Před sebou má dva týdny tvrdé přípravy v Nymburku, ze stereotypu ji vytáhne akorát slavnostní zahájení olympijských her. Koukne se na něj v televizi. "Žádná olympijská atmosféra na mě ještě nedýchla. Ale v Londýně už je olympiáda všude, pořád se o ní mluví. A o dešti," přidává Barbora Špotáková.
Vám přece déšť nevadí, v takových podmínkách umíte házet.
Nevadí. Akorát si musím vzít víc lepidla na prsty, aby mi oštěp neklouzal. To je hodně důležitý.
Ukázal vám něco poslední start před olympiádou?
Brala jsem to jako normální závod, takže moc ne. Chyběla závodní šťáva, bylo to upracované, unavené. A teď mě teprve čeká čtrnáctidenní makačka. Musíme doladit nějaké technické nedostatky.
Co nejvíc?
Koncovka, poslední krok, nebo spíš poslední podskok mi přijdou zpomalené. Zastavím, místo abych to urychlila. Pokusíme se s tím něco udělat. Letos to tam furt není...Taky pořád říkám, že si to šetřím až na olympiádu.
Fyzicky jste v pořádku?
Jak jsem přitrénovala, začaly mě malinko bolet achilovky. Asi bude zapotřebí přidat na rehabilitaci, teď jsem to trochu flákala.
Sledujete před olympiádou soupeřky? Daleko házely Sayersová, Viljoenová i Rebryková.
Sayersová teď trochu zazářila, ale ostatní nevypadaly nějak nabušeně. Taky trénujou. Ale neřeším to, po loňských i letošních zkušenostech už nesmím nikoho podcenit, to je zásadní.
Na loňském světovém šampionátu v Tegu jste se po dlouhém pátém hodu uklidnila. Vzápětí vás přehodila Abakumovová a už jste nedokázala odpovědět. Máte už recept, jak podobnou situaci zvládnout lépe?
Psychicky na tom musím zapracovat. Prostě musím počítat se všemi! A se vším. Také s možností, že třeba ani 72 metrů nebude stačit.
Myslíte, zejména vzhledem k nevlídnému britskému počasí, že se v oštěpu bude o medailích rozhodovat až tak daleko?
Déšť může ten závod úplně znehodnotit. Kdyby lilo jako z konve, může medaili brát i výkon kolem 65 m. To pak může brát i zlato, v dešti oštěp hodně vypadává z ruky... Musím si připravit lepidlo na prsty, kdyby hodně pršelo.
Když jsme mluvily o Abakumovové, víte něco o její aktuální formě?
Nevím. Ticho. Absolutní klasika. Myslím, že se máme na co těšit.
Pro Londýn prý máte připraveny nové tretry.
Nový prototyp mi poměrně sedí až na levou patu, která byla při došlapu úplně měkká. Při testování jsem si udělala pořádný otlak, měla jsem sraženou krev v patě... Ale prý to stihnou předělat a pak budou výborný. Pokud ne, mám ty, ve kterých jsem zvyklá, to je v pohodě. Jenže tyhle by mohly být ještě malinko lepší.
Vezmete si opět vítězné náušnice z Pekingu?
Vezmu. Jsou ty samé a jiné zároveň. Tvarově jsou stejné, ale uvnitř je kamínek jiné barvy. Zvláštní, že právě po čtyřech letech výrobce obnovil tehdejší kolekci. Je to symbolické. Hodně věcí je letos symbolických. Vždycky mě něco cvrnkne a říkám si: To bylo jako tehdy před Pekingem. Ale kdo ví, možná ty pozitivní signály vidím a ty negativní radši odháním.
