Talisman s sebou nosí v Riu de Janeiro neustále. „Nejvíc fandil Lucce Šafářový a Báře Strýcový, to čaroval hodně,“ vypravovala Špotáková, jak měla malého medvídka v baťůžku na čtvrtfinále čtyřhry proti italskému páru Erraniová, Vinciová.
Medaili přála Viljoenové, potěšila ji ObergföllováZ finálových soupeřek přála Špotáková medaili zejména Jihoafričance Sunette Viljoenové, která skončila druhá. "Je to holka, která přijde a před závodem všechny obejme a řekne: Good luck," říká Špotáková. Viljoenové trenér je navíc její rodinný přítel. "Je to jeden z nejlepších lidí na světě, nejhodnější. Stará se o všechny Čechy, když jsou v Jižní Africe, udělá pro ně první poslední. Jí to přeju moc." V sektoru ji překvapila Němka Christina Obergföllová. "Bylo hrozně hezké, jak mi přála. Pořád mi říkala: Come on, Barbora!" |
Známí jí pak psali: Když máš Pídu, zvládneš to taky. „A jo! Jak začalo pršet a chytla jsem Pídu do ruky, tak jsem věděla,“ rozesmála se. Ale pak přiznala: „No nevěděla. Strašně moc jsem si to přála.“
Cítila obrovskou podporu z domova. Od kamarádů, známých. „A pak to jsou i lidi, kteří si přivstali. Ta energie....“
Právě při debatě o minimálních rozestupech ve výsledkové listině, v níž Polka Andrejczyková figuruje na čtvrtém místě výkonem o dva centimetry kratším, se Špotáková zamyslela. „Myslím, že Polka takovou podporu nemá. Já podporu z domova strašně cítím. Věřím, že když se lidi spojí a v ten moment vám přejou, že to dodává energii a dělá divy. Věřím na takové věci. Myslím, že i proto to tak dopadlo.“
V závěru finále, kdy čekala, zda ji posledními pokusy (ne)přehodí Australanka Mitchellová nebo Běloruska Chaladovičová, svírala Pídu v ruce. „Děkuji pánubohu a všem...“
Hodně jí navíc pomohlo, že finálový den strávila mimo vesnici. Strávila ho s přítelem Lukášem a kamarády, třemi členy tzv. Bára Ultras. „Bavíme se o tom, jak byli na Iguazu a neřešíme furt to házení,“ vysvětlovala, jak přišla na jiné myšlenky.
Nenápadně už také spřádala plány na bronzovou oslavu. „Musíme to oslavit. Jsem ráda, že přijeli a že je placka. Když jedete někomu fandit a není placka, je to o něčem jiným. Jejich výlet nabyl té správné dimenze,“ netajila radost.
V Riu de Janeiru by ráda absolvovala alespoň jeden výlet, třeba na Cukrovou homoli. Ještě předtím si ale v pátek večer dojde pro třetí olympijskou medaili kariéry - po dvou zlatech si na krk pověsí bronz.
