"V současnosti pracuji také pro mezinárodní federaci IHF. Měli jsme původně do Soči letět na čtyři dny, ale nakonec z toho sešlo. I kvůli nadměrným žádostem o akreditace s tím byl problém. Takže olympiádu si užiju u televize a o to víc se budu těšit na mistrovství světa," uvedl Špaček, kterého v únoru čekají oslavy 40. narozenin.
Když se vrátíte do hráčské kariéry, jak důležité bylo pro sportovce spojení olympijské hry a pivo?
Olympiáda je především hrozně dlouhá, to za prvé (smích). Ale hlavně jde o to, že se v olympijském domě můžete setkat se sportovci z jiných odvětví, které nemáte během sezony šanci poznat. A dá se říci, že my hokejisté jsme na těchto setkáních byli pravidelně...
I v Salt Lake City 2002, kde jste prvně zažil Český olympijský dům s plzeňskou dvanáctkou?
Pokud si vzpomínám, zrovna tam byl Český dům bohužel od našeho hotelu hrozně daleko. Asi bych to neměl říkat, ale my tak byli zváni spíš do toho slovenského. Tam jsme poctivě udržovali česko-slovenskou družbu.
Na jaře jste se ještě oblékl do výstroje, teď už sledujete hokej zase jen z hlediště a v Plzni pomáháte s trénováním obránců. Jaký byl pro vás uplynulý rok?
Hektický. V Plzni jsem poskočil z hlediště na střídačku a pak i na led, vybojovali jsme titul, což bylo fantastické. Užili jsme si to i s fotbalisty, rok 2013 byl pro sportovní Plzeň výjimečný. A i podzimní sezonu jsme hokejově rozjeli slušně.
Nelitujete ani na chvíli konce kariéry a opuštění NHL?
Ještě loni v létě jsem se chystal jako hráč. Ale když přišla stávka, bylo odpískáno. Dal jsem malého do školky v Česku a tím to bylo jasné. Už nad tím nepřemýšlím, jsem rád, že jsem se vrátil domů. Všechno běží a je to v pohodě.
