"Jenže ten úspěch by stál na hliněných nohou. V současnosti na špičku nemáme. Musíme si přestat stavět vzdušné zámky." V obsáhlém rozhovoru pro česká média ve Vancouveru mluvil o mizerném stavu hokeje a o cestě z bídy ven.
Olympiáda potvrdila pozici českého hokeje ve světě, souhlasíte?
Očekávání doma bylo obrovské. V týmu byla velká jména, výsledky ve skupině byly slušné, ve čtvrtfinále jsme šli na hratelné Finy... Jenže nezvládli jsme to. Do absolutní špičky prostě nepatříme.
Trpěl jste v hledišti?
Poslední dva zápasy byly špatné. Jsem zklamaný, ale na druhou stranu se nedá říct, že by mi to vyrazilo dech. Pořád si neumíme přiznat, jaká je realita.
Máme se smířit s tím, že reprezentace bude stejně jako v minulých letech končit ve čtvrtfinále?
Šokovaný bych nebyl. Naopak by mě překvapilo, kdybychom ho začali bez problémů přecházet. Nebalíme to, třeba se nám nějakámedaile povede. Ale nemůžeme si plánovat, že budeme vyhrávat turnaje.
Víte, co asi bylo na olympiádě nejhorší? Vidět ten rozdíl ve hře. V rychlosti, nasazení, ale i v kombinaci a šikovnosti.
Jasně, třeba Kanada s Ruskem hrála hokej z jiného světa. Tak to bohužel je, naši nejlepší hráči by v těch týmech těžko sháněli místo.
Jak si podle vás na olympiádě vedl trenér Růžička?
Nejsem ten, který by mohl posuzovat odborné věci. Já Vláďovi věřím. Těžko mohl tým sestavit jinak, nemáme moc dalších hráčů. Neviděl jsem nějaké markantní chyby.
Bude Růžička po takovém neúspěchu pokračovat i na mistrovství světa?
Určitě. Smlouvu má do konce sezony. Turnaj si zhodnotíme na svazu s naší odbornou komisí, ale osobně si myslím, že by měl pokračovat.
A kdo bude národní tým trénovat po šampionátu v Německu?
Kromě Růžičky mě nenapadá moc jmen. Situace je stejná jako mezi hráči. Trenéry se zkušenostmi ze zahraničí, kteří by mohli mít respekt hráčů z NHL, spočítáme na prstech jedné ruky.
Kdo tedy připadá v úvahu?
Pro mě je pořád trenérem číslo 1 Růžička. Pak v extralize dosahuje dobrých výsledků Zdeněk Venera, je tady mladý trenér Josef Jandač, Růžičkův asistent. Máme Slávu Lenera ve Švédsku.
A co Alois Hadamczik?
Ten taky má zkušenosti, byl úspěšný, nemohl bych ho vyloučit.
V zákulisí se mluví o návratu Slavomíra Lenera ze Švédska. Jakou by měl mít na svazu roli?
Chtěl bych, aby vedl profesionální úsek, který by měl na starosti všechny hokejové záležitosti včetně trenérů a nominací. Sláva by byl jakýmsi šéftrenérem.
Jste s Lenerem domluveni?
Máme to předjednané, ale nechci ho poškodit. Je pod smlouvou ve Švédsku, má další nabídky. Do deseti dnů bychom to měli vyřešit.
Lener působil v NHL, u reprezentace, v extralize i v Evropě. Tohle by mohla být jeho parketa, že?
Myslím, že jo. Těžko si představit vhodnější personu.
Mám dojem, že českému hokeji chybí profesionalita. Nepřejímají se moderní trendy. Souhlasíte?
Zdědil jsem jako prezident svazu krachující firmu a právě tyhle věci se musí nastartovat. Celou noc jsem o tom přemýšlel.
O čem?
Naše zlatá generace vyrostla v jiném systému výchovy. Teď neobhajuju totalitní systémy, ale kluků, co vyrostli ve sportovních třídách, draftovali do NHL desítky. Dneska je jich pár. Přestali jsme produkovat špičkové hokejisty. Trenéři odešli, začali se věnovat výnosnějším věcem. Systém sportovních škol se rozpadl. Padesát procent problémů hokeje je v absenci morálky.
Mladí na sobě nechtějí pracovat jako Jágr, Reichel a spol.?
Nechtějí trénovat, nechtějí se učit. Nechal jsem trenéra reprezentace do sedmnácti let, aby hráčům zkontroloval vysvědčení. Víte, kolik z dvaadvaceti jich propadlo nebo nebylo klasifikováno? Sedmnáct! Produkujeme analfabety. Pokud ten kluk nechodí do školy a klidně pošle učitele do háje, tak u něj nemá respekt ani trenér.
Přitom v cizině kolikrát bývá prospěch ve škole podmínkou toho, aby mladý člověk směl hrát hokej, ne?
Ano. Kdo si třeba ve Skandinávii neplní povinnosti, nehraje. I kdyby to byl Jágr. U nás skončí trénink juniorů, dva jdou do školy a zbytek sedne do kavárny na kafe a cigárko. Přitom si všichni myslí, že půjdou do Ameriky, do NHL.
Co s tím?
Začali jsme stav v hokeji tvrdě a kriticky hodnotit. A potřebujeme 30 až 50 milionů korun ročně navíc, což mi vzhledem ke státnímu rozpočtu připadá úplně legrační.
Kam ty peníze investujete?
Potřebuju zaplatit kvalitní trenéry mládeže. Dát jim padesát tisíc měsíčně, aby uživili rodinu, mohli se naplno věnovat hokeji a nemuseli po večerech někde skládat uhlí.
Na co ještě potřebujete peníze?
Třeba na výchovu těch mladých. Musíme jim ukázat Kanadu a Ameriku. Vždyť oni nemají srovnání. Hrajou přáteláky s Maďary, Němci nebo Švýcary. Myslí si, že když je porazí, NHL si před nimi sedne na zadek. Potřebují vyrazit do Ameriky, dostat tam těch patnáct kusů, aby na sobě začali makat.
Jak na tom jste při vyjednávání podpory od státu?
Teď docela dobře, všichni nám slibují pomoc, protože je před volbami. Ale politici musí pochopit, že se vyplatí sport podporovat. Když budou děti sportovat, bude národ silnější, zdravější. Jenže naše děti akorát sedí u počítačů.
A když sportují, vybírají si spíš florbal nebo fotbal. Jak je přesvědčíte, aby chodily na hokej?
Zatím nenabízíme dostatečnou podporu rodičům. Teď jsme koupili výstroje a poslali je do menších klubů. Snažíme se. Ale hokej je pořád pro rodiče náročný, musí s těmi nejmenšími jít na každý trénink do kabiny, pomoct jim s oblékáním...
Chystáte se využít hráčů ze zlaté generace, kteří právě pomalu končí s kariérou? Mají vyděláno, jako trenéři nebo manažeři se nedají snadno podplatit. Hokej mají rádi...
S naprostou většinou se znám. Dvakrát jsem teď seděl s Jirkou Šlégrem. Vzhledem k jeho politické kariéře by nám mohl pomoct. Bavil jsem se s Robertem Reichlem nebo Frantou Kučerou. Někteří ještě hrají, jiní mají své aktivity. Ale ano, z nich by mohli být naši klíčoví trenéři. Ačkoliv i oni by měli mít vzdělání, hokej je dneska věda.
Ale hlavně v cizině, že?
Ano. A v tom je taky náš problém.
