Před rokem udělala Matelová zásadní rozhodnutí. Změnila klub, odstěhovala se do Německa. Cíl byl jednoznačný: posunout se výkonnostně nahoru a zajistit si účast na olympijských hrách. Cíl byl splněn, přesto v sobotu v Riu stěží hledala slova. „Německo mi strašně pomohlo. Dovolím si říct, že kdybych tu změnu neudělala, tady spolu nestojíme.“
Lidsky vyrostla, sportovně se posunula o stupínek výš. Účast pod pěti kruhy si bronzová medailistka z loňských Evropských her v Baku náramně užívala. „To, že jsem se sem dostala, pro mě hodně znamená.“
Dlouho zvažovala, zda jít na páteční slavnostní zahájení - její zápas totiž v programu figuroval v sobotu těsně před polednem brazilského času. Nakonec se rozhodla, že půjde. „Vím, že to někdo může odsoudit. Ale ze stadionu Maracaná jsme odešli hned po zapálení ohně a ačkoliv jsem šla do postele později, vzbudila jsem se sama ještě před budíkem a byla jsem v pohodě.“
Kanaďanka Zhang Mo přehrála stolní tenistku Hanu Matelovou 3:4. Pro českou reprezentantku tak olympijský turnaj skončil. (6. srpna 2016)
Žádná únava. Žádná nervozita. Klasické předzápasové procedury - včetně kontroly a oblečení - ji zahnaly. Až když kráčela ke svému prvnímu olympijskému zápasu halou Pavillon 3, která hostí olympijský turnaj stolních tenistů, uvědomila si: Asi to bude mazec. „Ale chtěla jsem zůstat v klidu a zápas absolvovat s chladnou hlavou.“
Ze soupeřky měla respekt, už před losováním zařadila Zhang Mo mezi ty, které si nepřála. „Naposledy jsem proti ní hrála v juniorkách, porazila mě.“
I v Riu šla Kanaďanka v každém setu do výrazného vedení. Přesto Matelová tři sety dotáhla do vítězného konce, srovnala na 3:3. Jenže rozhodující dějství už nezvládla. „Nebyla jsem nervozní, ale neseděla mi její hra. Pořád si hrála takový svůj servis, kdy já jsem ji rozehrála, ale pak jsem byla pasivní a nedostala se do svojí hry.“
Za stavu 2:3 na sety přesto na chvíli pocítila: Teď bych to mohla zlomit. „Ona zkazila docela jednoduchý míček, ale pak jsem udělala taky moc jednoduchých chyb,“ přiznala česká hráčka. Po chvíli přesto ve tváři vykouzlila lehký úsměv: „Nevím, jestli to bylo vidět, nebo nebylo, ale ten zápas jsem si užila. Udělala jsem maximum. Mrzí mě to, ale teď určitě nepůjdu brečet do šatny.“
