Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


  • Sobota 21. října 2017 Brigita

V Riu to asi bude divočina. Těším se, říká chodec Gdula

Lukáš Gdula | foto: Michal Klíma, MAFRA

9 2016
Pardubický atlet Lukáš Gdula v pondělí vyrazil na svoji první olympijskou misi. 19. srpna bude v Riu závodit v chůzi na 50 kilometrů.

Na březnovém republikovém šampionátu chodců ve slovenských Dudincích si na padesátce posunul osobní rekord na 3:54:29 hodiny. A v brazilském Riu de Janeiro by chtěl Lukáš Gdula tenhle výkon ještě vylepšit.

„Překonat ho by bylo ideální. Na umístění moc nepomýšlím, záleží na tom, kdo všechno tam bude. Ale když to sedne, kolem dvacáté příčky bych být mohl,“ přál si 24letý člen pardubické Hvězdy před odletem do Jižní Ameriky.

Cítíte, že forma graduje?
Určitě, docela se to zlepšuje a doufám, že směrem k tomu závodu ješ- tě půjde nahoru. To by bylo fajn.

Můžete popsat finální přípravu?
Byli jsme skoro čtrnáct dní na vysokohorském soustředění v italském Melagu. Proběhlo to celkem dobře. Sice bych si to dovedl představit i líp, ale většinu stěžejních tréninků jsem odešel, tak jak bylo potřeba. Snad to bude dobré i v Brazílii.

Profil

Lukáš Gdula

Český olympionik, reprezentant v chůzi. Narodil se 6. prosince 1991 v Chrudimi. Je mistrem republiky v závodech na 20 a na 50 kilometrů, v brazilském Riu bude při své premiéře na Hrách 19. srpna soutěžit na delší trati. Je členem pardubického oddílu Hvězda, jeho trenérem je Ivo Piták. Vedle sportování zvládá i studium na Fakultě elektrotechnické na ČVUT v Praze.

Jak vypadá typická chodecká tréninková jednotka?
To je různé. Od tempové vytrvalosti, kdy jdu třeba 30 nebo 35 kilometrů v tempu závodu nebo o trošku pomalejším, až po krátké úseky - třeba stovky - jenom na rychlost a na rytmus, na rozejití. Jeden těžší tréninkový den v Itálii vypadal tak, že jsme se šli dopoledne rozběhat a rozchodit, pak 22 kilometrů tempově, potom vychození a odpoledne zase klasicky rozchození, rozcvičení a šest pětistovek úplně na krev.

Posloucháte při tréninku muziku do sluchátek?
To vůbec, já to nemám rád. Vyhazuje vás to z rytmu. Měl jsem i jednu příhodu s běžcem na místních závodech, kdy jsme se srazili, protože měl do uší puštěnou hudbu. Měl zavřené oči, běžel v protisměru a ani já ho nějak neviděl (úsměv). Od té doby k tomu mám ještě větší odpor.

Vnímáte při chůzi svět okolo?
Při závodě úplně ne, tam jsem soustředěný. Ale při tréninku sleduju, co se děje kolem. Dobré je, když mám společnost, snažím se vždycky sehnat nějakého sparinga, který se mnou třeba část tréninku běží nebo jede na kole. Protože jít třicítku sám, to je na hlavu.

Četl jsem, že než jste se dal na chůzi, vyzkoušel jste ve Hvězdě řadu atletických disciplín, včetně vrhačských. Je to pravda?
Nelze říct, že bych dělal přímo vrhy, ale když přijdete do Hvězdy, v žáčcích je čtyřboj, kde je šedesátka, dálka, míček a šestistovka. Je to takový všeobecný rozvoj dětí. Tím jsem si prošel a postupně se víc profiloval na dlouhé běhy a chůzi.

Je vám zmíněná všeobecná atletická průprava užitečná i přímo v chůzi?
Určitě, nejenom atletická, ale i gymnastická průprava je super. Každý sportovec musí být protažený, aby měl potřebné rozsahy pohybů. U mladých začínajících chodců není vhodné, aby se dejme tomu ve třinácti letech specializovali jenom na chůzi, protože ještě nemají zvládnutou techniku a neumějí se u toho zatížit. Vyplatí se to kombinovat s během a řekl bych, že to je i standardní obrázek většiny chodců jak u nás, tak v cizině. Nebo můžete chůzi prokládat i jinými vytrvalostními disciplínami: například kolem nebo plaváním.

Tušíte, co vás na Hrách čeká?
Lehkou představu mám. Asi to bude zase něco trochu jiného, přece jen, olympiáda je o level výš než mistrovství světa nebo Evropy, na kterých jsem byl. Jsem zvědavý na organizaci a na to, jaké tam budou panovat místní podmínky. Co se týče samotného závodu, příprava bude víceméně stejná jako na všechny tyhle velké akce. Není to úplný skok do neznáma.

Lukáš Gdula

Lukáš Gdula

A pokud jde o Brazílii jako takovou?

Jsem zvědavý, slyšel jsem rozdílné názory na to, jak to tam vlastně vypadá. Někdo tvrdil, že se skoro nedá vyjít ven, protože olympijská vesnice je jako vojenská základna. Když tam člověk přijíždí, kolem je ostnatý drát a hlídají to tam vojáci s tanky, nad tím přelétávají armádní helikoptéry. Viděl jsem i nějaké fotky naší výpravy - když se vraceli z tréninku a projížděli městem, podél silnic se válely odpadky a v tom běhala prasata. Asi to bude trochu divočina, ale na druhou stranu se na to i těším.

Jaký budete mít v Riu režim?
Po příletu bude nějaká aklimatizace, pár dní na to se dát do kupy a přehodit si časový režim, abych chodil spát a vstával, kdy mám. Tréninky ještě budou, bezprostředně před závodem už jen lehčí, na doladění, nic extra drastického. A taky mě čeká sacharidová dieta, kterou moc nemusím.

Prostudoval jste si trať?
Ještě jsem se vůbec nedíval na to, kudy se jde. Jsou to okruhy, chodí se buď na kilometrovém nebo dvoukilometrovém. Tady by měl být dvoukilometrový. Standardně to bývá rovina, kopce se tam moc nedávají. A když, tak je to jenom menší „brdánek“ v trati.

Je těžké si pohlídat správnou chodeckou techniku, abyste závod odešel podle pravidel?
Já mám ten pohyb už tak zautomatizovaný, že nad tím ani nepřemýšlím. Musím ale přiznat, že poslední dva větší závody, co jsem absolvoval padesátku - na loňském mistrovství světa a na evropském poháru - jsem byl diskvalifikovaný. Myslel jsem, že s tím nemám problémy, a tohle mě vyvedlo z omylu. Ale zase se říká, že kdo nikdy nebyl diskvalifikovaný, ten není chodec.

Plánujete zhlédnout i jiné sporty?
Rád bych, ovšem před mým závodem to zřejmě moc nedopadne. Dvacátého by měly probíhat poslední disciplíny na atletickém stadionu, takže doufám, že se dostanu aspoň tam. Jedenadvacátého je maraton a pak konec. Asi toho moc neuvidím, na něco se možná kouknu v televizi, než že bych byl fyzicky na těch sportovištích. To by v té přípravě bylo kontraproduktivní.

Máte nějaký chodecký vzor?
Když jsem začal chodit, akorát končil Miloš Holuša, náš bývalý reprezentant, který byl asi na dvou olympiádách. Znal jsem ho osobně, byl to i můj mentor a na českých závodech mi pomáhal tahat. A největší idol je Španěl García - je mu šestačtyřicet a účastnil se iks Her. Pětadvacet let jezdí na všechny velké akce a umisťuje se vpředu. Už není tak zářivá star jako před deseti lety, ale pořád je to pan chodec.

Autor:






Najdete na iDNES.cz



mobilní verze