V roce 1988 pořádal letní hry Soul, metropoli nyní střídá Pchjongčchang, kde zabojuje o cenné kovy i necelá stovka českých sportovců.
Na slavnostní zahájení, v němž se snoubily korejské tradice, mytologie a umění s moderními technologiemi, jich dorazilo kolem padesáti, své krajany přivedla na plochu stadionu vlajkonoška Eva Samková.
Úspěšná snowboardistka se po Martině Sáblíkové a Šárce Strachové stala třetí ženou, která nesla na zimní olympiádě českou vlajku.
On-lineslavnostní zahájení jsme sledovali v podrobné reportáži |
Samková s ostatními naznačila telemark, učebnicové přistání po skoku na lyžích.
Připomněla tím výročí od památného olympijského triumfu Jiřího Rašky. Před padesáti lety zvítězil legendární skokan ve francouzském Grenoble.
„Byla to první zlatá medaile ze zimní olympiády, takže to bylo na místě,“ řekl krasobruslař Michal Březina.
Na Raškovu počest nosí česká výprava i populární pletené čepice „raškovky“. Korejská abeceda při slavnostním průvodu přisoudila Česku pozici mezi Čínou a Chile.
Jako první šli tradičně Řekové, jejichž vlajku nesla alpská lyžařka Sophia Ralliová.
Společně, stejně jako tomu bylo v minulosti už devětkrát, se vydali kolem kruhové scény sportovci z Jižní a Severní Koreje, z jinak znesvářených států, které odděluje 38. rovnoběžka a patrně nejnebezpečnější hranice světa.
„Společný nástup byl krásným příkladem sjednocovací síly sportu,“ ocenil tento krok Thomas Bach, předseda Mezinárodního olympijského výboru.
Síly spojili zástupci obou zemí také při cestě olympijské pochodně k její finální destinaci - kotlíku odkazujícímu na korejskou tradici ve výrobě porcelánu a keramiky.
Krasobruslařce Kim Ju-ně, dvojnásobné olympijské medailistce, ji předaly dvě hokejistky - po jedné z obou Korejí. Pod pěti kruhy totiž budou hrát za společný tým.
I ten bude symbolizovat snahu o navázání dialogu mezi sousedními státy, které dosud stále oficiálně neuzavřely příměří.
K prolomení ledů došlo v mrazem svíraném Pchjongčchangu také na diplomatické půdě, poprvé od války v padesátých letech se totiž do Jižní Koreje vydal některý ze členů v KLDR vládnoucího klanu.
S jihokorejským prezidentem Mun Če-inem si při slavnostním zahájení her podala ruku Kim Jo-čong, sestra autoritářského vůdce Kim Čong-una.
Křehkost vzájemných vztahů ukázaly protesty a demonstrace, které vyvolala právě účast severokorejské delegace na ceremoniálu. Demonstranti pálili Kimovy portréty i vlajky KLDR.
Od mýtů k dronům
Slavnostní zahájení patřilo k těm historicky nejkratším, především kvůli očekávané nepřízni počasí - teplota klesala v posledních dnech až na 20 stupňů Celsia pod nulou - se omezilo zhruba na dvě hodiny.
O to intenzivnější podívanou si režisér Song pro diváky, kterých se vměstnalo na montované tribuny 35 tisíc, připravil.
Během strhujících scén bylo odpáleno na 20 tisíc rachejtlí, do akce se zapojilo 1218 dronů. Na kruhovou plochu olympijského stadionu byl promítán působivý videomapping. Mimořádný dojem budila propracovaná choreografie, která vyžadovala mnoho tanečníků.
Song kombinoval předtočené záběry spolu s živou show.
Zahájení odstartovalo odbíjení monumentálního zvonu ze sangwonského kláštera, poté se začala odvíjet dějová linka.
Ta se zaměřila na společné dobrodružství pětice dětí, oblečených podle barev elementů typických pro asijskou kulturu.
Publikum, k jehož komfortu přispívaly teplomety, deky, čepice i speciální podsedáky, sledovalo, jak děti putovaly po řece času. Cestou nalezly křišťálovou kouli a mapu a postupně objevovaly taje korejské mytologie.
V jeskyni objevily sluneční hodiny, atlas hvězd či nástěnné malby. Ty představovaly mimo jiné bílého tygra Soohoranga, jehož lidmi poháněná loutka se stala jednou z dominant prvních minut ceremoniálu.
Přidali se i modrý drak, červený fénix či černá želva.
Režisér poté nastínil svou vizi země míru, kde lidé žijí v souladu s přírodou bez jakéhokoliv násilí. Uprostřed scény na stadionu se v té chvíli objevil oltář, na němž Ungnjo, matka Tanguna, mytického otce Koreje, rozmlouvala s nebesy.
Program pokračoval tanečním vystoupením, při kterém byly bohatě využity populární korejské bubínky čanggu, korejské sportovní ikony vzápětí přinesly na stadion vlajku země.
Ta kromě symbolu jing jang zobrazuje také znaky pro slunce, měsíc, zemi a nebe, případně pro světové strany.
Stadionem se rozezněla hymna a o pár chvil později už diváci tleskali průvodu sportovců, vedenému reprezentací Řecka. Hudební podkres byl poměrně rozmanitý, v jednu chvíli se z reproduktorů ozýval i hit Gangam style od korejského rapera PSY.
Slováky přivedla slalomářka Veronika Velez Zuzulová, Čechy snowboardistka Samková.
Po promenádě sportovců následovala lidová píseň Arirang, arirang, arariyo vyprávějící o lásce zrozené při sbírání květů čajovníku. Zmíněná pětice dětí plula dál po řece, načež dospěla.
Našla si profese, které odrážely technologický pokrok Jižní Koreje, vizi budoucnosti pak nastínila impozantní show se světelnými portály.
Mírové poselství posléze podtrhly rozsvícené svíce a z nich utvořená holubice, další se díky reflektorům rozletěly mimo stadion za zvuků Lennonovy Imagine. Jedním z nejvýraznějších momentů poté byly živé obrazy poskládané z letících dronů.
Ceremoniál se blížil do svého finále, když se na stadionu objevila olympijská pochodeň. Předalo si ji několik domácích význačných sportovců, včetně golfistky Inbee Park a fotbalisty Kwon Chang-hoona.
Po nich přišly na řadu hokejistky a krasobruslařská královna Kim Ju-na. Ta se významně podílela na propagaci olympijských her a bylo jedině příznačné, že právě ona zažehla oheň.
Zahájení ještě pokračovalo, nicméně silnější moment už nenabídlo.