Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


  • Čtvrtek 19. října 2017 Michaela

Sjezdy Hrstkovou před olympiádou děsí

30 2002
Praha - Jedině Lucie Hrstková si z početné české sjezdařské ekipy odbyla olympijskou zkušenost. Před čtyřmi lety v Naganu coby šestnáctiletá dívenka vyplašeně koukala na hemžení zářivých světových hvězd a vyjela si patnácté místo v kombinaci. Po čase zázračné dítě českého lyžování dospělo a na olympijské hry vyráží znovu. Za pár dní odletí do Salt Lake City. Ani teď nepocestuje s pompou hvězdy a medailového želízka, na cestě mezi elitu 'bílého cirkusu' několikrát zbloudila, často ne vlastní vinou. "Pojede se mi však mnohem líp než před čtyřmi lety. Mám zkušenosti, vím, jak to chodí," pochvalovala si Lucie Hrstková.

Mizerný rok 2000, kdy si zdálo, že zas jedna hvězdička shořela v atmosféře, je minulostí. Loni se Hrstková vrátila na výsostné pozice, k bronzové medaili z juniorského světového šampionátu z roku 1998 přidala na MSJ stříbro a ožila. Oba cenné kovy si vyjela v obřím slalomu, její parádní disciplíně, v níž v olympijské sezoně poprvé v životě získala body do Světového poháru. V Berchtesgadenu dojela třiadvacátá.

"Právě na obřák se chci na olympiádě soustředit nejvíc," upozornila rodačka z Valašského Meziříčí, kterou by uspokojila patnáctá až dvacátá příčka. Jinak si na tratích v blízkosti Salt Lake City vyzkouší všechny disciplíny, kromě sjezdu. "Po Vailu mám strach," vysvětlovala.

Po Vailu? Na mistrovství světa v roce 1999 svištěla nesmírně náročným profilem kombinačního sjezdu. Na posledním skoku před cílem se však dostala do záklonu, neustála dopad a v kotrmelcích se nezadržitelně valila sjedovkou. Zastavily jí až ochranné sítě. Naštěstí si 'jenom' narazila ramenní kloub a holenní kost, hrůzostrašný pád ji ale od dalších dobrodružství odradil.

Proto Lucii Hrstkovou drobátko děsí zmínky o kombinaci, v níž by mohla mít ve středisku Snowbasin solidní šanci na úspěch a třeba i na výrazné vylepšení naganského umístění. "Cíle v kombinaci? Budu ráda, když se kouknu do cíle sjezdu," ušklíbla se. "Vždyť já mám jenom jedny sjezdové lyže, zatímco špička si vybírá třeba z deseti párů."

I firma, jejíž výstroj používá, jí rychlostní závody zakazuje. "Prý je to pro mě strašný risk, raději se mám věnovat točivým disciplínám," podotkla Hrstková. Takže se jen toužebně dívá k nebi: "Ať na trati nejsou žádné záludné skoky..."

Zkušenosti má, cítí stoupající formu, ale proniknout v Salt Lake City mezi nejlepší bude hodně obtížné, těžší než v Naganu.   "Špička se vyrovnala," ví své teprve dvacetiletá dívka. Atmosféra by ji neměla nijak rozhodit. "Samotný závod nebude jiný než Světový pohár," tuší Hrstková. Záleží zkrátka na souhře mnoha okolností. "... a taky na štěstí," usmála se. 

Autor:






Najdete na iDNES.cz



mobilní verze