Ta se teď ze všeho nejvíc nemůže dočkat toho, až svou dceru bude moci přivítat doma. "Těším se strašně moc. Mám pro ni i takový malý dárek. To je ale překvapení."
Ani ona však neví, kdy se s Martinou setká. Tuší totiž, že o její dceru bude po příletu do Čech velký zájem. "Přiletí zítra (dnes - pozn. red.). Ale nevím, v kolik se dostane domů. Protože v Praze si ji nejspíš stáhne Dukla a budou s ní určitě chtít mluvit."
Do Žďáru nad Sázavou se osmnáctiletá závodnice vrací se dvěma obrovsky cennými výsledky.
V Turíně nejprve skončila sedmá v úvodním závodě na tři kilometry, v sobotu pak obsadila na pětitikilometrové trati čtvrté místo.
"Je to fantastický úspěch a máme z toho velikánskou radost. Protože to, co dokázala, v osmnácti letech a s těmi podmínkami, které má, je prostě bomba. Jsme na ni strašně moc hrdí," říká Sáblíková starší.
Ta si samozřejmě sobotní závod nemohla nechat ujít. Sledovala ho jako většina českých fanoušků u televize. "Se známými a příbuznými v hospůdce, kousek od baráku," popisuje Sáblíková. "Fandila celá narvaná hospoda, ta atmosféra byla prostě úžasná."
Martina na své nejoblíbenější trati nezklamala a překonala svůj dosavadní juniorský světový rekord. V nabité konkurenci to však na medaili nestačilo. "Bylo nám jí hrozně líto, měla na ni. Kdyby ta trať byla o pár metrů delší, myslím, že na bedně stála," přemítá Sáblíková.
Na nějaké mohutné oslavy v domácím prostředí nebude čas. Martina se totiž hned v tomto týdnu vydá na soustředění do německého Erfurtu, odkud zamíří do nizozemského Heerenveenu. Zde se o víkendu jede závěrečný závod Světového poháru.
"Všechny úspěchy slavíme až po sezoně. Sejdeme se s rodiči závodníků, kteří s Marťou jezdí, a slavíme to hromadně," vysvětluje paní Sáblíková, která však přiznává, že se přesto může její dcera těšit na malou odměnu již teď. "Má přání, že chce ovocné knedlíky. Ty určitě budou."
