Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


  • Sobota 21. října 2017 Brigita

Slovenská hokejová legenda Peter Šťastný: Jágr hrál hlavou i srdcem

Peter Štastný | foto: iihf.com

19 2010
Vancouver (Od zvláštních zpravodajů MF DNES) - Peter Šťastný. Když hrával v 80. letech v NHL, lepší byl už jenom nepřekonatelný Wayne Gretzky. Právě tenhle 53letý Šťastný, který v československé reprezentaci hrával v jednom útoku se starším bratrem Mariánem a mladším Antonem, odmítl bílé víno od opilé fanynky, která se u něj bez ustání hihňala, vstal z červené polstrované sedačky a vyprávěl. Vyprávěl při velkém olympijském derby Česko – Slovensko.

Sledoval, jak Pálffy nadává, když neproměnil nájezd na Vokouna, nadchl ho Jágrův buldočí přístup a vyslechl si aplaus našlapané arény, když se Šťastný po první přestávce objevil na televizní kostce pod střechou.

Tak ještě jednou: Peter Šťastný, první Evropan, který kdy v NHL nasbíral 1 000 bodů. Dnes hokejová legenda a poslanec Evropského parlamentu za Slovensko.

Pane Šťastný, vy máte velmi blízký vztah hned ke čtyřem zemím: Slovensko je vaše rodná vlast, Česko bylo vaší součástí, Kanada si vás osvojila, a dokonce jste za ni hrál, v dresu USA hraje váš syn Paul. Komu vlastně fandíte?
Jednoznačně Spojeným státům americkým.

Slovensku ne?
Když může vést slovenský hokejový svaz člověk jako Juraj Široký, něco je špatně. On je nebezpečný, vysoký důstojník KGB, špion. Člověk, který okradl lidi o miliardy. Jako prezident svazu je hanbou slovenského hokeje, je hanbou celé naší země.

To si jen vyléváte srdce, ne? Na Slovensku vaše slova berou s velkou rezervou.
Ne, to jsou fakta. Je to důkaz, jak u nás funguje prokuratura. Zatímco u vás v Česku podobní lidé utíkají před zákonem, u nás mají vysokou důvěru. Kde jsou Krejčíř nebo Kožený? Na útěku! A Široký u nás vládne hokeji. Přitom lidé jako on způsobili za minulého režimu obrovské škody, zruinovali lidi, připravili je o základní svobody a práva. Připadá mi to, jako by dnes bývalý vysoký důstojník gestapa vedl fotbalovou federaci v Německu.

To jste si tak jistý? Ubližuje snad šéf Široký slovenskému hokeji?
O tom nepochybuju. Nemůže přece reprezentovat něco, co má základy z písku a křídy. To se vám všechno brzy rozpadne.

Tak se zkuste nad problémy povznést a hokejovému Slovensku fandit.
Abychom se pochopili, tohle jsou moji chlapci, Slováci, které miluju. Ale nikdy se nesmířím s tím, co se na Slovensku děje. Navíc za Ameriku hraje můj syn, což je důležitější než cokoli jiného. Tohle je sport, ne válka.

Když jsme mluvili o "vašich" čtyřech zemích, která z nich to na olympiádě dotáhne nejdál?
Asi Kanada, má fantastické mužstvo. Ale formát turnaje je takový, že se v něm zrodí určitě spousta překvapení. Prohrajete třikrát ve skupině a stejně můžete získat zlato. Divné! V našem zápase s Českem vlastně o nic nešlo, bylo to formální.

Peter Štastný si na sklonku kariéry zahrál za slovenskou reprezentaci.

Překvapilo vás české vítězství 3:1?
Nepřekvapilo. Mohlo to skončit 1:1 nebo 2:2, záleželo na detailech. Zatímco Žigo (Pálffy) svůj nájezd neproměnil, Jágr ano. V ten moment se to otočilo z jedné strany na druhou. Ale musím pochválit Jágra, hrál opravdu dobře, byl nabuzený.

I když se mu nejméně první polovina nepovedla?
Ale hlavní je, že bojoval. Když bojujete a máte snahu, štěstí se k vám přikloní. Jágr tak hrál. Viděl jsem, jak se snaží v osobních soubojích, u mantinelů, před brankou. Hrál hlavou i srdcem.

Dynastie Šťastných

Peter Šťastný
Nejslavnější z rodu, vždyť dnes 53letý útočník jako první Evropan překonal v NHL hranici tisíc bodů. Začínal jako jeho bratři v bratislavském Slovanu, po emigraci v roce 1980 v Quebecu či New Jersey. V roce 1988 byl uveden do Síně slávy v Torontu. Reprezentoval Československo, Kanadu i Slovensko.

Marián Šťastný
Je nejstarším z tria (57). Peter je o tři a půl roku mladší, Anton o šest a půl.
Emigroval až rok po svých bratrech (1981). Po kariéře se stal prezidentem Světového kongresu Slováků, který sdružuje Slováky žijící v cizině. Vystudoval práva, žije v Quebecu, kde provozuje hotel a golfový areál. Je ženatý a má tři děti, Evu, Janku a Roberta.

Anton Šťastný
Žije sice ve Švýcarsku, ale ve slovenském Ružomberoku si otevřel továrnu na výrobu nábytku. "Má asi padesát lidí a docela mu to šlape," tvrdí jeho bratr Marián. I on hrál v NHL za Quebec Nordiques. Před olympiádou v Lillehammeru se chtěl po dvou letech vrátit, ovšem na turnaji ve Francii měl incident se sudím, dostal půlroční distanc a definitivně ukončil kariéru.

Paul Stastny
Jeho jméno se už píše bez háčků i čárek, 24letý syn Petera se narodil v Kanadě, na olympiádě ve Vancouveru však reprezentuje Spojené státy. Nosí číslo 26, stejné, se kterým hrával i jeho otec. A hraje za Colorado Avalanche, což je nástupnický klub Quebecu. Opravdový domov má v St. Louis. "Tam mám celou rodinu i všechny své přátele," říká. Právě v tomto městě končil kariéru otec Peter.

Yan Stastny
Stejně jako o tři roky mladší bratr Paul, i on mluví pouze lámanou slovenštinou a rozhovory dělá jen v angličtině. Má ještě dvě sestry. V NHL hraje za St. Louis Blues, dříve působil i v německém Norimberku a v roce 2006 reprezentoval USA na mistrovství světa v Rize. O rok později se na šampionát zase dostal bratr Paul.

Když vstřelil klíčový gól na 2:1, zamrzelo vás to? Nebo vámto bylo jedno?
Fakt jsem se snažil být neutrální, i když... V tomhle zápase jsem jako Slovák víc přál Slovákům.

Mimochodem, řešil byste ten nájezd proti Halákovi stejně jako Jágr?
Přesně takhle. Většinou jsem střílel brankáři mezi nohy, tam je nejvíc místa. To jsou zákony hokeje a přírody.

Zatímco Pálffy udělal chybu, když na Vokouna zkoušel kličku do bekhendu?
Já nevím, nechci soudit. Se Žigim bych si netroufal jít do soutěže, v blafácích je daleko lepší, než jsem býval já. Prostě mu to teď nevyšlo. Z vlastní zkušenosti vím, že brankář má výhodu zhruba tři ku jedné, ze tří blafáků by měl dva chytit.

Pak vás kanadská televize představila jako místního hrdinu. Fanoušci vaše slova pozorovali na kostce pod střechou.
Musím uznat, že je to velmi příjemné. Miluju Kanadu, dala mi úžasné zážitky, narodily se mi tu děti, strávil jsem tu nejkrásnější roky na ledě i v životě. Navíc je to země demokratická, která mě motivuje. Musím se snažit, aby se místní spravedlnosti a demokracii přiblížilo Slovensko.

Mimochodem, kdyby náhodou bylo olympijské finále USA – Slovensko, komu byste držel palce?
Americe.

Kvůli synovi Paulovi, hvězdě Colorada?
Kvůli němu jsem tady. Nepřijel jsem koukat na olympiádu, přijel jsem fandit jemu. Nebýt tu on, nejsem tu ani já. Pro naši rodinu je to mimořádná událost. Už před třemi lety v Moskvě na jeho prvním mistrovství světa to bylo něco unikátního.

Přijeli jste celá rodina?
Kromě Jánka ano. Taky by tu byl, kdyby zůstal v NHL (v Bostonu). Naneštěstí ho ale v téhle sezoně posílají spíš na farmu, takže teď volno nemá a musí pracovat.

Zatímco starší syn Yan tu není, mladší Paul dorazil jako americká hvězda. Je v pohodě?
On je vždycky v pohodě. První zápas se Švýcarskem kluci vyhráli, což je důležité.

Nakolik věříte, že syna uvidíte s olympijskou medailí na krku?
Byl bych moc rád. Fandím mu, aby byl lepší než já.

To se dá?
Na olympiádě určitě, protože laťka je pro něj položená hodně nízko. S Československem jsme měli smůlu v Lake Placid 1980, skončili jsme pátí. Se samostatným Slovenskem v Lillehammeru 1994 zase šestí. Američané mají určitě lepší mužstvo než my tenkrát. Moc bych to Paľkovi přál.

Pro vás je rodina asi hodně důležitá, co?
To nejdůležitější. Když jsem vyrůstal, měl jsem čtyři pilíře: víru, rodinu, Slovensko a hokej. Na těch pilířích stál můj život.

Asi už nestojí, když slovenský hokej zatracujete.
Nezatracuju! Jen mě trápí, když vidím, jaké nebezpečí mu hrozí. Když v něm budou takoví lidé jako Juraj Široký.

Pořád o tom mluvíte, ale copak jako poslanec Evropského parlamentu nic nezmůžete?
U nás o tom novináři nepíšou, protože je cenzura. Všechno řídí bývalí kágébáci a estébáci, jsou při penězích a jejich lidi mají moc. Míra korupce na Slovensku patří mezi nejvyšší na světě.

Tak proti tomu bojujte, moc máte taky, ne?
Dělal jsem, co se dá. Všichni víme, že minulý režim byl kriminální, ale nikdo za to není zodpovědný. Právě takoví lidé jako Široký to byli! Jejich režim udržoval v zemi strach, vymýšlely se důkazy, kvůli kterým nevinní lidé seděli deset, dvacet, čtyřicet let za mřížemi. Někoho i zavraždili a dneska se každý tváří, že se nic nestalo. Samá machinace, 99,5 procenta akcí se tvořilo přes StB.

Peter Štastný coby poslanec Evropského parlamentu.

Nadáváte na slovenský hokej, přitom Slovensko zastupujete v Evropském parlamentu. Zvláštní.
To si nepleťte. Bavíme se o sportu, ne o politice. V parlamentu je pro mě Slovensko prvořadé, protože si mě zvolilo. Stoprocentně pracuju pro svou zemi. Ale hokej? Na olympiádu jsem přijel povzbudit svého syna, nemůžu fandit nikomu jinému.

Máte radost, že Paul hraje vaším stylem? Slavný útočník Joe Sakic, když Paul dorazil na první trénink Colorada, říkal: Jo jo, tuhle dřevěnou hokejku už jsem někde viděl! U tvého táty.
Paľko se mi odmalička podobá. A čím je starší, tím víc. Je úžasné, co dokázal.

Nechá si poradit?
Nechá, protože má odmala otevřenou mysl. Je v takovém klidu, že si mě váží. Když mu něco řeknu, on časem zjistí, že to opravdu funguje, což pomáhá. Jánko je jiný, něco jako můj brácha Marián, ten byl agresivnější, a proto hrál na křídle. Paľko je rozený centr, hokej vnímá, cítí a miluje, má přehled.

Takže jako vy.
Jenže já měl 91 kilo bez bot, zatímco on je nejmíň o dvě kila těžší. Je úžasně pevný na bruslích, a když se rozjede, je hodně rychlý. Kéž by mu to stačilo na tu olympijskou medaili.

Paul Stastny

Paul Stastny, rozcuchaný kluk s dřevěnou hokejkou Narodil se v Kanadě, jeho rodiče jsou Slováci, přesto reprezentuje Spojené státy americké. Čtyřiadvacetiletý Paul Stastny, pokračovatel slavného hokejového rodu Šťastných, by na olympiádě ve Vancouveru rád dosáhl na medaili. Z tribuny se na něj při turnaji dívá otec Peter a další příbuzní. "Jsem pod velkým tlakem. Mám tady o jednoho kritika navíc. Musím si dávat pozor," říká s úsměvem. Jinak ovšem Paul Stastny není hlasitý bavič. Před novináři obvykle mluví tiše, zvlášť před kamerou se zdá být plachý. Podobný je i jeho styl hry. Neomráčí diváka šíleným zrychlením nebo prudkou střelou. Ani slalom přes tři protihráče není jeho oblíbenou disciplínou. Mnohem radši nenápadně a nesobecky rozdává přihrávky, vytváří šance pro ostatní. Z jeho pasů v Coloradu nastřílel spoustu branek třeba Milan Hejduk. Obyčejně chodí v mikině a džínách, bývá rozcuchaný nebo na hlavě mívá naraženou baseballovou čepici. Nepotrpí si na drahé módní oblečení a šperky. Podobně vlastně vypadá i jeho hokejová výstroj. Stará vesta. Z bruslí mu čouhají jazyky tak, jak se nosily před třiceti lety. A pořád hraje s dřevěnou holí, což je v současnosti ve světové špičce čím dál větší unikát. Když ještě předloni bojoval za klub Colorado Avalanche s legendárním centrem Joem Sakicem, uslyšel od něj: "Hele, tu tvou hokejku už jsem někde viděl. Jo, už vím. U tvýho táty!" Mladého Sakice kdysi v klubu Quebec Nordiques zaučoval veterán Peter Šťastný. Když Sakic zvolna končil, radil v Coloradu, kam se klub z Quebecu přestěhoval, mladému Stastnému. Ten sice má dvojí občanství, kanadské i americké, avšak když si měl vybrat, za koho bude hrát hokej, rozhodl se rychle. "Co se týče krve a národností, mám to pomíchané, ale vždycky jsem chtěl reprezentovat USA," řekl. "Tam jsem byl vychován, naučil se hrát hokej. Jsou odtud všichni mí kamarádi." Táta Peter jeho rozhodnutí prostě akceptoval. Paul se mu hodně podobá. "Jsem na něj velice pyšný. Lepšího syna bych si nevysnil," pravil. Peter Šťastný se s československým týmem zúčastnil her v Lake Placid 1980, o 14 let později hrál v Lillehammeru za samostatné Slovensko. Mezitím ještě na Canada Cupu reprezentoval Kanadu. A teď fandí ve Vancouveru americkému mužstvu. Paula v něm postavili do centru prvního útoku mezi střelce Kanea a Pariseho. Právě na produktivitě téhle lajny hodně závisí šance USA na medaili. Kdyby ji Paul Stastny získal, trumfnul by i svého slavného otce.







Najdete na iDNES.cz



mobilní verze