"Nechápu, jak se ona, olympijská vítězka může bavit se mnou?" ptá se Martina Sáblíková.
Claudia Pechsteinová je jejím vzorem - a přítelkyní. "Od jisté doby si mě začala všímat. Normálně si povídáme. O všem," pyšní se česká rychlobruslařka exkluzivní kamarádkou. Poprvé v kariéře svůj idol porazila - v závěrečné disciplíně víceboje, závodě na 5000 m!
V Hamaru se pak usmívaly obě - Němka slavila titul evropské šampionky ve víceboji, Martina Sáblíková celkové čtvrté místo a dvě malé medaile: bronz ze závodu na 3000 m a zlato z pětitisícové tratě.
Povídaly jste si s Pechsteinovou i po závodě na 5000 m?
Ona byla první ve čtyřboji, což jí udělalo velkou radost, takže prohru tak nebrala. Šla jsem hned za ní, přála jsem jí ten výkon. A ona na mě koukala, kde se to ve mně bere.
Na šampionátu v Hamaru jste okouzlila zejména drtivým finišem.
Asi se teď holky budou bát se mnou startovat. (smích) Nevím, kde v posledním kole beru ty síly, ale je pro mě ohromná motivace vidět, že jedu s někým nastejno a můžu ho porazit. Znenadání se objevím v posledním kole vedle. Třeba na patnáctistovce jsem hodně prohrávala, v posledním kole jsem ale šla přes soupeřku tak moc, že jsem ji dala čtyři vteřiny. V cíli jsem to nedovedla pochopit.
Pechsteinová se možná poprvé bála
Překvapuje vás ta síla v závěru?
Musím říct, že ano.
Už cítíte strach soupeřek?
Možná, i když u těch nejzkušenějších asi ne. Pechsteinová měla strach možná poprvé, protože trojka v Hamaru mi vyšla.
Trenér Petr Novák vás údajně musel v závodě uklidňovat, abyste nepřepálila tempo. Prý jste bývala zbrklejší.
Je to pravda. Nemám tak rychlý start jako ostatní, vždycky jsem se snažila co nejvíc urvat na začátku a pak jsem "vykápla". Ale když na začátku ušetřím, mám větší šanci. Soupeřky ke konci vykapou a já jedu pořád stejně.
Trénujete na rybníku, po závodech jezdíte pouze s trenérem. Neberou vás v cizině jako chudé příbuzné?
Ne, všichni jsme na jedné lodi, rozdíly se nedělají, všichni jsou kamarádští.
Nezávidíte soupeřkám podmínky? Haly s umělým ledem, početné realizační týmy.
Nevím, jestli je závist, ale je to trochu blbé, když přijedu na závody jen s trenérem. Dělá všechno - řeší, když mě bolí v krku, je masér, řidič, psychiatr...
To snad ne.
Ne, ne (smích). Spíš psycholog. Němci přijedou s osmi závodníky a osmi členy doprovodu. Ale já trenéra obdivuju, jak to zastane.
Měnila byste, nebo vám tento systém vyhovuje?
Trenéra znám osm let, sem na něj zvyklá. Upřímně, třeba namasírovat bych se od nikoho jiného nenechala. Byla jsem třeba na masáži u nás doma a už bych tam v životě nešla.
V Heerenvenu lítaly stopky
Nehádáte se?
Někdy se naštve, že jsem na něj držkatá. Když si nakládám víc v tréninku nebo se mám rozjíždět pomaleji než se rozjíždím. Třeba v létě v Heerenveenu jsem se rozjížděla moc rychle a on se tak naštval, že po mě hodil stopky.
Trefil?
Ne, to bylo symbolické. Ale ujel, že tam nebude, jestli budu jezdit takhle. Tak jsem objela kolo, vyvztekala se, on se taky vyvztekal a bylo to dobrý.
Rychlobruslařští odborníci jsou šokováni "českou holkou z rybníků", která poráží světové hvězdy...
Mně to taky překvapuje. Nečekala jsem, že takhle vylítnu, když nemám v republice dráhu. Je to kouzelné.
Možná vám teď postaví novou halu? Kolik by vůbec stála?
Hm... Normální hala stojí, když to plácnu, tak 20 - 30 milionů.
Dalo by se rychlobruslení vůbec trénovat na klasickém zimním stadionu?
Pro pocit stání na ledu určitě, ale pro trénování rychlosti ne. Rozjedu se, udělám jeden krok a musím hned brzdit. Vždyť jezdím padesátikilometrovou rychlosti, to ani bych nemohla vytočit zatáčky.
V Novém Městě na Moravě studujete na gymnáziu. Jak reagují na vaše úspěchy ve škole?
Berou mě normálně, ale už to sledují. Ze začátku jsem jim rychlobruslení ukazovala na videokazetě, přinesla do školy brusle. Teď už mi posílali zprávy, gratulovali.
Kdy jste byla naposled ve škole?
Zapsat se - prvního září. Oznámila jsem, že přijdu až po olympiádě.
Poprvé zapomněla na chrániče
Těšíte se do Turína? Budete bydlet ve stejné vesnici jako třeba Jágr s Haškem.
Určitě bude zajímavé vidět je naživo. I když mě mrzí, že se třeba neuvidím s Katkou Neumannovou nebo lyžařema.
Jedeme do Turína pro medaili, říká váš trenér. Věříte si na ni?
Moje ambice jsou do osmého místa, ale určitě někde tam někde vzadu v hlavě mám, že bych mohla medaili dostat. Bude to těžké, já beru osmé místo všema deseti.
Která trať by měla být tou nej?
Určitě nejdelší, pětikilometrová. Nevím, jak je to možné, ale zatímco ostatní ukapávají, já poslední kola zrychluju.
Trenér vás objevil na basketbalovém hřišti. Proč jste se vůbec rozhodla pro rychlobruslení? V Česku nejde o populární sport.
Lákalo mě, baví mě rychlost. Když třeba jedete v Heerenveenu před deseti až třinácti tisíci diváky, je to něco úžasného.
Kolik diváků jste měla nejvíc na závodech v Česku?
Ve Svratce tak třicet. Většinou to byl z rodiny nebo se zastavil někdo z kolemjdoucích.
Pamatujete si vůbec, kdy jste poprvé stála na rychlobruslařských bruslích?
Na zimním stadionu ve Žďáru. Hrůza! Na bruslích jsou chrániče, které se po vstupu na led musí sundat. Ale to jsem nevěděla, stoupla jsem si a hned spadla. Kdo mě sledoval, musel si říkat: "Z tohohle jestli něco bude..."
|
Trenéra nadchla pod basketbalovým košem Ne, talent k pohledání nebyla nikdy. Zato dříč. Neunavitelný. Trenér Petr Novák vzpomíná, jak do jeho života vstoupila Martina Sáblíková. "Bylo jí deset let. Zkusila si nejdřív kolečkové brusle a padala na pusu. Byla to legrace."
Řekl jí tehdy totéž, co každému ze svých rychlobruslařských noviců: "Máš rok na rozkoukání. Přesvědč mě, že to s rychlobruslením myslíš vážně. Pak si popovídáme." Sáblíková tou dobou ještě hrála basketbal za žákyně Žďáru nad Sázavou. Novák si usmyslel: Zajdu se podívat na její zápas, abych si otipoval, jaká je. A doslova ho nadchla. Kmitala pod košem, útočila, hned zase bránila. Když ostatní už neběhaly, ona byla k nezastavení. I za beznadějného stavu chtěla vyhrát. "Je přesně tím typem, který potřebuju. Do kolektivního sportu nepatří," řekl si kouč, jenž kdysi vytáhl k šestnáctému místu na olympiádě rychlobruslaře Kyncla. Tušil, že má v rukou nevybroušený diamant. Po dvou letech se sešel s rodiči Sáblíkové a sdělil jim: "Moc mi do toho nemluvte. Ale jednou bych chtěl s Martinou na mistrovství světa a na olympiádu." Smála se, rodiče taky. "Tuším, co si tehdy asi mysleli." Od té doby se však Novákovy vize proslavily. Loni, před odjezdem na závody v Heerenveenu, vyhlásil: "Udělá světový juniorský rekord." Stalo se. Na podzim, před odletem na Světové poháry v zámoří, řekl: "Uděláme tam ty rekordy dva." Opět se nemýlil. "Přivezeme medaili," zvěstoval nyní před odletem na evropský šampionát. A byly hned dvě. V hale ruzyňského letiště spokojeně vydechl: "Martina má skalp celé Evropy. Co k tomu dodat?" Snad další vizi. Tady je: "V Turíně získá olympijskou medaili. Hodila těm dospělým ženským rukavici," tvrdí Novák. (tm) |
 Česká rychlobruslařka Martina Sáblíková (vlevo) s Němkou Claudií Pechsteinovou na trati 3000 metrů při vícebojařském mistrovství Evropy v Hamaru. |
