Hlavně první ze dvou trojitých axelů, kterému jste ubral otáčky, vás asi pořádně mrzí, že?
Za ten bych si nakopal zadek. Tak blbá chyba. Axela opravdu nekazím. Možná bych si raději měl zlomit nohu. Přitom jsem se cítil tak dobře.
Takže první emocí je zklamání?
Hlavně jsem rád, že jsem hotový. Ale určitě tam zklamání je. Ta jízda byla dobrá, ale byly v ní prostě chyby, které nesmím dělat.
Proč? Byl jste přemotivovaný?
Já jsem měl na začátku hrozně moc síly, byl jsem strašně nabuzený. Věděl jsem, že mám dobrou formu a jsem schopný to odjet výborně. Ale pak jsem nekoordinoval pohyb u axela. Nechal jsem to letět. Jak říkám, blbá chyba.
Byl jste dvanáctý po krátkém programu, ale jen 6 bodů od bronzu. Pořád jste si říkal: Medaile je blízko?
Je to tak. Šest bodů je málo, s čistou jízdou by se to povedlo. Tohle není závod jako každý, ale jednou za čtyři roky. Příští olympiáda je daleko, ale já rozhodně nekončím a budu se tam snažit připravit tak, abych si to užil a odvezl si placku domů z Koreje. A třeba už i z letošního mistrovství světa.
Na hrách ve Vancouveru jste skončil také desátý. Ale asi to byla úplně jiná zkušenost, že?
Za ty čtyři roky jsem udělal velký postup. Tehdy jsem ani nepřemýšlel, že bych se pokoušel o čtverný skok, dělal jsem ho sice už v tréninku, ale myšlenka na něj v závodě byla hodně vzadu. Tady jsem dal dva. Ale svět je zase už někde jinde.