Hlava vám musela zafungovat ideálně, že? Nejdelší hod sezony jste vytáhl ve finále nejdůležitější soutěže.
Všechno mi dneska vyšlo perfektně, nemohu říct jediné záporné slovo. Je to celé hrozně zvláštní, v hlavě se mi teď motá tisíc myšlenek a vůbec neumím uchopit, co se právě stalo. Ale vím, že jsem pro úspěch celý rok dělal v přípravě maximum. Šel jsem tu do závodu s čistým štítem. Věděl jsem, že jsem víc udělat nemohl. A když do sebe potom všechno takhle zapadne a takhle se vám finále povede, je to skvělé.
Fascinující show českých oštěpařů v Tokiu! Vadlejch má stříbro, Veselý bronz |
Už v rozhazování jste vypadal výborně, ale v závodě potom medailový pokus dlouho nepřicházel.
Pořád je to olympiáda, obrovská soutěž, což na vaše vědomí působí. V tréninkových hodech nezůstáváte za čarou, vyběhnete si je do prostoru a tím pádem jde o trochu jiný pohyb. Přesto jsem si po rozcvičování říkal, že si to dnes mohu pokazit jen sám a že ta medaile být může.
Před pátou sérií jste tedy nebyl nervózní, že medailový velehod třeba nepřijde?
Nikdy nevíte. Ale vždycky musíte věřit. Už když Víťa Veselý hodil (ve třetí sérii) daleko, vlilo to do mě obrovskou energii.
 |
Jaký byl váš stříbrný hod v předposlední sérii?
Nebyl technicky kdovíjak extra. Ovšem byl daleký. Což je základ.
Věřil jste si potom, že byste ještě šestým pokusem mohl přehodit i vedoucího Inda Čopru? Přestože jste už měl jisté stříbro?
Věřil jsem si, že i ten zlatý hod v sobě mám. Jenže možná mi lehounce povolila hlava a na poslední hod už tam nebylo to absolutní zaměření. Každopádně stříbrná medaile je úplně skvělá, hlavně po sezoně, jakou jsem měl. Odjížděl jsem na olympiádu s výkonem 82 metrů a teď beru stříbro za 86,67. Jsem strašně moc rád.
Když tu medaili srovnáte s vašim světovým stříbrem z Londýna 2017...
Tak je to něco úplně jiného. Samozřejmě, že tahle cennější, protože je olympijská, ale vedla k ní i jiná cesta. Před tou londýnskou jsem měl za sebou neskutečnou sezonu, kdy jsem házel každý závod za 86 metrů. Tehdy jsem věděl, že ve finále šampionátu hodím daleko, i kdyby tam padaly trakaře. A dal jsem 88 metrů. V Tokiu to bylo jinak.
Českým vlajkonošem při slavnostním zakončení olympiády bude oštěpař Vadlejch |
Tady máte medaili po protrápené sezoně.
Právě. Když jsem se na jaře dozvěděl, že jsem si vážně zranil tříslo, bylo mi jasné, že musím závody omezit a dát se stoprocentně do kupy. Věděl jsem, že hlavu mám dobře nastavenou, že techniku nějakou zažitou mám, takže pokud se dám do kupy, na olympiádě by to mělo jít. A tréninky mi pak před Tokiem opravdu naznačovaly, že to je lepší a lepší. Tím jsem získával stále větší sebevědomí. A tady se všechno potkalo, jak mělo.
Kdy vám bylo během té sezony nejhůř?
Před Tretrou jsem se v květnu cítil skvěle, měl jsem životní házecí formu. Ale na tréninku jsem si natrhl tříslo, Tretru už jsem šel s tímhle handicapem a 82 metrů jsem na ní hodil víceméně s dírou v noze.
Přesto jste házel.
Já nevěděl, že ho mám natrhnuté, v životě jsem takové zranění neměl. Když mi to potom řekli na sonu, docela jsem koukal. To byla nejhorší situace. Zjistil jsem, že mám velké zranění, a olympiáda přitom měla být za dva a půl měsíce. Což je sice na jednu stranu dlouhá doba, ale na druhou stranu nikdy nevíte, jak se tělo zachová. Ale ani v jednu chvíli jsem nepřestal věřit, že to bude dobré.
Vidíte a nakonec vás přehodil v Tokiu jediný muž. Co si o myslíte o novém olympijském vítězi?
Před sezonou jsem říkal, že Vetter a Čopra budou hlavní kandidáti na medaile. Ti ostatní byli otevření. Jenže Vetter a Němci postupně různě odpadali, byli zranění, neházeli. Čopra je obrovský přírodňák. Nejde hody přes sílu, na rozdíl od většiny ostatních, jde je přes svůj skvělý kotník a rychlost. Má neskutečný základ z kriketu, kteří mají Indové jako národní sport. V 19 letech hodil 86 metrů. Vždycky se s ním musí počítat.
Je důkazem, že do popředí oštěpu se tlačí další a další země, pro tuto disciplínu dříve exotické? Už v posledních letech to byly například Keňa nebo Trinidad a Tobago, teď zase Indie.
Oštěp se obrovsky otevřel světu. Vemte si třeba i Pákistán, ten má taky velice šikovného kluka, který tu byl pátý.
Naopak dnešní časné vyřazení Němce Vettera je důkazem, jak klíčové je načasování formy i zdraví na celou sezonu? Že ani jarní hody k 96 metrům nic nezaručují?
Jednoznačně. Sám jsem to zažil. V roce 2018 jsem z prvních pěti závodů měl čtyři přes 88 metrů. Pak přišla prasklina páteře a konec. Nevím, jak na tom byl Johannes, jestli byl i zraněný, nebo ne, ale u něj opravdu dost hraje roli, v jakém nastavení má hlavu. Když si věří, je neporazitelný. Když si nevěří, stačí jeden jeho špatný hod, po kterém se sesype a je schopný házet o 15 nebo o 20 metrů míň, než umí. Ale na druhou stranu, i v tom spočívá krása oštěpu, že ukazuje obrovskou sílu té hlavy.
Stříbrný Jakub Vadlejch: "Když mi na jaře na sonu řekli, že mám natržené tříslo, docela jsem koukal. To byla nejhorší situace. Zjistil jsem, že mám velké zranění a olympiáda měla být za dva a půl měsíce. Ale ani v jednu chvíli jsem nepřestal věřit, že to bude dobré." https://t.co/jhTT4NqMF2
Co mají vaše londýnská i tokijská stříbrná medaile společné, je skutečnost, že tehdy i nyní jste si vzal na stupně vítězů s sebou kamaráda z reprezentace. Před čtyřmi lety to byl bronzový Petr Frydrych.
To je neskutečně silné. Víťu jsem měl vždycky moc rád a to, že jsme oba spolu na pódiu na olympiádě, je úžasné a hrozně příjemné. Vím, že Víťa se poslední roky taky trápil a v 38 letech mít po tom všem olympijskou medaili, je cosi fantastického. Lidé si ani nedokážou představit, co za tím vším je, kolik zranění, kolik bolesti. Oštěp není zdaleka procházka růžovou zahradou, je to opravdu disciplína o zraněních a o bojování s nimi. Nejsme z cukru. Oštěpaři ne.
Zítra budete českým vlajkonošem na slavnostním zakončení her. Co jste si pomyslel, když vám po závodě řekli, že vás vybrali?
Že jde o obrovskou čest. Nečekal jsem to a vůbec jsem nad tím nepřemýšlel. Před dneškem jsem měl všechno nastavené jen směrem k závodu, nic jiného jsem neřešil, ani jsem neměl s sebou věci na vyhlášení, ty místo mě vzal trenér. Říkal jsem si: Myslím jen na závod a co bude dál, se uvidí.
