"Cítím radost, že jsem doma," řekl. "Sláva bohu, že jsme všichni přijeli zdraví. Snažím se užít si každou chvilku. Je pocta reprezentovat svou vlast na olympiádě."
Už začínáte cítit tíhu očekávání?
Tlak jistě přijde. Ale teď se teprve srovnávám s devítihodinovým časovým posunem. Ještě si úplně neuvědomuju, co se děje. To mi dojde zítra a pozítří. Ale mám rád tlak. Líbí se mi, když mě lidi sledují. Je příjemné vidět ve městě plakáty s mým obličejem.
Cítíte, že máte zlato za úkol?
Abych řekl pravdu, vůbec o tom nemluvíme. Musíme jít den po dni. Až se turnaj rozjede, bude se řešit, kdo má kolik bodů, kdo se s kým utká v play-off. Teď ale nikoho jiného nesledujeme.
Chystáte se na nejdůležitější turnaj v životě?
Jsem si jistý, že ano. Na mé první olympiádě v Turíně bylo vše úplně nové. Na druhé jsme ve Vancouveru prohráli s Kanadou, což bylo šílené. A teď hraju doma. To je další bláznivá chvíle. Olympiáda v rodné zemi je nepřekonatelný zážitek.
Nastal čas na odvetu za výprask od Kanady ve Vancouveru?
Nejprve na ni musíme narazit a pak o tom můžeme mluvit.
Z Washingtonu vás doprovodila snoubenka Maria Kirilenková. Jaká byla cesta?
Skvělá. Pohodlná. Letěli jsme ohromným letadlem, první třídou.
Potkali jste se před odletem s kanadským kapitánem Sidneym Crosbym?
Ano, byl s otcem. Podali jsme si ruce a popřáli si hodně štěstí.
Přivezl jste si životní formu?
Ne, tu budu mít až za tři dny, na prvním zápase se Slovinskem.
Jakou cenu by pro Rusko mělo vítězství vašeho mužstva na olympiádě?
Zhruba tak 50 miliard dolarů! (Na tolik se odhadují náklady na pořádání her.) Ale museli bychom hrát opravdu dobře, aby se nám to povedlo.
Jaká bude vaše největší výhoda v domácím prostředí?
Diváci.
Vaše matka má dvě zlaté olympijské medaile. Radí vám, jak na to?
To už je dávno. Ale určitě si s ní promluvím a poptám se na nějaké tipy.
