Což se jí však na vancouverské olympiádě přihodit nemůže. Zdejší led je průšvih. Rolby z něj vytvářejí "bramborové" pole.
Alchymii, jakou bývá výroba pořádného rychlobruslařského ledu, tu zjevně neovládají. Závod na 3 000 metrů žen se o čtvrt hodiny natáhl kvůli louži u cíle. Načež skandálem skončilo klání na 500 metrů mužů. "Nic takového jsem v životě neviděla," říkala i Sáblíková.
Obě (čili všechny) rolby v hale vypověděly poslušnost a zanechávaly za sebou obrovské kaluže. "Navíc rolby jako by předtím jely po betonu, dělaly obrovské rýhy," líčí kouč Petr Novák.
Sáblíková si nechápavě prohlížela, co rolby na ledu napáchaly: "Vroubky přes celý ovál. Ani když jsme jezdili na rybnících, nebylo to tak hrozně vroubkovaté."
V polovině byl závod na hodinu a půl přerušen! Koncentrace rychlobruslařů dostala facku, někteří trenéři se dožadovali anulování výsledků. Budiž chaos. Gradace bitvy o zlato se vytratila.
Jelikož místní rolby selhaly, organizátoři v úterý dopravili do haly další, až z 1 000 kilometrů vzdáleného Calgary. "Copak ji nemohli mít připravenou někde v garáži?" čílil se Arie Koops, šéf Nizozemců.
Led se nesmí trhat
Ani sebedokonalejší rolby by však už nezměnily fakt, že vancouverský led se už předtím nepovedl. "Rovnou hladinu nemá. Je těžký a pomalý," říká Novák.
Nizozemci naopak na svůj vycizelovaný led v heerenveenském svatostánku nedají dopustit. Tam se skládá ze čtyř vrstev a je silný 5 centimetrů. Dva metry nad dráhou udržují technici stálou teplotu 16 stupňů, u stropu arény 23 stupňů.
"Led musí být houževnatý. Klimatizace je klíčová. Kde není dobrá, struktura ledu se v zatáčkách trhá a štěpí. Z čehož pramení horší časy i úrazy," říká Novák. Pády pak končí i rozraženou lebkou či zlomeninami.
Sprinteři vyžadují měkčí led než vytrvalci. Proto měl při závodě na 3 000 metrů teplotu minus 9 a při úterní pětistovce jen minus 7.
"Sprinteři si totiž brousí brusle pod jiným úhlem, a pokud není led dostatečně měkký, tak se s nimi v té rychlosti utrhává." Nezapomeňte, ženou se po něm rychlostí přes 50 km/h, rychleji než auta ve městě.
Rekord na šedivém ledu
Kde mají nejlepší rychlobruslařský led? "V norském Hamaru," soudí Novák. Ovšem pozor, nejlepší neznamená nejrychlejší. Světové rekordy se zajíždějí výhradně na vysokohorských drahách v Salt Lake City a Calgary. Řídký vzduch tady ukrajuje celé vteřiny z výkonů, které závodníci předvádějí v nížinách.
"Na trojce to dělá až 5 vteřin," spočítá Novák. Sáblíková ví, o čem mluví: "Dělám tam všechno stejně jako na jiných drahách, ale pak Petr zmáčkne stopky a já si říkám: To si dělá srandu, tak rychlé časy."
Přesto, když si jela v Salt Lake City před třemi lety pro světový titul i rekord na 5 000 metrů, led už
po úpravě šedl a stárl. "Jinak by jela jako první žena v historii pětku pod 6:40."
Kanaďanka Klassenová v Calgary 2006 překonala hned dva světové rekordy, pak objala všechny techniky, kteří se starali o led, a děkovala jim: "Skvělá práce, chlapci."
Rolbařům v olympijské hale v Richmondu letos nikdo nic takového neřekne. Jsou terčem posměchu.
Co se nepovedlotrable ve Vancouveru 1. Sáňkařský tobogan 2. Počasí 3. Rychlobruslařský led 4. Biatlonový skandál 5. Diváci na soutěžích 6. Autobusy 7. Logistika ve Whistleru |