Svoji první velkou medaili. Změnila mu život? „Nic nepociťuju,“ kroutí hlavou. Naopak jeho manažer Libor Varhaník oznamuje: „Žádosti fanynek o Adamovy fotky dramaticky vzrostly.“ Ve studiu pro ně nafotil i atraktivní snímky nahoře bez.
Ctitelky však mají smůlu, třiadvacetiletý rodák z Ostravy je zadaný. Se svou milou, dálkařkou Lucií Komrskovou, plánují i společnou cestu na aténskou olympiádu.
On už překonal limit v zimě, ona stále ne. „Natrénováno Lucka má, problémem je hlava. Snažím se jí dělat psychologa,“ povídá Ptáček. Doplňují se také v kuchyni. Tyčkař umí skvělou koprovku, specialitou dálkařky je Péťův vařič, kotlety s plátky sýra.
„A cpu do sebe minerály, aby mě zase nechytly křeče jako v Budapešti,“ dodává. Dvořák ho zase popichuje: „Doktor Pollert by ti řekl, že piješ málo piva.“
Letní sezonu zahájil Ptáček středeční exhibicí v Kutné Hoře, z pouhých čtrnácti kroků překonal 540 cm. „Ze čtrnácti kroků to je můj osobák. Mělo by to být dobré.“ Což znamená? Ne, nečekejte sebevědomé řeči o cenném kovu z Atén.
„Kdykoliv jsem jel v minulosti na závody s cílem, že zaútočím na medaili, vypadl jsem v kvalifikaci. Teď myslím na jediné: Musím přežít kvalifikaci.“
K tyči ho přivedl ve třinácti letech spolužák ze školy. Nikdy své volby nelitoval. „Tahle disciplína je o technice. Zato běhy? Když pozoruju, jak černoši všem utíkají, jsem rád, že závodím s tyčí.“
Sílu nabírá na skalách v Divoké Šárce nebo umělé stěně v Ruzyni. Vůbec holduje adrenalinovým sportům, i když nabídku na lekci parašutismu zatím odmítl.
Nemá čas. Zato už s trenérem Paterou skákal na běžkách z harrachovského můstku. „Rekord mám patnáct metrů,“ prozrazuje.
V teenagerském věku prováděl jiné šílenosti. Ta největší? Na hotelu v Německu přelézal v sedmém patře z jednoho okna do druhého.
„Já jsem byl ale blb,“ uznává Ptáček. „Ale to jsem byl ještě mladý a nerozumný. Teď už tolik nevyvádím. Musím se hlídat.“
