A když stál v sobotu pod velkým olympijským můstkem v Soči, snad jako jediný z kvarteta českých orlů se radoval. Byť skončil až ve druhé desítce, přes 30 bodů za skokanským králem Stochem. "Už tohle je pro mě taková malá medaile," říkal. "Já jsem spokojený, užil jsem si to."
Nejsou to totiž ani dva měsíce, co Koudelka ležel v posteli, neschopný tréninku, pohybu. Od října byl mimo skokanský svět, problémy s krční páteří ho ničily, nikdo nevěděl, co mu je. Místy byl v pohodě, pak ho ale zase pohltily stavy bezmoci a slabosti, bušilo mu srdce.
Může to být to, může to být ono, ale nejsme si jistí, slýchal tak často od doktorů. "Bylo psychicky náročné tohle poslouchat."
Až den po Vánocích, po třech měsících na marodce, vstal. "Najednou mi bylo líp," zaradoval se. A trenér týmu David Jiroutek ho pak nominoval na druhý závod Turné čtyř můstků. "Mám opožděné Vánoce: jedu do Ga-Pa a budu startovat v kvalifikaci," psal nadšeně na Facebook.
Narychlo odjel do Německa skočit si na malý můstek, pak do Ramsau na velký, ale v silvestrovském závodě se neprobil kvalifikací do hlavního závodu. "Vždyť mám jen pět skoků," hájil se. Ve čtyřech dalších individuálních startech ve Světovém poháru zase neviděl druhé kolo a nula svítila na jeho pohárovém kontě. Proto bylo překvapením, když Jiroutek na Koudelku ukázal: Ty pojedeš do Soči.
Touto dobou míval za sebou už stovky skoků, když mířil do Ruska, tréninkový deník ukazoval tristní cifru: 35!
"Na soustředění v Planici, kde se mi ta příhoda stala, jsem skákal fantasticky. Asi nejlíp, co jsem kdy skákal, forma byla výborná," vzpomínal. "Bohužel se to pak zabrzdilo. Co se týče fyzičky a výskoku, to se dohnalo rychle, ale bohužel mi chybí pár skoků."
I s takovým handicapem však skončil na středním můstku šestnáctý, nejlepší z Čechů, v sobotu pak jedenadvacátý coby česká dvojka, jen 1,3 bodu za Janem Maturou. "První kolo jsem pokazil, zpozdil jsem odraz, ale i vítr nebyl nic moc. Ve druhém kole hodně špatné," popisoval Koudelka. "Ale ze skoků jsem měl výborný pocit, konečně jsem to trošku trefil. Škoda, že se nesešly i podmínky, ale já naštvaný nejsem."
Koudelka už totiž porazil největšího soupeře - nemoci. I když...
"Fit? No... De facto jo," říkal. "Tamty záhadné potíže už všechny odezněly, pak jsem měl ještě menší problémy s kotníkem a teď při zkušebním kole mi ruplo ve stehně, mám trošku natažený sval v pravé noze. Ale to už je prkotina."
