Ostatně, když čeští stolní tenisté doletěli do Pekingu, hned se kolem nich začali rojit fotografové. Zatímco doma by je lidé možná na ulici minuli, tady je znají. Zvlášť Petra Korbela, který do Číny jezdil i na turnaje na pozvání.
"Když jsme trénovali, byla hala skoro plná. Jezdí se do ní s eskortou, auta mají černá skla. Hráči používají zadní vchod, kolem jsou vojáci. Jeden mi říkal: Nedávej podpisy. Jenže přišly dvě děti. Než jsem se podepsal, bylo kolem tolik lidí, že je vojáci museli odhánět pendrekem," vypráví nejlepší český hráč.
Jinak by ho fanoušci možná umačkali. A to pořád není domácí hvězdou. "Ty nemohou vyjít na ulici," odvětí Korbel.
Reklamní čas v televizi často patří jim. "Teng Ja-pching, jedna z nejúspěšnějích, co se týče zlatých z olympiád, je tady ikona. Jen za to, že tak dobře hrála stolní tenis, ji automaticky vzali do vedení komunistické strany."
Co vězí za tajemstvím čínského úspěchu nad zelenými stoly? Je z čeho vybírat. "Mají dvě stě tisíc registrovaných hráčů," řekne Korbel. "Když jsme tu byli na mistrovství světa, jeli jsme do tréninkové haly, která byla ve druhém patře takové kůlny. Ale venku bylo patnáct stolů a všechny byly obsazené. Hrály tam i dvě babičky a docela jim to lítalo."
. Stolní tenis soutěž družstev (od středy 13. srpna) |
Hraje tedy "skoro každý". Ale ne všichni mají stejný styl. "V jedné provincii jsou hráči, kteří mají tužkové držení pálky mezi prsty, v další jsou jen obranáři. Já mám výhodu, že mám dobrý bekhend. Jenže oni se teď naučili hrát i na druhou stranu. Tuhle slabinu obourali."
Za tím vším je zavedený dril, který udržují nejlepší hráči, kteří se přesouvají mezi trenéry.
"Investují peníze nejen do materiálu, přípravy talentů, tréninkových center, ale hlavně do trenérů. Jeden běhá s videem a natáčí, další dělají analýzy, posílají je k vyhodnocení ústřednímu trenérovi. Když jsme s nimi hráli v březnu čtvrtfinále mistrovství světa, na čínské lavičce sedělo pět trenérů," říká Korbel.
Soupeře natáčí také, to je běžná praxe. "Ale Číňané si na Evropany klonují hráče," přidá Demek.
Jak se klonují soupeři
Znamená to, že si tréninkové partnery vyučí ve stylu svého soka a pak se na nich cvičí. Taktiku na jednotlivé hráče mají napsanou i na stěně v pekingském tréninkovém centru.
Co ještě pomáhá Číňanům k úspěchům? "Motorika. Jejich tělo je na tento sport opravdu optimální. Jsou nižší postavy, dynamičtí, mají silné nohy," říká Korbel.
Aby jim stačil, přijel do Pekingu dřív a trénuje, zkouší místní stoly, připravuje se na to, že Číňané zasekávají míček tak, že se skoro zastaví. Domácí hráče navíc požene zuřivé publikum.
"Diváci jsou až moc živí. Když běží delší výměna, začnou vstávat ze sedadel. Jejich křik se stupňuje. Pokud výměnu vyhraje Číňan, málem spadne hala, ale zatleskají i soupeři. Kdo sem přijede poprvé, je překvapený, takhle se v Evropě nefandí. Ale já radši hraju, když je plno."
V jedné kuchařské knize se dočetl, co Číňany na stolním tenise tolik láká: je to sport, v němž je nutné skloubit mnoho věcí najednou. "Bývalý mistr světa, Japonec Ogimura, to řekl větou: Stolní tenis jsou šachy na sto metrů," dodal Korbel.
A Číňané jsou v nich velmistry.
. Porážky Číňanů očima Petra Korbela
|
