Před osmi lety v Aténách zazářila, jako devatenáctiletá získala stříbrnou medaili. V Pekingu 2008 vyšla naprázdno, krátce poté dokonce pak zvažovala konec kariéry.
Manžel David jí však to rozhodnutí rozmluvil, na postu trenéra vystřídal jejího otce Vladimíra Hyku a víc začali spolupracovat se státním trenérem Břetislavem Putnou. "Tato kombinace je pro mě absolutně vyhovující," říká sedmadvacetiletá střelkyně.
Rozbitá zbraň a chybějící náboje
Letos září, pětkrát stála v závodech Světového poháru na stupních pro nejlepší. Recept na úspěch? Sebevědomí. A přátelství se soupeřkami. "Vždycky jsem vzhlížela k ostatním, ale letos jsem pochopila, že stejně ke mně vzhlíží ty jiné. Berou mě jako rovnocennou nebo lepší, což mi lichotí. Když už člověk slýchává, že není dobrý, aspoň střelci ho dokážou ocenit. Je to zadostiučinění," vykládá tichým, rozvážným hlasem.
Vyrovnaná povaha, kterou zdědila po matce z Kyrgyzstánu, jí na střelnici mimořádně pomáhá. I když občas také znejistí.
Třeba když si na závody v Plzni omylem vzala náhradní zbraň. Ale skončila druhá.
Nebo když se v průběhu sezony rozhodla upravit pažbu vzduchové pistole. A přišla o umístění na stupních ve Světovém poháru.
A také, když se jí před třemi týdny na soustředění rozbila jedna z malorážek. "Díky tomu jsem zjistila, že náhradní zbraň má rychlejší spoušť," přiznává. Ze dvou zbraní pak sestavila jednu.
Ale nových nábojů se před olympijskými hrami nedočkala. "Z Londýna psali, že neví, kde jsou," vysvětluje manžel David Maruška. Britská firma jí může nové střelivo dopravit přímo do dějiště her, ale v olympijském závodě je česká střelkyně pravděpodobně nepoužije. "Nebudu zkoušet něco, co nemám otestováno v tréninku," vysvětluje. Akorát, že ty nové náboje byly... "Přesnější," pokrčí rameny.
Do Londýna se skicákem
Optimismus však neztrácí. "Mám náhradní zbraň, méně přesné náboje, bude nás tam maximálně 40, takže hůř než čtyřicátá nebudu, že jo?" rozesměje se.
Předzávodní stres rozptýlí kreslením. V posledních letech ji pohltilo malování, byt jí zkrášlují vlastní obrazy. Ale dopravit malířský stojan do olympijské vesnice by bylo náročné, tudíž si přibalí pouze skicák. "Doporučila mi ho také fyzioterapeutka."
O olympijské medaili nemluví. Když jí sponzor jako prémii nabídl vyrobit zlatou zbraň za olympijskou medaili, reagovala: "Já moc zlato nenosím... A jsem zvyklá na svou zbraň, kterou už mám deset let."
Přesto sen má. Medaile z Londýna by jí pomohla splatit hypotéku za byt v pražských Modřanech. "To by bylo nejlepší," hlesne. Ale víc ani ň.
Ambiciózní prohlášení nejsou na místě. Vždyť také nenápadně naznačuje: "Mám jiné priority. Možná by to chtělo rodinu." Ale nejdříve si dopřeje "olympijskou dovolenou". Jak by tedy měla ideálně vypadat? "Kdyby nepršelo, bylo by to fajn," přeje si Lenka Marušková.
