Před dvěma lety byl na křídle třetí slovenské formace. Nyní je z 23letého forvarda, hrajícího v NHL za Detroit, opora. Patří k nemnoha mladým Slovákům, již se prosadili v zámoří. "S Českem se dá hrát a přes vaše obránce lze přejít," plánuje kurážně.
"Bude to velmi náročný duel, možná bratrovražedný boj. Takové zápasy jsou pro lidi nejlepší. Doufám, že národ bude s námi a za námi. Že podáme takový super výkon, aby každý Slovák mohl být hrdý."
Hokej, jenž je ve východní části bývalé federace prožíván možná ještě emotivněji než v Česku, Slovensku až do neděle mnoho olympijské radosti nepřinesl. Tatar je jedním z pouhých dvou (!) střelců mužstva za tři duely.
"Chápu, že na nás lidi byli naštvaní," vrací se Tatar zpět k debaklu 1:7 od USA, jejž zmírnil svou trefou, a následné ostudné prohře 1:3 se Slovinci. "Ale neznamená to, že jsme nechtěli vítězit. Nyní jsme si dodali chuť a dokázali sami sobě, že hokej hrát umíme."
Slováci nečekaně natankovali sebevědomí ve vyrovnané partii s domácími Rusy, po bezbrankovém průběhu padli 0:1 po nájezdech. "Myslím, že to pro fanoušky byla nejlepší pozvánka na osmifinále," soudí levé křídlo Detroitu.
Důvod zlepšení? Ach ano, zase ty Helsinky. "Nechtěli jsme se bůhvíjak hrabat ve vlastní psychice a přemýšlet, co všechno je špatně," líčí Tatar. "Tak jsme si řekli: Budeme hrát trochu jinak než dosud. Defenzivně, ne tolik otevřeně. V Helsinkách nám tenhle styl vynesl stříbro, proč ho nehrát zase?"
Rusové byli naštvaní, nemohli slovenský val vůbec rozdrolit. Ján Laco chytal skvěle – tak jako v Helsinkách. "Systém nám ze začátku neseděl," řekl Tatar. "Je to těžké i pro trenéra, se spoustou hráčů tolik nepracoval. Sedli jsme si, rozebrali vše do detailu. A ukázali, jak silný jsme kolektiv."
Až tak silný jako v květnu 2012? V úterý se uvidí.