A s pestrobarevným účesem. "Když mě takhle poprvé uviděla manželka, rozplakala se. Řekla, že jsem se zbláznil." Musel to udělat: pro sebe, pro olympiádu. "Až si zabruslím na závěrečném ceremoniálu, nechám si vlasy odbarvit. To není tak, že bych se vysprchoval a barva byla pryč. Rok budu čekat, až všechno zase doroste do blonďata."
Před devíti měsíci dostal nabídku. Bylo zbytečné čekat na odpověď. "To se neodmítá, i kdybych měl pracovat zadarmo. Být součástí něčeho tak nádherného...“ Poslední tři měsíce pracovali krasobruslaři bez přestávky na velkolepé show. Zkoušky, vylepšování, nové prvky.
Když došlo na ohnivé vlasy, první volba padla na paruku. "Jenže na hlavě byla nepříjemná. Navíc jako paruka opravdu vypadala." Sabovčík se nechal přemluvit, aby si vlasy obarvil. Teď ho lidé v Salt Lake City zastavují a chtějí společnou fotku. "Jo, to jsi ty?" volají z dálky.
Sabovčík, v Americe řečený Jumping Jo, čili Skákající Jo, bydlí v Salt Lake City už přes pět let. S druhou manželkou vychovává devítiletého syna a účinkuje v exhibičních programech. Teď ho zná celý svět. A s ním i ohnivé poselství.
Jak vůbec dělal ty čáry s ohňostrojem? Řemeny upevnily jiskry na botách a pak stačilo jen otočit ovladač, který Sabovčík držel v ruce. Osm ohňostrojů na nohách, čtyři na rukách. Pod kostýmem měl kombinézu napuštěnou do nehořlavé směsi, která může přes půl minuty hořet, aniž by krasobruslaře spálila.
Byla to namáhavá práce. Nervozita, velké očekávání, v hledišti americký prezident. Tvrdý led, stejně jako když v zimě zamrzne jezero. K tomu vítr a mráz. Sabovčík, jinak atašé slovenské výpravy, se nemohl ani rozjezdit, aby 55 000 fanoušků do poslední chvíle nevědělo, že právě on bude titulní postavou ceremoniálu.
„Podepsal jsem smlouvu, že to nikomu neprozradím. Tak jsem mlčel. Ani nevím, jaké byly sankce. Ale vězení snad ne.“
Na ledě tančily stovky lidí a vršila se špína od bot nebo od koní. A Sabovčík tam předváděl trojité skoky. Obdivuhodné. Za to mu lidé tleskali vestoje. Udělal i tři salta pozadu, jednou s ohňostrojem na bruslích.
„Jestli jsem měl strach, že spadnu? Rozhodl jsem se, že před celým světem padat nebudu. To si nemůžu dovolit,“ smál se den poté. „Opravdu jsem byl přesvědčený, že si nelehnu.“
 Krasobrulař Jozef Sabovčík (vpravo) na obří světelné tabuli při rozhovoru, který poskytl o přestávce hokejového zápasu Německo - Slovensko. |
