Vítězství vypadalo jednoduše. Bylo takové doopravdy?
Ten poslední krůček nutný k tomu, abych se stala dvojnásobnou olympijskou vítězkou... Ježiš, to zní hrozně. Tak ten krůček byl už jednoduchý. Nejtěžší byl půlrok před olympiádou, měla jsem pár krizí a říkala jsem si, jestli to mám vůbec zapotřebí. Na jednoho člověka toho bylo až moc, to už nechci zažít.
Ale průběh závodu byl ideální, ne?
Samotný závod je důsledek toho, že trénuju druhý rok s Honzou Železným a že jsem úplně zdravá. Udělala jsem pro to hodně, všechen trénink jsem splnila, ještě jsem si přidávala, mám zkušenosti. A dnes večer jsem je zúročila. Konečná fáze pak vypadala jednoduše.
A největší odměnou bylo mávání diváků?
Časový pořad sice nebyl pro ženský oštěp sestavený ideálně, ale když zavíráte stadion a řve se tady jenom česky, vlaje tam padesát nebo sto českých vlajek, to nemá chybu. Nevím, jestli to někdo z ostatních sportovců zažije. Nebo vím, nezažije. Nikdo!
Proč jste se na ploše dlouho neradovala?
Chtěla jsem hodit sedmdesátku a říkala jsem si, že na radování bude času dost, že se ještě musím soustředit. A takové jsem měla instrukce i od trenéra.
Srovnejte Peking a Londýn.
To se moc nedá. Peking byl úžasný zážitek pro mě i pro diváky, mělo to náboj. Ten mi dnes chyběl, já jsem pomalu ostatní hecovala. Fakt. Už když jsme šly na plochu, bylo tam mrtvo, ticho. Ale cítím euforii.
Byla jste před obhajobou zlata nervózní?
Den před závodem hrozně, ale dneska jsem byla divně klidná. Po snídani jsem si dokonce hodinku a půl zdřímla, jako kdyby mě nic nečekalo. Ale taky z toho pramenilo to, že jsem nebyla v top formě, páčila jsem to hrozným způsobem. Ale jeden jsem trefila pěkně a zaplať pánbůh za něj. Paráda, paráda.
Věřila jste už po prvním hodu? Už tehdy jste se dostala do čela.
To jsem nechtěla, po loňských zkušenostech ani chvíli. A pak jsem koukala jak výr, když sektor opouštěla Maria Abakumovová. Nevím, co se dělo, byla mimo a nadupaná rozhodně nevypadala, byla úplně zvadlá.
Je to největší překvapení?
Možná neustála tlak. Je to mistryně světa z loňského roku a asi na ni byl v Rusku větší nápor než před rokem. Tohle je to nejtěžší, ustát všechno kolem.
SOUSTŘEDĚNÍ. Barbora Špotáková se rozebíhá ke svému zlatému pokusu na olympijských hrách v Londýně a háže.
Umíte si představit, co teď čeká vás?
Jsem zkušená, po Pekingu už vím, do čeho jdu. Třeba Mirka Knapková bude asi víc překvapená. Já už to umím kočírovat, jsem ohraná, já už nemám říct co nového.
Nebude to naopak ještě horší?
Ne. Fakt ne. Řeknou si: Ona stejně končí, chce děti. Už se na mě sází, že tady otěhotním. Řeknou: Ta si to tady odškrtla, o té už ani nemusíme psát. Tak si to já myslím.
A jaké jsou vaše opravdové plány?
Teď se ještě soustředím na konec Diamantové ligy, pak se uvidí, jestli ucítím, že potřebuju odpočinek. Možná by nějaký nebyl špatný.
