Na lagunu Rodriga de Freitase přijížděl s medailovými ambicemi, vždyť v uplynulých letech sbíral medaile z mistrovství světa. Ale z Ria bude odjíždět ze šestým místem z kilometrové trati a devátým z dvoustovky. To si vyjel ve čtvrtečním finále B, kdy ho pořád mrzela den stará příhoda; tehdy žil necelé dvě hodiny v domnění, že pojede o medaile, než organizátoři zrevidovali výsledky. „Tu šanci mi neměli dávat,“ říkal 23letý kanoista.
V cíli finále B jste ukazoval prsty písmeno A. Co jste tím myslel?
Ukazoval jsem, že jsem měl být ve finále A. Teď je to vidět.
Co vás na situaci nejvíc mrzelo?
Nejdřív mě do finále A dali, pak mi ho sebrali. Byl jsem čtvrtý a počítal jsem s tím, že tam nejsem, byl jsem smutný a naštvaný, protože se mi jízda nepovedla. Pak jsem dostal falešnou naději, začal jí věřit a pak mě to sundalo ještě víc.
Měl jste pochybnosti už po dojezdu semifinále?
Samozřejmě, že jsem měl hrozně pochybností. Byl jsem smířený s tím, že jsem to zkazil a ve finále A nejsem. Věděl jsem, že nemám postoupit, ale když mi to takhle falešně dali, věřil jsem tomu a moc jsem mezi nimi chtěl být.
Jak jste se to dozvěděl?
Když jsem přijížděl do vesnice, koukal jsem na Twitter a tam to někdo psal. Hned jsem volal Hoťovi (reprezentační trenér Pavel Hottmar), jestli za mě bojuje a on říkal, že jo. Za to mu děkuju.
Nepostrádal jste ve finále B motivaci?
Nepotřeboval jsem ji. Chtěl jsem ukázat to nejlepší i v béčku. Chtěl jsem předvést, že patřím do áčka. Vyhrál jsem, plus jsem měl dobrý čas, takže jsem ukázal, že jsem mohl bojovat s nejlepšími.
S jízdou jste byl spokojený?
Jo, dneska to bylo super. Neříkám, že bych měl na dobré umístění, pro mě je dvoustovka spíš doplňková, ale vím, že když mi sedne, jedu rychle i v tréninku. O to víc mě teď mrzí, že jsem nemohl jet s nimi. I kdybych tam byl poslední, bylo by to pro mě lepší než být první ve finále B.
Mohou vám zkušenosti pomoci na příští olympiádě?
Budu makat dál a doufat, že jednou medaili na olympiádě získám.
