Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


  • Čtvrtek 19. října 2017 Michaela

Ručinský: Pořád vzpomínám na Nagano

22 2006
Turín - (Od zvláštního zpravodaje MF DNES) - Hokejisté většinou přiznávají jen neradi, že na ně občas taky sedá nostalgie. K pověsti tvrdých gladiátorů ledu to nepasuje. Ale 34letý útočník Martin Ručinský připouští, že on se jí občas neubrání. "Když vidím v Turíně olympijské kruhy, vzpomenu si na Nagano," řekl.

"Stačí se procházet po olympijské vesnici a najednou se vám vybavuje, jaké to bylo tenkrát v Japonsku," říká klíčový hráč výběru, jehož už dnes čeká turnajové čtvrtfinále.

Myslíte často na slavný rok 1998?
Hodně. Už minule v Salt Lake City jsem vzpomínal. Do smrti na to nezapomenu.

Připomíná vám turínský tým něčím ten z Nagana?
Ani neumím spočítat, kolik tady máme kluků z Nagana. Je to jiné mužstvo, přestože na papíře je stejně silné. Jde o to, jak hrajeme a jak se dáme dohromady. V Naganu jsme se semkli, proto jsme vyhráli. V Turíně se nám tolik nedaří.

Takže současná parta není tak semknutá jako kdysi?
Partu máme výbornou i teď. Samí výborní hokejisté i kluci. Ale nevím, z nějakého důvodu nám to ve skupině tolik nešlo. Nebylo to ono.

Nevolal vám kamarád Robert Reichel, co se děje?
Nevolal. Na takovou otázku bych mu ani neuměl odpovědět. Prostě jsme se nemohli dostat do laufu.

Jak uspět, když se hraje o všechno

Praha  (bb, es) - Je to zápas, který rozhodne o postupu do bojů o medaile, nebo zapadnutí mezi poražené. Hokejové čtvrtfinále. Co rozhoduje o tenké hranici mezi radostí a zklamáním?

"Klapat musí úplně všechno. To hlavní je ve vás. Každý hráč musí odvést kvalitní práci. Takovou, aby si mohl říct: Víc jsem pro úspěch nemohl udělat," říká útočník Robert Reichel, který hrál ve zlatém Naganu i smutném Salt Lake City.

"Čtvrtfinále, to je zápas o štěstí," říkají často hokejisté. Na jeho nedostatek žehrali třeba po čtvrtfinále v Salt Lake City. Ostřelovali gólmana Chabibulina, ale gól ne a ne dát. A propos, brankáři. Klíčová věc.

Národní týmy odehrály dosud 16 čtvrtfinálových duelů. Jeden dva obdržené góly, to je v českém případě maximum možné pro postup. A hlavně gól dát! Vždyť Rusům před čtyřmi lety stačil jediný.
Co ještě pomůže?

Znalost soupeře. Kouč Růžička na mistrovství světa ve Vídni poprvé pustil videorozbor soupeře právě před klíčovým duelem. "Taktika, ta je nejdůležitější. Přizpůsobit ji soupeři a dodržet ji. Nám se to proti Američanům v Naganu vyplatilo. Věděli jsme, že jsou extrémně silní v útoku, a snažili se jejich sílu otupit. A vzadu hrát pokud možno bez chyby," říká olympijský vítěz Martin Procházka.

Velice důležitou roli hraje také psychika. Věřit si, ale ne moc. Jenže nemůže tedy českému týmu vadit, že se mu v Turíně tolik nedaří? "To je složité, protože do toho odsud nikdo nevidí," říká sportovní psycholog Michal Šafář. "Jsou dva přístupy. Buď se řekne, že je důležitý každý zápas, jako to bylo na předchozích turnajích. Tým pak hrál skvěle. Ve čtvrtfinále třeba přišel konec. Ale říkalo se: Fajn, bylo to dobrý, ve čtvrtfinále rozhoduje štěstí."

Druhý přístup zní: soustředit se jen na čtvrtfinále. "Když to vyjde, všichni říkají, že to byla skvělá taktika. Když ne, tak je to hrozný průšvih, protože tým hrál špatně i předtím. Je možné, že letos hraje realizační tým vabank," líčí Šafář.

Pokud ano, tak hodně štěstí. Ať tahle hra Česku vyjde.

Minulá čtvrtfinále (Československo i Česko)


OH 1992 (tým byl 3.) Švédsko 3:1
MS 1992 (3.) USA 8:1
MS 1993 (3.) Itálie 8:1
OH 1994 (5.) Kanada 2:3 pp
MS 1994 (7.) Kanada 2:3
MS 1995 (4.) Rusko 2:0
MS 1996 (1.) Německo 6:1
OH 1998 (1.) USA 4:1
MS 2000 (1.) Lotyšsko 3:1
MS 2001 (1.) Slovensko 2:0
OH 2002 (5.-8.) Rusko 0:1
MS 2002 (5.-8.) Rusko 1:3
MS 2003 (4.) Rusko 3:0
SP 2004 (3.) Švédsko 6:1
MS 2004 (5.-8.) USA 2:3 náj.
MS 2005 (1.) USA 3:2 náj.

Celková bilance: 11 výher/5 proher

Tým má pech, zranil se mu Hašek, Eliáš, v jednu chvíli i Jágr. Pamatujete takovou smůlu?
Ne. To opravdu ne. A to ani nemluvím o tom, kolik různě nakřáplejch kluků teď máme. Doufám, že už jsme si to všechno vybrali.

Jak taková nepřízeň osudu padne na hokejovou partu?
Jsou to velké ztráty. Dominik (Hašek) i Patrik (Eliáš) byli klíčoví hráči. Navíc další kluci jsou obouchaní, soupeři šli i po Jardovi (Jágrovi).

Co jste říkal na bojovnost Straky, který se šel za Jágrovo zranění mstít?
Stráča udělal správnou věc. Možná měl dát Ruutuovi ještě víc. Byl to likvidační zákrok, Ruutu měl být vyloučený do konce turnaje. Jarda měl štěstí, že vyvázl jen s tržnými ranami.

Co by následovalo v NHL, kdyby si to tam Ruutu troufl?
Měl by velký problém. A on bude mít i tak. Má štěstí, že s Rangers proti jeho Vancouveru v základní části nehrajeme, jinak by to měl hodně těžké.

Viděl jste někdy Straku takhle naštvaného?
Už párkrát (úsměv), ale teď to fakt udělal správně.

V úterý proti Kanadě, dnes čtvrtfinále. Je hodně náročné zvládnout tuhle zápasovou honičku?
Je to nabité, žádný z dosavadních zápasů nebyl jednoduchý. Ani proti Německu. Pokud jste v takovém srabu jako my, tak se trápíte i proti Itálii.

Čeká vás klíčové čtvrtfinále. Býváte ještě někdy před tak důležitým zápasem neklidný?
To už asi ne. V takové situaci už jsme přece byli několikrát. A většinou to dobře dopadlo.

Kdy jste byl na ledě nejvíc nervózní?
Asi když jsem hrál první zápas v lize za Litvínov. Bylo mi 17 a šel jsem rovnou z dorostu. Hrálo se play-off a Ivan Hlinka říká: Jedeš s námi do Jihlavy, budeš hrát! Tenkrát jsem byl pořádně vyklepanej. Bál jsem se i vstoupit do kabiny mezi chlapy. Tu noc jsem vůbec nespal.

Ale zvládl jste to.
To jo. Ivan Hlinka si mě vzal stranou a uklidňoval mě, že všechno dobře dopadne. Hrál jsem pak s Reichlem a Kyselou, Alby (Reichel) tehdy za Litvínov válčil už celou sezonu. Ti kluci byli proti mě mazáci. Dost mi pomohli, pamatuju si to.

Co když ve čtvrtfinále prohrajete? Jste připraven na to, že tři čtvrtě roku po vídeňském slavení vám ti samí lidé budou spílat do lajdáků?
Ale jo, jsem připravený. Takový je úděl profesionálních sportovců. Hrajeme za celou zemi. Pokud vypadneme už ve čtvrtfinále, plno lidí tím zklameme.

Bude u čtvrtfinálové bitvy i vaše přítelkyně Petra Faltýnová?
Určitě ano. Mimochodem, spíš ona bývá nervózní. Třeba když přijela na zápas s Itálií a věděla, že se nám moc nedaří.

Moc se přes rok nevidíte, že?
Čtrnáct dnů ano, pak zase ne. Má svoji práci, odlétá z New Yorku do Itálie nebo do Česka. Když jsme spolu, jsou to pro nás vzácné chvilky. Z Turína má brzy zase někam vyrazit. Ale kdo ví – když budeme vyhrávat, tak ji nikam nepustím (úsměv).

Nežárlí trochu na vaší partu z Rangers kolem Jágra?
Určitě ne. Ještě mě za nimi pouští. Spíš říká, že mi tu partu závidí. Když jdeme s ní i s klukama na společnou večeři, pořád se smějeme. S Jardou a se Stračenou to nejde jinak. Péťa se pokaždé diví, že si nedokáže představit, jak to asi vypadá u nás v kabině. Něco na tom bude. Jinde v NHL to není zvykem, ale v Rangers je teď vážně ohromná sranda. Pořád se musíme smát.

Cítíte, že má Petra pro chlapský humor pochopení?
Určitě ano, ona není žádná fiflena. Je pro každou legraci. Jednou si dělá srandu ona ze mě, podruhé já z ní. Je perfektní, že nám to takhle funguje.

Co se dělo před čtvrtfinále v Naganu a Salt Lake City?

Praha  (es) - Triumfální vítězství nad Amerikou, smutná bitva s Ruskem. Nagano 1998: Česko – USA 4:1. Salt Lake City 2002: Česko – Rusko 0:1. Dvě olympijská čtvrtfinále, dva odlišné výsledky. Co se dělo v českém týmu před duely, jež určily další ráz hokejových dějin?

"Atmosféra byla pokaždé jiná," mínil útočník Robert Reichel, který zažil oba turnaje.
V Naganu s Čechy nikdo nepočítal. Jen málokdo zdvihl prst: Hašek je nejlepší gólman NHL. "A on nám opravdu dodal sílu," vzpomínal další zlatý forvard, Martin Procházka.

Čtvrtfinále proti Spojeným státům předcházela porážka s Ruskem 1:2. "Jenže ta nás ještě víc stmelila," mínil Procházka. Tým nasákl odérem vítězství. "Američany jsem přitom tehdy považoval za silnější než Kanadu," prohlásil Reichel. "Ale naše hra měla systém, proto jsme věřili, že postoupíme dál."

Stalo se. A Česko pak nezastavila ani Kanada v semifinále, ani Rusko v souboji o zlato.

Čtyři roky poté obhajoval tým vítězství v Salt Lake City. V sestavě už nebyli jen Hašek s Jágrem, ale také Eliáš se Sýkorou, majitelé Stanley Cupu.

Ve skupině přišla porážka se Švédy, remíza s Kanadou. A ve čtvrtfinále čekalo Rusko, s touhou po odplatě. "Večer předtím jsme měli poradu. Mluvili jsme o bránění ve středním pásmu a diskuse se docela vyostřila. Hádka? Ne, to zase ne," vzpomínal Reichel.

Češi bránili dobře, celý zápas byli lepší. Jenže nepostoupili, soupeři stačila šťastná trefa Afinogenova. "Zapomněli jsme dávat góly," povzdychl si Reichel.

I dnešní duel musí mít vítěze. Na kterou historii navážeme?

Autor:






Najdete na iDNES.cz



mobilní verze