Jak nejlépe vystihnout Thorpa jedním slovem?
Všestranný.
Američan smíšeného bělošsko-indiánského původu, jehož jméno v kmenovém jazyce zní Jasná cesta, startoval na olympijských hrách ve Stockholmu 1912 v pětiboji a desetiboji, samostatně pak ještě ve skoku dalekém a vysokém. Kromě atletiky se věnoval i americkému fotbalu, baseballu a basketbalu.
A všechny tyto sporty zvládal mistrně.
Patřil k předním postavám své doby, od agentury AP vysloužil označení nejlepší americký sportovec 1. poloviny 20. století, v průzkumu stanice ABC Sports získal stejný primát dokonce pro celé století.
Chybějící botu našel v odpadkovém koši
V přehledu Thorpovy sportovní kariéry vyčnívají hry ve švédské metropoli.
Tehdy 25letý americký atlet si nejprve suverénně podmanil pětiboj, zvítězil ve skoku dalekém (7,07 m), sprintu na 200 metrů (22,9 s), hodu diskem (35,57 m) a běhu na 1 500 metrů (4:44,8), pouze v hodu oštěpem, ve kterém soutěžil poprvé, skončil třetí. I tak ale s pohodlným náskokem získal zlato.
V následujících dnech obsadil Thorpe ještě čtvrté místo ve skoku vysokém a sedmou příčku ve skoku dalekém, individuálními závody se udržoval ve formě na své galapředstavení v desetiboji, které završil přesně před 108 lety.
Stalo se před letyHistorický speciál sportovní redakce iDNES.cz Všechny díly naleznete přehledně ZDE. |
Thorpe se ve všech deseti disciplínách umístil v první čtyřce, ovládl vrh koulí (12,89 m), skok do výšky (1,87 m), běh na 110 metrů překážek (15,6 s) a patnáctistovku (4:40,1).
Získal výtečných 8 412 bodů, nejbližšího pronásledovatele za sebou zanechal o téměř sedm set bodů. Jeho výkon nepřekonal žádný olympijský desetibojař po následující čtyři hry, stejné skóre by mu ještě v roce 1932 stačilo ke stříbru.
„Nikdo se mu nevyrovnal,“ popisuje Thorpa olympijský historik Bill Mallon. „Když se podíváte na jeho fotky, vypadá téměř moderně. Je hubený, nevypadá měkce jako ostatní v té době. Vypadá skvěle.“
Výtečnou fyzičkou dohnal i handicap, že od druhého dne desetiboje závodil s každou botou jinou.
Jednu si Thorpe vypůjčil od týmového kolegy, druhou našel v odpadkovém koši. A jelikož jedna byla příliš velká, musel na noze nosit dvě ponožky, aby zaplnil prázdné místo.
I tak ale ke zlatu z pětiboje přidal nejcennější medaili i z desetiboje.
Medaile mu vzali a vrátili 30 let po smrti
Oficiálně byl však Thorpe dvojnásobným olympijských šampionem pouze do začátku roku 1913, poté mu Mezinárodní olympijský výbor medaile i rekordy odebral. Americký atlet podle funkcionářů porušil tehdejší pravidlo, že všichni účastníci her musí být amatéři a za sport nesmí dostávat žádné finance.
A jelikož Thorpe v letech 1909 až 1910 pobíral drobné odměny za baseballové zápasy, stihl ho krutý trest.
STALO SE 6. ČERVENCE: Hry okradeného míšence Thorpa i generála Pattona |
„Vyhrál jsem je, vím, že jsem je vyhrál,“ zdůvodnil, proč se nepokoušel bojovat o navrácení všech poct. „Hrál jsem se srdcem amatéra, kvůli sportu samému.“
Až v roce 1982, téměř třicet let po jeho smrti, po tlaku veřejnosti, věnoval Mezinárodní olympijský výbor Thorpově rodině repliky dvou zlatých medailí a znovu jej zapsal do seznamu vítězů olympijských her ve Stockholmu.
Nicméně jeho výsledky stále nejsou uznány v olympijských statistikách.
Přesto Thorpův odkaz v desetiboji žije a šampion této disciplíny je na počest pochvaly z úst švédského krále titulován jako „největší sportovec světa.“