si vybojoval třetí volné místo pro Londýn, doplní dvojici Jaroslav Kulhavý, Jan Škarnitzl. Cinkovy největší úspěchy 2012 mistr Evropy U23 Moskva 1. místo SP U23 Nové Město 1. místo SP U23 Houffalize |
Na rozdíl od Kulhavého i Škarnitzla jste neměl šanci poznat trať osobně. Co o ní víte?
Viděl jsem fotky i video z trati, s Jardou Kulhavým i Honzou Škarnitzlem jsem si o ní povídal. Je rychlá, technická, s těžkými kamenitými pasážemi. Nic jednoduchého, bude to hodně rychlý závod.
Což by vám podle slov vašeho kouče Milana Spěšného mohlo sedět. Jízdu v balíku zvládáte dokonale.
Ano, rychlý závod mi sedí, v tom by mohla být výhoda. Ale potřebuju se srovnat s technikou, najet si tam ty nejtěžší pasáže. Když se mi to podaří, mám šanci.
Poprvé pojedou olympijský závod v cross country tři Češi, dosud mohl jeden. Je reálné, že byste na trati spolupracovali?
Tohle jde na silnici, na bikách jede každý za sebe. Spolupracovat, hákovat, to se vážně nedá. Když to Honzovi Škarnitzlovi pojede, určitě na mě nebude čekat, každý chce zajet co nejlepší výsledek.
Kvůli tomu, že se závod jede hodně daleko od centra her, se vůbec nedostanete do olympijské vesnice. Mrzí vás to?
Je to určitě škoda, ale s tím bohužel nic nenaděláme. Z centra bychom se na trénink dostávali strašně složitě. Rozhodli jsme se pro ubytování, odkud budeme za pět minut na kole po stezce přímo na trati. Tak je to pro nás nejlepší.
Po ME jste naznačil, že se blíží čas velkého přestupu z brněnského týmu Merida Biking, s největší pravděpodobností do Multivan Merida biking teamu k Hermidovi či Näfovi. Už máte jasno?
Ještě o tom nesmím mluvit, nechal bych to chvíli být.
Musí to být příjemné rozhodování pro kluka z malého Stupna, který se dostal do špičky. Vnímáte to jako malou pohádku?
Když jsem ve Stupně začínal u kouče Jardy Ryby, myslel jsem jen na to, že cyklistika mě baví. Pak přišly nějaké výsledky, medaile, moc mi pomohl František Raboň starší. Začal jsem poznávat závodníky z české špičky. Došlo mi, že bych to mohl někam dotáhnout. A brzy přišel přestup do Meridy. Ten sen se splnil rychle...
A pokračovat bude v Londýně...
Až na začátku téhle sezony mě myšlenka na olympiádu vůbec napadla. Předtím jsem skoro ani netušil, že olympijský závod existuje (úsměv). Nepřemýšlel jsem, zda bych tam mohl jet. Povedlo se.
I na úkor Milana Spěšného, vašeho kouče i rivala. Jaké je to s ním závodit?
No hodně zajímavé, zná mě dokonale. Vím, že byl smutný, byla to jeho poslední šance na olympiádu a já mu jí vzal. Ale také vím, že je moc rád, že tam pojedu já.
Mimochodem, Stupno se proslavilo i národní házenou, léta se tam hrála nejvyšší soutěž. Zkoušel jste ji hrát?
Ano, ale jen za školu. Bavila mě, nicméně do klubové úrovně to nikdy nedošlo.
Kanaďan Ryder Hesjedal, vítěz letošního Gira, také začínal na horských kolech. Láká i vás silnice?
Zatím ne, chci se věnovat horským kolům a tam něco dokázat. Čeká mě přestup do elity, chci se v příštích letech prosadit na mistrovství světa, na olympiádě. Až pak může přijít čas úvah o silnici. Teď se tím vůbec nezabývám.
