V neděli odpoledne se Kovalčuk i jeho druhové v Kangnung Hockey Center zachovali přesně tak.
Rassija - svjaščenaja naša děržava!
Podobně udatně, jako prali se soupeři mezi mantinely, se pokoušeli překřičet skladbu burácející z reproduktorů. Drželi se za ramena a řvali, až málem vypustili duši.
Rassija - ljubimaja naša strana!
Podpořily je i stovky nejvěrnějších fanoušků, kteří při napínavém finále s Němci na tribunách pěli, skandovali, vlnili se. A taky strašlivě trnuli.
Vždyť chybělo jen necelých 55 vteřin k epochální porážce od vyslanců země, které mnoho Rusů stále neodpustilo válečná zvěrstva.
Pak ovšem v zoufalém náporu vyrovnal na 3:3 nejproduktivnější muž turnaje Nikita Gusev a v prodloužení rozhodl jelimánek sestavy Kirill Kaprizov.
Vyvrcholení jinak poněkud rozpačitého dvanáctidenního klání bralo dech. O to odvázanější byly následující oslavy.
Dvacetiletý Kaprizov v přesilovce praštil do Gusevova pasu a v návalu štěstí vystartoval do středu kluziště. Zahodil hůl, rukavice i přilbu a zapadl do náručí tří krajanů.
I všichni ostatní šampioni se zbavili svrchních částí výstroje, které pak korejští dobrovolníci pokorně sbírali a nosili na střídačku.
DOBOJOVÁNO. Ruští hokejisté zvítězili v olympijském finále proti Německu. (25. února 2018)
Na ní se radoval Oleg Znarok, bývalý lotyšský útočník a reprezentační kouč, který působil též ve Vítkovicích a při angažmá v Heilbronnu získal německé občanství.
Obvykle se chová jako popudlivý mrzout, teď však posílal do hlediště polibky a dokonce přijal videohovor na svém telefonu.
Zničené Němce si k sobě do hloučku u hrazení zavolal trenér Marco Sturm a děkoval jim za fantastické tažení.
Při potřásání rukou byl posledním v zástupu kapitán Pavel Dacjuk, jemuž to náramně klapalo v lajně s Kaprizovem a Gusevem. Každého ze soupeřů objal.
Na předávání medailí přikráčel z lóže pro VIP Vladislav Treťjak. Prezident ruského svazu se dostavil v rudé bundě bez znaku a vlajky, jak nakázal Mezinárodní olympijský výbor.
Dav příznivců pochvalně halekal: „Maladci!“ A poté sledoval, kterak jeho pašáci vyhazují do vzduchu Znaroka.
Všeobecně uznávaný Dacjuk, jemuž táhne na čtyřicet, se svěřil novinářům, že o zlatu z olympiády snil od pěti let, kdy začal s hokejem. „Splnil se mi sen. Další nemám. Pomůžete mi ho najít?“ ptal se.
Poděkoval, když se dozvěděl, že vstoupil do Triple Gold Clubu, kam patří vítězové olympiády, Stanley Cupu a mistrovství světa.
A když se ho chlapík ze Sovětského sportu otázal, zda uvažuje o ukončení kariéry, obvykle málomluvný Páša se usmál: „Počkejte, počkejte! Bez rozhovorů se mnou byste se přece nudili!“
Než naposledy opustil olympijskou scénu, spolu s Kovalčukem trpělivě pózoval s německými rivaly, kteří stáli frontu na vzácný snímek.
Ruské sportovce provází pochybná pověst. Kdo ovšem jen trochu zná Pavla Dacjuka, triumf mu přál.
