Sidková má bronz ze soutěže družstev v Pekingu 2008 a Ivan Karabec je paralympijským vítězem ze Sydney 2000.
Sidková už byla na čtyřech, Karabec dokonce na šesti paralympiádách. A končit nehodlají, byť letos v Rio de Janeiru neuspěli.
Třicetiletá Sidková i o šest let starší Karabec doufají, že se podívají i za čtyři roky do Tokia.
„Vím, že pořád mám na lepší výsledky než v Riu,“ zmínila lukostřelkyně Sokola Mariánské Hory srpnové 17. místo. „Plánuji u lukostřelby zůstat, pokud mi to zdraví a ekonomické možnosti dovolí. Tokio bude krásné, snad se mi tam povede kvalifikovat.“
Karabec, který se narodil s nevyvinutou levou rukou a hraje za Baník Havířov, byl poprvé v Atlantě 1996.
„Tehdy mi bylo patnáct let, byl jsem jeden z nejmladších účastníků, takže jsem se na tu sportovní akci díval všelijak. Ale musím říct, že Rio bylo propracovanější než Atlanta, organizace fungovala lépe.“ V Riu skončil bez vítězství, prohrál se světovou jedničkou, Polákem Chojnowským, i se světovou třináctkou, Španělem Cardonou.
„Bylo to v hlavě,“ řekl Karabec. „Při utkání s Cardonou jsem přišel ke stolu a třásla se mi ruka. Nedokázal jsem to ze sebe dostat, pořád jsem čekal, že po prvním setu ta nervozita opadne. Ale nestalo se...“
Lukostřelkyně přešla z pravé ruky na levou
Čtyřnásobná vicemistryně světa Sidková se kvůli tomu, aby jela do Ria, dokonce přeorientovala z pravoruké lukostřelkyně na levorukou, což znamená, že tětivu natahuje levou. Proč se ke změně rozhodla?
„Ze zdravotních důvodů,“ uvedla vozíčkářka. „Delší dobu jsem s tím bojovala a netušila, co se v mém těle odehrává. Cítila jsem v něm velké napětí, těžce se to popisuje. Některé svaly mi nefungují, některé trochu, takže to na mě byl velký tlak.“
Ke změně se odhodlala s pomocí přítele i trenérky Věry Kulhavé přibližně rok a půl po paralympiádě v Londýně 2012.
„První dva měsíce byly hodně bolestivé, byl to velký boj. Trvalo to rok, než vše začalo vypadat podle mých představ. Tělu se hodně ulevilo.“ Ivan Karabec považuje účast v Tokiu 2020 za reálnou. „Sport je droga a olympiáda obzvlášť,“ prohlásil. „Dostat se na sedmou, to bych byl rekordmanem mezi sportovci, takových moc není.“
Postupový klíč je podle něj hodně těžký. „Jede tam nějakých dvanáct lidí ze světového žebříčku. Dostat se mezi ně je stále těžší i proto, že přicházejí noví a mladší hráči, ale věřím... Neříkám, že budu mít ještě medailové cíle, ale účast je dost reálná,“ podotkl několikanásobný mistr Evropy.
Záležet to podle něj bude především na zdraví, ale i na tom, aby nadále hrál extraligu za havířovský Baník. „Tam mám perfektní podmínky na přípravu, hraju nejvyšší soutěž se zdravými stolními tenisty a díky tomu se dokážu udržet ve špičce. Nejvyšší soutěž hrají ve svých zemích i mí největší soupeři. O tom to je.“
