Možná z ní mohla být obyčejná holka neobyčejného otce, třeba se taky mohla živit muzikou. Jenže když si rodiče Ester Ledecké koupili ve Špindlerově Mlýně chatu, cestu své dcery tak trochu nalinkovali.
Začala pro ni platit rovnice: Krkonoše + sníh = lyžování.
"I když původně to vypadalo, že budeme mít z dětí sochaře," vzpomíná matka Zuzana. "Stavěly celé dny ze sněhu zvířata, sněhuláky, ohromné věci. Jenže pak se to všechno zvrtlo, protože se tu potkaly se sportem."
Byla to tenkrát tak trochu náhoda. Jonáš, starší bratr dnes 18leté olympioničky, před lety zapomněl na sjezdovce lyže a v nich zacvaknuté lyžáky. Roční Ester do nich odvážně naskočila. Následovala první jízda sněhové obojživelnice. "Naštěstí mě chytil někdo z Horské služby," vzpomíná.
Trumfy pro SočiProfily českých nadějí Seriál vám představí 10 nadějí české výpravy pro olympijské hry v Soči. Zatím vyšlo: |
V tu chvíli se však zrodila její láska ke sněhu. Přihlásili ji do lyžařské školky, kde už instruktoři nedokázali malou holčičku ukočírovat a neustále na ni volali: Esterko, musíš dělat obloučky! "Ale mě technika nezajímala, jezdila jsem jen rovně a co nejrychleji dolů."
Byly jí čtyři roky, když tehdejší trenér Jan Lukáš přišel s nápadem: A co zkusit i závody? V tom prvním si popletla trať, v dalším pro změnu pár bran před cílem zastavila a ptala se fanoušků, kudy do cíle. "Ztratila jsem se."
V přípravce ale už vyhrávala skoro všechno. "Měla jsem k tomu dobrou motivaci," směje se. Pro děti se tenkrát pořádala série závodů Milka Cup a Ester coby velká milovnice čokolády se jí mohla ládovat ve velkém. "Od té doby nejedu žádný závod, abych si před ním nedala čokoládu."
Děda už olympijské medaile má
Dlouho však nezůstalo jen u lyží, Ester má totiž geneticky talent snad na všechny sporty. Otec Janek byl sám kdysi závodníkem v motoskijöringu, adrenalinové disciplíně, kdy lyžaře táhne motokrosová motorka. Máma Zuzana zase krasobruslařkou.
Paralelní slalomVe slalomu (i obřím) jedou dva soupeři na identických tratích vedle sebe. |
A kus sportovního umu nejspíš dostala do vínku i po dědečkovi Janu Klapáčovi, hokejovém útočníkovi, který má doma dvě medaile z olympijských her a hned sedm z mistrovství světa. Teď dohlíží na fyzickou kondici své vnučky.
Ta se kromě lyží a prkna věnuje plážovému volejbalu, v létě se vozí na windsurfu, do druhé třídy hrála hokej s kluky za Hvězdu Praha a dodnes taky umí bruslit jen na hokejových bruslích, ty krasobruslařské se zoubky odmítá. Když bratr začal na sjezdovkách, musela i ona, pak si Jonáš přibral prkno a znovu strhl sestru s sebou.
NA SVAHU. Ester Ledecká v akci.
"Já se sportem bavím," říká, zatímco máma Ledecká výchovu malé neposedy popisovala takto: "Šlo to samo a byla u toho legrace. Jaké to bylo? Stejné jako vychovávat výtvarníka a muzikanta," připomíná syna, který se nakonec potatil. Jen finanční stránka výchovy sportovce byla nepoměrně náročnější. "Je to sice levnější než podporovat jachtařku nebo jezdkyni formule 1. Ale zase ne o moc."
Možná i díky dostatečnému rodinnému rozpočtu mohla a může Ester obě sněhové disciplíny kombinovat na nejvyšší úrovni. Byť každá si žije vlastním životem a jedna druhou zrovna nemusí. Snowboardový svět je free - tedy volnomyšlenkářský, sjezdařský zase o velké profesionalitě. I proto si Ledecká zvolila střední cestu: alpský snowboarding. Uvolněné prostředí, kde se však pořádně maká.
Rozhodila jsem jim sandál
Rozhodnutí o specializaci na jednu z disciplín dlouho odkládala a bojí se dne, kdy bude muset definitivně bouchnout do stolu.
"Obojí mě totiž pořád hodně baví," tvrdí. "Každý rok to rozhodnutí odsunuju na ten další, i když všichni mi naznačují, že už je čas. Já to ráda střídám. Mě baví stát na startu, ale jestli pojedu super G nebo slalom na lyžích nebo na snowboardu, to vůbec neřeším. Ráda jezdím z kopce dolů, to je mi nejbližší."
Ester LedeckáProfil olympioničky Narozena: 23. 3. 1995 v Praze. 173 cm, 68 kg. Svobodná. |
Možná je v tom trochu nerozhodnosti, spíš ale domácí výchova k všestrannosti. U Ledeckých všichni nejradši ze všeho střídají všechno, co je baví. "A Ester se po nás opičí," žertuje máma Ledecká.
"Je to jako s desetibojem. Dá se kombinovat běh, hod a skok?" dumá Ester Ledecká. "No jasně, že jo, když vás to baví. Řada odborníků mi odmala tvrdila, že to nejde, že se musím rozhodnout a dělat jenom jeden sport, ve kterém se budu specializovat jen na jednu disciplínu. Trochu jsem jim svým přístupem rozhodila sandál, takže teď ti samí lidé chodí a říkají, že jedno pomáhá druhému a že to vždycky říkali."
Přesto se Ledecká od minulé zimy víc profiluje coby snowboardistka. "Přitom má předpoklady pro to, aby z ní byla nová Šárka Záhrobská," předvídal kdysi její lyžařský kouč.
"Jenže na snowboardu není v Česku taková konkurence," uvědomila si zase ona. Spolu se snowboardkrosařkou Evou Samkovou a freestylistkou Šárkou Pančochovou, dvěma nedávnými vítězkami závodů Světového poháru, v únoru podnikne velký český nájezd na olympijské Soči.
Bez výjimkyV Soči jen snowboard Ester Ledecká se na olympijských hrách v Soči představí pouze jako snowboardistka, do disciplín v alpském lyžování se administrativní cestou neprotlačila. Více. |
Žije už olympiádou? "Ne, žiju ze dne na den," namítá. "Moc se těším na jakýkoliv závod a je mi jedno, jestli je to Světový pohár nebo měřený trénink. Vždycky se na každý závod připravuju a těším stejně."
Zatímco ona je klidná povaha, co si trému z vrcholu sezony nepřipouští, doma u Ledeckých to bude olympijským duchem přesyceno.
"Od her v Innsbrucku 1964, kde hrál děda Ester poprvé hokej, žijeme každou olympiádou," tvrdí matka Zuzana. "V momentě, kdy olympiáda začne, tak neodcházíme od televize, nejíme, nespíme, zpíváme hymny. To končí veškerá legrace. A kdo vyhraje? Přece ten nejrychlejší."
Sílu nabrala v Americe
Nejrychlejší byla Ledecká v závěru minulé zimy, kdy se stala dvojnásobnou juniorskou mistryní světa, k tomu mezi dospělými v závodech Světového poháru dojela šestá a sedmá.
V létě pak vyrazila na tréninkový kemp do Steamboat Springs za americkým týmem a ke svému trenérovi, Rakušanovi Richardu Picklovi. Tam znovu naznačila, že i v olympijské zimě chce sahat po nejvyšších příčkách.
V prvních závodech severoamerického poháru Nor-Am Cupu získala tři pódiová umístění. "A to tam byly tři čtvrtiny holek ze svěťáku," zdůraznila.
Snowboardistka Ester Ledecká v kalendáři Sport Investu
Za zády v Americe nechala olympijskou vítězku z Vancouveru, mistryně světa i královny Světového poháru. "Takový start jsem nečekala, je to povzbuzení. Ale uvidíme, jak to půjde na svěťácích," brzdila přesto velká očekávání.
V italské Carezze, zatím jediné destinaci slalomářek v této pohárové zimě, však vzápětí obsadila šesté místo v paralelním obřím slalomu, další den pak páté ve slalomu. A to ještě předtím ovládla kvalifikační jízdu. V polovině ledna vyhrála závod Světového poháru v paralelním slalomu ve slovinské Rogle.
"Už se mnou rozhodně víc počítají," všimla si respektu soupeřek. Jen od ní neuslyšíte, jaká má teď očekávání do Soči.
"Nevím, jaká mám mít," odvětí. "Spokojená budu, když tam odevzdám všechnu práci, kterou jsem vymakala v přípravě, a když si to užiju. Umístění neřeším."
To otec Janek svůj tajný tip má: "Podle mě je Ester schopná dostat se mezi posledních osm, kde už budou rozdíly v setinách vteřiny. Takže tam se může stát cokoli." A soupeřky si pak možná budou muset zanotovat: Na Ester jsme krátký, na Ester jsme malý páky...
