Nedaleko slavné sochy Krista Spasitele, na nejslavnější pláži světa, v plné aréně pro dvanáct tisíc diváků. Tam odstartují české volejbalistky olympijskou misi. A hned na úvod skupiny je nečeká nic lehkého...
„Ale pokud zvládneme tohle, pak už bychom mohly zvládnout i zbylé dva zápasy. Minimálně co se tlaku od diváků týče,“ tuší Sluková.
Koloseum na CopacabaněTady budou o medaile hrát beachvolejbalisté |
Jak vám to zatím na kurtu klape?
Sluková: Ten stadion na Copacabaně je obrovský. Člověk si tam přijde hrozně maličký, ale ve výsledku, když tam pak hraje, tak to nepůsobí až takhle. Když jsme se tam byly ve čtvrtek poprvé podívat, tak první pocit byl: Ježišmarja, to se netrefíme ani do hřiště. Je trochu zima, fouká, ale na tom obrovském stadionu to není tak hrozné, trochu se to tam schová. Zatím se rozehráváme a osaháváme kurt.
Barboro, kvůli vašemu bolavému kolenu jste raději nenastoupily do čtvrtfinále turnaje v Klagenfurtu. Můžete nyní trénovat naplno?
Hermannová: Je to tak, minulý týden v pondělí jsem si lehce vyvrkla kotník v Klagenfurtu a za dva dny mě začalo bolet koleno. Asi z toho, že jsem začala chodit jinak, než bych měla. Ale trénovala jsem naplno. Je dobré zjistit, jak moc vydržím. Snad to bude v pohodě.
S jakými očekáváními jste do Ria přijely?
Sluková: Kvalifikovaly jsme se až na nejposlednější možnou chvíli. A z té pozice nepatříme k favoritkám. Pro nás je úžasné, že jsme se sem dostaly. Celý rok jsme s tím nepočítaly a najednou se tu objevíme. Jedeme si to užít.
Kurt pro olympijský plážový volejbal v Riu de Janeiro
V základní skupině vás čekají Brazilky, pak Španělky Liliana a Elsa a Argentinky Gallayová, Klugová. To nejsou jednoduché soupeřky, že?
Hermannová: Žádná skupina není lehká. V jedné jsou dva slabší týmy, ale jinak jsou všechny víceméně těžké. V té naší se může stát úplně cokoliv. Můžeme vyhrát dva tři zápasy, ale také můžeme všechny prohrát. Bude rozhodovat chvilkové rozpoložení, kdo se lépe popere s velkým stadionem, diváky a tlakem.
Je znát, že v Brazílii je plážový volejbal významný sport?
Hermannová: Určitě si myslím, že beach patří do Brazílie. Je to Mekka beachvolejbalu. Také je to vidět na rankingu. Kdyby olympiáda nebyla omezena na dvě místa pro Brazílii, tak je tu pět, šest týmů.
Máte nějakou sázku s trenérem Simonem Nauschem ohledně turnaje?
Hermannová: Máme.
Sluková: Překvapení.
Hermannová: Simon si sám tak trochu uvařil vodu, protože když jsme tu byly naposledy, tak jsme v jednom fanshopu ohledně Ria našly krásnou čepičku s maskotem, co má listy na hlavě. On přinesl čepici a řekl, že když postoupíme na olympiádu, tak ji tu bude celou dobu nosit. Tak jsme do toho šly a tím, že jsme se kvalifikovaly, tak už ji tu nosí. Domluvili jsme se, že nemusí ve vesnici, to by bylo moc, ale na hřišti a okolo něj, tam se v ní statečně a pyšně producíruje.
Během zápasu ji bude mít taky?
Hermannová: Myslím, že ji bude mít jako jediný divák ze všech na hlavě.
Sluková: Říkám mu, že vypadá jako artyčok.
Hermannová: Ale alespoň nás to rozesměje. Když budeme v zápase naštvané, tak se podíváme na Simona na lavičku a to nás určitě rozesměje.
Pohled na Rio od kurtů pro olympijský plážový volejbal
Barboro, jak prožíváte první olympiádu?
Hermannová: Asi je normální, že budu ta, co víc sleduje věci kolem sebe, na druhou stranu Markéta může porovnávat s Londýnem, co je lepší. Je to super, pořád se rozhlížím, kde uvidím někde nějakou slavnou hvězdu a jak je to připravené pro sportovce. Když jsme před pár dny dotrénovaly na Copacabaně, tak jsem Simonovi říkala, že tady na tom hřišti to až tak necítím, ale když se přijede do vesnice, tak je to město ve městě, kde je jeden sportovec vedle druhého a je tu super atmosféra.
Už jste viděly někoho slavného?
Hermannová: Ve čtvrtek jsem seděla kousíček od tenisty Tsongy, tak to jsem přes rameno koukala asi šestkrát. Chtěla jsem se s ním vyfotit, ale měl tam plno lidí, kteří za ním chodili. Tak jsem si říkala, že ho nechám najíst, chudáka.
