"Tělo mě už moc neposlouchalo, měl jsem co dělat, abych ten závod dokončil," popisoval situaci, v jaké se nacházel ve chvíli, kdy tři medailoví aspiranti v nebezpečném sjezdu spadli. "Jel jsem daleko za nimi, když jsem k nim dorazil, už všichni leželi."
Kde jiné potkala smůla, tam Jönsson přišel ke štěstí. Ostrá pravotočivá zatáčka v prudkém sjezdu zmařila naděje mnoha lyžařů.
V polední kvalifikaci se tu závodníci bořili a těžce zatáčeli. "Člověk si musel dávat pozor, aby se nezabořil jako otesánek," smála se překvapivá čtvrtfinalistka Petra Nováková.
Ona nástrahy zvládla, ale pak ji osudová rána stihla jinde. Ve čtvrtfinále hned na startu zlomila hůlku. "Je to smůla, nikdy se mi nic podobného nestalo."
O smůle mohli mluvit i mnozí další.
Upadla už Švédka Eriksonová se startovním číslem tři, klasického "tygra" jak z lyžařské školky pak hodila Polka Jaskowiecová a po ní padali další a další. Hojnost lovcům tragikomických záběrů nabídli slabší závodníci v závěru kvalifikačních jízd.
Odpoledne začalo přituhovat, běžci se už nebořili, ale sjezd byl rychlejší. A tak se padalo dál.
Dva pády v jediné jízdě ukončily naděje Daria Cologny, vítěze sobotního skiatlonu. "Při prvním pádu jsem se propadl na poslední místo, a tak jsem až moc riskoval, abych se dostal znovu dopředu," přiznal Švýcar.
Klíčová kolize přišla až na závěr celého dne v mužském finále.
Ruský běžec Anton Gafarov při pádu v semifinále úplně zlikvidoval lyži.
V krizové zatáčce se položili tři ze šesti finalistů. Přes Nora Glöersena zakopl Švéd Hellner, a přes toho ještě přeletěl domácí Usťugov.
"Chtěl jsem to ve sjezdu pustit, ale pak jsem viděl to nadělení, tak jsem ubral radši šetřil síly," přiznal Teodor Peterson ze Švédska, který se vyvezl za suverénně prvním Hattestadem a dojel si pro stříbro.
Ještě větší štěstí měl Emil Jönsson, který sotva popadal dech.
"Všichni mi ujeli, byl jsem daleko za nimi, když se to stalo. Je mi jich fakt líto, měl jsem štěstí. Superštěstí," netají se 28letý Švéd.
Úplně zadarmo však medaili také nedostal. "V posledním kopci na mě trenéři křičeli, ať makám, že jedu na medaili. Tak jsem se vydal ze všech posledních sil. Z druhé půlky toho stoupání si vůbec nic nepamatuji. Jen si vybavuji, jak jsem přijel na stadion a viděl jsem, že jedu sám a budu mít medaili."
Hned za cílovou páskou Jönsson zkolaboval, z trati mu museli pomáhat kolegové se zdravotníky. "Cítím, že jsem dostal dárek za všechno zlé, co jsem prožil," řekl.
