"Strašně se mi tu líbí, moc by mě mrzelo, kdybych odzávodila na začátku a po pár dnech měla jet domů," líčí osmnáctiletá vlajkonoška české výpravy ze slavnostního zahájení.
O svém raketovém vpádu mezi závodnice z tradičních rychlobruslařských velmocí přijela včera besedovat s hosty Českého olympijského domu do Brianconu.
Příběh útlé závodnice, která se chystá bojovat o medaile, lákal. Salonek s krbem se rychle zaplnil, za chvíli si hosté museli nosit židle z okolních místností. Mladičké rychlobruslařce pozorně naslouchaly i legendy zimních olympiád, Květa Pecková-Jeriová s Jiřím Raškou.
Novák: Podstatná je ochota podstoupit dřinu
"Potkávám tolik známých sportovců a všichni jsou hrozně přátelští. Nestane se, že by někdo neodpověděl na pozdrav," popisuje Sáblíková dojmy z olympijské vesnice.
V krbu zlehka praská březové dřevo, jinak je hrobové ticho. Trenér Petr Novák přesto Martinu hned při první větě přeruší a přikazuje: "Mluv víc nahlas, není tě slyšet."
Brzy je jasné, že trenér, který Sáblíkovou dovedl až před brány sportovní nesmrtelnosti, je muž tvrdé ruky a dominantního projevu.
Tichá rychlobruslařka s milým úsměvem odpovídá na otázky. Nezastaví se před žádnou, prozradí i to, že valentinské esemesky si včera měnila jen s rodiči a kamarádkou. "Na chlapce nemám čas," přiznala.
Mluví upřímně, ale stručně.
Zato kouč vždy strhne lavinu slov.
S velkým zápalem mluví o svých tréninkových metodách a o vysokých metách, které před své svěřence klade. Má celou tréninkovou skupinu, ve které je i další talentovaná rychlobruslařka šestnáctiletá Jirků a Sáblíkové mladší bratr. A ze všech chce mít šampiony.
"Talent není v tomhle sportu tak důležitý, podstatná je ochota podstoupit tu dřinu. Někde jsem jedou řekl, že moji svěřenci jsou jako haluze, které spadly ze stromů na cestičku. Já je zvednu a slibuji jim, že je odvezu na mistrovství světa," vyprávěl kouč, který před Sáblíkovou dovedl v roce 1988 na olympijské hry Jiřího Kincla.
Z Novákových slov je vidět, že hodně dbá na vědecké aspekty tréninku. Často hovoří o sledování hodnot laktátů, o obsahu plic a dalších veličinách. Hodnoty svých svěřenců odříkává na počkání, všechno má v hlavě.
Od Martiny Sáblíkové kouč žádá dvě zlaté medaile a dva světové rekordy. "S olympijskou medailí jsem původně počítal až v roce 2010, ale možná překvapíme už tady," prohlásil.
Co ji na tom baví? Rychlost a dřina
Minulou neděli si na tříkilometrové trati Sáblíková dojela pro sedmé místo. Teď ji čeká zase v neděli poloviční trať, ale to nejlepší si schovává až na konec. Její parádní disciplínou je závod na pět kilometrů, který jí díky vytrvalostním předpokladům sedí nejlépe.
Tři kilometry zajela nad očekávání dobře, takže si na pětku může věřit.
Beseda začala v půl desáté večer a dveře se za rychlobruslařskou návštěvou zavřely teprve dvě tři minuty před půlnocí. Přes hodinu trvala oficiální beseda, pak se diskutovalo v menších skupinkách.
Předseda rychlobruslařského svazu Ladislav Peška debatoval s ministryně školství Petrou Buzkovou o tom, že v Česku není jediná dráha s umělým povrchem, ale v centru dění dál zůstávala dvojice Sáblíková - Novák.
Jen kolečko židlí se zúžilo, diskutující se přiblížili a debata se obešla bez moderátora. Teď už mluvil téměř výhradně jen Petr Novák. Tichá sportovkyně se jen usmívala a občas svého kouče doplnila jedním dvěma slovy.
Trenér je maximalista. Cítí v Sáblíkové obrovskou houževnatost pro vytrvalostní sporty a už jí na léto sestavuje listinu doplňkových sportů. Když se předseda atletického svazu Karel Pilný zmíní o mistrovství Evropy v běhu do vrchu, které bude Česko letos hostit, zajímá se Novák hned o detaily. "Jaké jsou podmínky účasti?" vyzvídá.
Sáblíková do Pekingu?
Martině prý sedí i cyklistika. Že by napodobila Kateřinu Nemannovou, která si k zimním startům přidala i letní olympijský závod na horských kolech? I to je - třeba v Pekingu 2008 - možné. "Horská kola nebo časovka, to by byly pro Martinu vhodné závody," soudí kouč.
Hodně se hosté zajímají o dřevěnou desku, kterou má Sáblíková doma a na níž se denně třicet až padesát minut klouže v ponožkách. Simuluje tak jízdu na bruslích a posiluje.
"Jak rychle se ponožky prošoupají?" vznesla praktický ženský dotaz Květa Pecková-Jeriová. Vydrží prý skoro rok.
Příprava na prkně 240 krát 140 centimetrů, který mají sourozenci Sáblíkovi v dětském pokoji, je levná a bezpečná. Ale znají i opačnou stránku svého sportu.
Martina se netají tím, že se rodiče kvůli jejímu sportování zadlužili. Příprava na zahraničních umělých oválech jde do statisíců, kouč odhaduje roční náklady na 1,2 milionu.
A zranění? "Pád na ledu bolí, ale ještě horší to je při letní přípravě na kolečkových bruslích," přiznala Sáblíková. Při jedné takové nehodě už poznala, jak bolí koleno rozedřené až na kost.
Ptáte se, co ji na takovém sportu může bavit? Hosté v českém domě měli stejný dotaz. Trenér se rád chlubí tím, že Martinu jednoduše baví ta dřina. na sama to doplňuje: "Strašně mě baví ta rychlost, kterou můžu jezdit. Třeba v Nizozemsku, když se závodí v bouřlivé atmosféře ve vyprodané hale. Jedu padesátikilometrovou rychlostí a slyším jenom ten hukot. To je nádherné."
 Česká rychlobruslařka Martina Sáblíková po závodě na 3000 metrů s trenérem Petrem Novákem. |
