"Můj dnešní finálový výkon nemůžu označit jinak, než jako amatérský. Špatný jsem měl už rozstřel, tentokrát mi to prostě nesedlo." hodnotil těsně po závodě Miroslav Januš.
Z deseti závěrečných ran trefil v rychlém sledu pouze čtyři desítky, pak už to byly jen dvě devítky a dvě osmy a dokonce dvakrát i osudných 7.6 a 7.3, po čemž bylo jasné, že medaile už necinkne.
"Už před olympiádou jsem říkal, že nemám takovou formu, na níž jsem zvyklý. Poslední tři roky jsem neudělal žádný pořádný výsledek a doufám, že ta krize vyvrcholila právě teď v Sydney. S postupem do finále ale musím být spokojen, oproti mistrovství světa je to nesrovnatelně těžší. Tam startuje okolo padesáti střelců, ale mezi nimi i dost outsiderů, zatímco na olympiádě to z osmnácti soupeřů dobře umí šestnáct."
Z dnešního neúspěchu Miroslav Januš svou zbraň sice neviní, jejich spolupráce však již brzy skončí.
"Už se těším na novou zbraň, bude to sice stejná rakouská značka, ale mnohem modernější typ a bude určitě dražší, než tahle, která přišla na 70 tisíc korun. Udělal jsem na ní určité opravy, trochu jsem jí převážil, přidal závaží dopředu i dozadu a změnil nastavení puškohledu, ale už má také něco za sebou.
Mám jí dlouhých 11 let, vyšlo z ní něco přes 200 000 ran a tak už má právo na odpočinek." tvrdí střelec-profesionál, který je původem vyučený opravář zemědělských strojů.
"K téhle profesi už se asi těžko vrátím, ale kdyby na to přišlo, tak bych se toho nebál. Součástky jsou dnes možná jiné než dříve, ale ten pracovní princip zůstal stejný. A navíc jsem si během studia udělal řidičák a svářečský průkaz, které nejsou nikdy k zahození."
Nejenom na střelnici byste mohli potkat reprezentanta Januše. "Samozřejemě střílím i na živé cíle, pár skolených kanců už na svém kontě mám. Je to odlišné od závodů, tu jednu ránu do živého máte dost času si promyslet."
Miroslav Januš naopak nemusel dlouho přemýšlet nad tím, kdy si naposledy z někoho vystřelil on.
"Takovéhle vtípky, to já rád, mám na ně povahu a i tady během olympiády je parta taková, že musím být pořád ve střehu. Naposledy jsem si takhle vychutnal trenéra Dvořáka, který psal pohledy u maličkého stolku, ale přes rostoucí bříško se mu tam už nic nevešlo. Tak jsme mu doporučil vyhledat větší stůl..."
