Přitom časně ráno to v Penrithu vypadalo, že se vůbec nepojede.
Chčije a chčije, tak by to vystihl děda Komárek ze Samoty u lesa.
Na půlkilometrové rozjížďky už sice svítilo slunce, ale ve chvíli, kdy kompletní rodinný tým Doktorů byl dávno doma, ta pravá bouřka teprve začala.
Generální kanoistický sekretář Mokrý byl po chvilce pobíhání mezi loděnicí a zasedáním jury věren svému jménu a mě se zase vyplatilo, že jsem si ráno přivstal a jel na kanál s kamarády českotelevizáky.
Ostatní média totiž nic netuše v klidu odjela a v centru dění tak zůstalo jen investigativní trio Holzel - Jirásek - Svěcený.
A s nimi už jen já, zasvěcený.
Měli jsme sólíčko, o které jsme vůbec nestáli.
Přijet za mnou v takové chvíli novináři, poslal bych je do prdele.
Jelikož se nakonec definitivní rozuzlení odložilo, pošlou nás tam až zítra ráno.
I když by tam měli nasměrovat spíš někoho jiného.
Šajze!
Škoda, že v tu chvíli nemohl Martin nastoupit k boxerskému čtvrtfinále místo Rudolfa Kraje. Nigerijec Albert by asi šel k zemi za pár vteřin.
Ruda to sice zvládl až v posledních deseti vteřinách z osmiminutového boje, ale byla z toho minimálně bronzová medaile a maximální radost!
Štěstím bez sebe byl i Rudův trenér Svatopluk Žáček, z něhož přítel Hrdlík během své krátké reportérské kariéry uděla v novinách Rudolfa Žáče.
Ale to už je dávno.
Dneska už si o Jirkovi určitě nemyslí, že je vů.
Na bednu bohužel žádného našeho cyklistu nedotlačil během 240 km závodu jednotlivců ani Stádo. Padrnos s Konečným dojeli okolo sedmdesátého místa a oproti judistům neprohrál Svorada na praporky, ale na fáborky.
Jednu takovou obyčejnou látkovou konfetu hodil jeden z diváků na trať a našemu borci se zamotala do desetikolečka tak nešťastně, že musel sesednout a spravovat. I když na něj čekal mountbikeový náhradník Kořínek, do cíle nedorazili.
Přestože je Ján Svorada velmi inteligentní cyklista, oproti olympijským soupeřům měl tentokráte o tři kolečka míň.
O jednoho dobrovolníka míň pak málem měla i australská olympijská rodina.
Mladý řidič, k němuž po závodě nalezl Stádo do autobusu, nejprve při rozjezdu ztratil všechny zábrany a zničil zábrany kolem trati a poté, co se během hodiny dokázal v hustém provozu posunout jen o kilometr vpřed, tak ho Stádo i s pěticí ve vedru přidušených zahraničních kolegů hodlal uškrtit.
Nakonec ho ušetřili a došli pěšky.
Ale jelikož z atletiky se vracející Jára už měl být dávno doma, obáváme se, že si ho stopnul taky.
Na zítra bych raději předpovídal zdejší značně proměnlivé počasí, než české sportovní vyhlídky.
Buď budeme slavit anebo můžeme klidně přijít třeba o tři medaile.
V tom případě bude Doktor zralej na doktora.
