Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


  • Pátek 20. října 2017 Vendelín

Šéf olympioniků: Už je to dávno

17 2006
Praha - Před třiceti lety Milan Jirásek odmítl podpořit státem řízený doping a raději zvolil kariérní sestup. Odešel z pozice zástupce primáře tělovýchovně-lékařského oddělení Vojenské nemocnice a stal se sekundářem na ortopedii. Dnes vede Český olympijský výbor (ČOV).

K dokumentům odhalujícím zákulisí státem řízeného dopingu v 80. letech říká: "Je to už strašně dávno. Neskandalizujme už ty lidi."

ČOV tedy k nejnovějším odhalením nezaujme žádný postoj?
Již v 90. letech ČOV pod vedením Věry Čáslavské éru státem řízeného dopingu prodiskutoval, odsoudil a dohodl se na tlusté čáře. Jinými slovy: konec debat o minulosti, jde nám o dopingovou čistotu v současnosti a budoucnosti. Máme program boje proti dopingu, spolupracujeme s ministerstvem školství, dotací pět milionů korun jsme zachránili antidopingovou laboratoř v Praze, když jí hrozilo zrušení. Nejnovější poznatky probereme na zasedání výkonného výboru a zvážíme, jaký postoj zaujmout. Osobně si však myslím, že by se lidé, kteří byli v 80. letech zapleteni do dopingu, již skandalizovat neměli.

Sportovci, nebo funkcionáři?
Všichni. Je to strašně dávno. Oni si vnitřně už prožili své. Po tolika letech se přece promlčují i trestné činy.

Považujete sportovce, kteří pod dohledem státu dopovali, za oběti, nebo podvodníky?
Nepovažuji je za podvodníky. Když za nimi přišel trenér a řekl, že budou dostávat to a to, neměli z toho rozum, který teď s nadhledem mohou mít.

Překvapuje vás, že zakázané látky údajně brali také Imrich Bugár či Helena Fibingerová? Kdysi to byly pro lidi modly.
Oni to brali v době, kdy byli přesvědčeni, že dopují i všichni soupeři venku. Chtěli rovný boj. Když se podíváte, jak daleko se tehdy házelo koulí nebo běhalo i jinde ve světě, musí vám být jasné, že nebyli jediní. Spíše mě překvapil rozsah, v jakém se podle zveřejněných dokumentů u nás dopovalo. Představoval jsem si, že šlo o výběrovou akci pro pár lidí. Ale zřejmě jich byly stovky.

Československý doping

Přehled článků ZDE

Jarmila Kratochvílová tvrdí, že nikdy zakázané látky nepoužívala. Existují však spekulace, že doping dostávala, ale jí samotné tvrdili, že jde o vitamin B12. Považujete to za možné?
Třeba to tak bylo, nevím. Ale pokud by ji lékaři skutečně neseznámili s podstatou látky, kterou dostává, byl by to zločin. A ten bych velice odsoudil – i dnes!

Někteří lidé, již se v tehdejším dopingu angažovali, pracují nadále ve vedení českého sportu. Například trenér Brzoska řídí vzpěračský svaz. Nemůžete tomu ze strany ČOV zamezit?
Absolutně ne. K tomu nemáme žádná práva.

Můžete sportům, které tyto funkcionáře tolerují, odebrat finanční podporu.
Jen tehdy, pokud by u nich byl prokazatelný doping nyní. Ale předsedu si volí podle svých stanov na svých valných hromadách. Naše stanovy neumožňují kádrovat svazy. To bychom museli mít jiné pravomoci, třeba jako Italský olympijský výbor.

A proč je nemáte?
Nejprve by svazy musely chtít, aby byly sloučené pod olympijským výborem, jako je tomu v Itálii. Zatím tomu tak není.

Můžete pomoci bývalým sportovcům, jimž státem řízený doping zničil zdraví? Například Zarembovi?
Od nás dostávají podporu medailisté z olympiád, pokud pobírají důchod nebo pokud jim je přes šedesát. Do této kategorie patří i Zaremba.

Jak velká je ta podpora?
To bych nerad rozebíral. Dnes už je to poměrně dost peněz. Sociálními případy sportovců se navíc zabývá i Nadace české sportovní reprezentace.

Jde však o podporu medailistům. Ne těm, kteří řeknou: My jsme postižení, protože nás nutili dopovat.
Jenže s takovou podporou by mohl nastat velký problém. Jakmile by se jeden takový případ zveřejnil, budeme tu mít frontu 200 sportovců, co budou tvrdit: Mě bolí kolena, může za to doping. Přitom kolena jakéhokoliv vzpěrače mohou být zničená jen proto, že vzpíral. A játra si můžete zlikvidovat alkoholem.

Lékaři, kteří v 80. letech doping ordinovali, porušovali Hippokratovu přísahu. Souhlasíte?
Dostali mandát od ministerstva zdravotnictví a záruku beztrestnosti. Ministerstvo tehdy určovalo, co je zákonné. Jakmile tedy státem řízený doping legalizovalo, záleželo jen na svědomí dotyčných lékařů, zda se Hippokratově přísaze vzepřou. Ale nechme už minulosti. Spíše mě těší, že v současnosti je celosvětově boj proti dopingu velmi úspěšný.

Jenže nikdy nebude vítězný...
Může být. Mohou rozhodnout peníze. Světová antidopingová agentura WADA dostala od mezinárodního olympijského výboru a vlád na rozjezd 50 milionů dolarů, každý rok jí přibývají další finance na výzkumné programy, které se týkají detekce zakázaných látek. S těmi nedokážou držet krok ani ti, kdo chtějí dopovat. A pochybuji, že farmaceutické koncerny by se propůjčily k tajnému výzkumu dopingových prostředků, který by předstihl výzkum WADA.

Autor:






Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze